Cestovatelský deník Feldou do Číny #3: Jak jsme přijeli do Asie, ale daleko jsme nedojeli...

Spaní na pláži si užijeme ještě hodněkrát

Cestovatelský deník Feldou do Číny #3: Jak jsme přijeli do Asie, ale daleko jsme nedojeli...

Po příjemné noci na Balatonu jsme si sbalili věci a vyrazili směrem na Sarajevo. Plán je jasný - dorazit tam ještě před úplným západem slunce. Vzhledem ke stavu silnic v Maďarsku (a překvapivé velikosti Balatonu nebo jak jej rádi označujeme „velkýho rybníku“) jsme se na hranice Bosny a Hercegoviny nakonec dostali až kolem 9. večer.

Ukazuje se, že obrovským přítelem cestovatele je benzínová pumpa. A ne nutně pouze kvůli benzínu. Natankovali jsme a poté opodál, přímo na chodníku, ogrilovali klobásy. Vzhledem k určité toleranci alkoholu v krvi při řízení automobilu – nějakých 0,3 promile -, jsme si dali ke klobáse i místní pivo. A víte co? Bylo překvapivě dobré.

Poté jsme spokojeně vyrazili směr Sarajevo s vidinou, že přespíme někde před hlavním městem na benzínové pumpě v houpacích sítích - ostatně tak jsme spali i noc předtím. Postupně ale zjišťujeme, že přílišné detailní plánování nemá smysl. Osud vše stejně naplánuje za vás. Cesta z Banja Luka do Sarajeva vede přes hory, a jelikož se řidičům obou Feld již zavíraly oči a „navigátoři“ by se svojí aktuální hladinou alkoholu v krvi nevešli do místní tolerance, jsme se nakonec rozhodli přespat poblíž kláštera v horách. Romantické místo na nocleh, se kterým se benzínka za městem nemůže měřit.

Malý tahák do Ruska.

Olympijské město duchů zeje prázdnotou, i tak stojí za vidění

Ráno jsme vyrazili směrem na Sarajevo, kde jsme si naplánovali trochu „kultury“. Navštívit jsme se rozhodli místní olympijský stadión zející po ZOH v roce 1984 prázdnotou. Podivné a zároveň úžasné místo, které jen tak nezapomeneme. Po prohlídce jsme vyrazili do hor nad Sarajevem, kde se nacházela polorozpadlá bobová dráha, která vznikla kvůli té samé olympiádě. Úžasná podívaná.
Jelikož jsme mířili do Chorvatska a měli cestu kolem, navštívili jsme Mostar a jeho legendární Stari most. Po něm už zbývalo jen překročit hranice a usnout dle plánu na pláži u Středozemního moře.

Další cesta má vést přes Makedonii do Řecka a Turecka. Ovšem, občas věci nejsou tak jednoduché, jak jsme si představovali. A teď nemluvíme o situaci, kdy Sua na hranicích zjistil, že nemá občanku - to by vzhledem k faktu, že si veze s sebou 2 pasy tak to nebyl takový problém.

Už nás nic nepřekvapuje. Ani parkování na hřbitově.

Čeští zachránci aneb krajana potkáš i tam, kde bys to nečekal

Větší nepříjemnost znamenala kontrola aut na hranicích, zda nepřevážíme drogy, uprchlíky a nevíme co ještě. Vše proběhlo opět bez problémů a celníci se nám na závěr dokonce podepsali na kapotu. My tak mohli vyrazit hledat pláž na přenocování.

Šmolda už tu byl, a tak znal jedno super místo. Super vážně bylo, až na to, že s autem rozvášněně zajel až moc blízko moře. Vyprošťování vlastními silami ani druhou feldou úspěšné nebylo a my už se začínali bát. Naštěstí byl v blízkosti kemp, kde nečekaně pobývali i naši krajané. Jak skvělé je na podobném místě vidět krajana, o to více v takové situaci… Hoši nás nakonec silnějším autem vytáhli a problém vyřešili. Navíc jsme získali parťáky na večerní popíjení.

Ráno jsme vyrazili do Dubrovníku. Město už každý z nás viděl minimálně 1x, ale Dušan si zapomněl vyměnit Kč za Eura, takže zde byla poslední možnost. Po menším bloudění jsme vyrazili vstříc Černé Hoře, zde jsme se vykoupali a vyrazili směr Albánie. Teprve tady začíná ten pořádný Balkán…

3 benzínové pumpy na 100 metrů, všude samé odpadky, žebrající lidé na křižovatkách a ten styl jízdy! V hlavním městě Tirana jsme si užili pořádnou anarchii v řízení.  Kdo jede rychleji a víc troubí, vyhrává. Náš časový plán se opět pomalu sesypával.

Co se stane, když si na hranicích prohodíte doklady od aut?

Po cestě v horách směrem do Makedonie, nám navíc začal hodně rychle ubývat benzín. Pump je zde opravdu požehnaně, dokonce všude mají samolepky hlásající akceptaci platebních karet. Co čert nechtěl, zrovna dnes(!) nikde nefungoval terminál. Nakonec jsme našli benzínu, kde kartou zaplatit šlo a užívajíce si prázdné klikaté silnice jsme vyrazili směrem do Makedonie. Těšili jsme se na makedonské ceny, jídlo, pohostinnost apod.  Jenže sranda měla teprve začít.

Na některých hraničních přechodech chtějí mimo občanky (kterou už Sua nemá) či pasu také zelenou kartu o pojištění vozidla a technický průkaz. A zde nastal problém. Obě auta jsou napsaná na Suu a poznávací značky jsou si dost podobné. Nějakým záhadným způsobem se nám přihodilo, že se techničáky prohodily. Jedno auto už kontrolou projelo. To druhé ne a světe div se, přísní celníci si nechali obě auta vrátit zpět.

Zatím jsme kompletní. My i auta.

Makedonské hranice: Úplatní celníci a felda prohledaná centimetr po centimetru

Ten kdo viděl úžasný film Občanský průkaz, nebo jezdil za socialismu do Jugošky, si může představit, co ve velké plechové garáži následovalo. Auto nám celníci rozebrali téměř na šroubek. Prohlídli veškeré osobní věci. Tak důkladně, že teď asi vědí lépe než mi, co s sebou vlastně máme sbaleno. Samozřejmě u nás nenašli drogy ani nic jiného, co hledali. Ani nemohli. Jestli jsme si ale už v Chorvatsku mysleli, že to byla důkladná kontrola, tak jsme po Makedonii zvědaví do Ruska. Celníci se po kontrole prvního chtěli vrhnout i na druhé auto. Menší úplatek ve formě českého piva ale naštěstí zabral. „Radši jeďte,“ zahlásil jeden z nich. Následoval ještě nezbytný podpis na kapotu a mohli jsme konečně vyrazit.  K Ohridskému jezeru jsme se kvůli zdržení na hranicích dostali kolem půl 2 ráno. Úžasné město jsme si ani přesto nenechali ujít, prošli se a po pozdní večeři a drinku jsme si ustlali přímo na pláži.

Ráno nás vzbudili japonští turisté, kteří si nás fotili jako v Praze technikou „hele Karlův most. Mohlo to být krásné ráno, jenže další problém na sebe nenechal dlouho čekat. Při nákupu vody Makr totiž zjistil, že nemá kreditku. To je možná horší problém, než Suova občanka. Bohužel jsme ji ani přes důkladné prošmejdění aut nenašli.

Dobré lidi potkáš všude, stačí myslet pozitivně

Dějí se nám ale veskrze samé dobré věci. Cestování je pro nás dobrodružství i zábava, a potkáváme samé skvělé lidi. Stejného rána Sua poznal dobrotu místních lidí na vlastní kůži při nákupu koblih v místní pekárně. Zjistil totiž až při placení, že nemá dostatek místních peněz. V přepočtu chybělo asi 1 euro, a když už se chystal nechat koblihy na místě, paní ve frontě se ochotně nabídla, že mu snídani zaplatí. Stačí myslet pozitivně a usmívat se na lidi, už víme, jak to ten Láďa Ziburů dělá! :)

Úžasná země ta Makedonie, stála by za větší průzkum, ale bohužel, museli jsme ji opustit brzy, protože nás tlačí čas. Na hranicích jsme natankovali levný makedonský benzín, raději jsme ho vzali i do kanystrů, protože Řecko není s cenami benzínu moc přívětivá země. O to víc, když máte dvě žravé feldy.

Hodili jsme řeč s místními vojáky, kteří hlídají hranice kvůli uprchlíkům (zatím jsme neviděli ani jednoho) a s obavami co nás čeká na dalších hranicích, jsme vyrazili do Řecka. Zde vše proběhlo naprosto v pořádku a dokonce ani na celnici nás nekontrolovali. Kdyby přišlo na kontrolu, byl by nejspíš další problém na světě. Do Řecka se mí dovážet pouze 10 litrů benzínu mimo nádrž navíc. My jich měli 40. Ovšem krásná policistka si asi nechtěla kazit den, za což jsme jí odměnili pořádným úsměvem.

Řecko má silnice jako Severní Korea. Vejde se na ně spousta aut, ale skoro žádná tu nejezdí

Když vidíme silnice v Řecku, začíná nám být jasné, proč je na tom tahle země tak špatně. Silnice nejsou špatné, to ne. Jen jsou naprosto předimenzované a úplně prázdné. To nám vůbec ale v tuto chvíli rozhodně nevadí a rychlostí, která občas převyšovala i závratných 140 km/h "letíme" do Soluně.  Z té nás poté čeká cesta do noci až k hranicím Turecka.

Vaříme svoji tradičně „zdravou“ večeři ve 2 hodiny ráno a uléháme do houpacích sítí natáhnutých mezi auty.  Další den přijíždíme na hraniční přechod. Kolem samí vojáci (ti nám mávají a smějí se na nás), všude jsou ostnaté dráty. Kde je místo, tam jsou velké cedule s piktogramy, které nás upozorňují na zákaz dovozu uzenin do Turecka. Stále máme hrozně moc salámů a klobás, které jsme dostali od Maso Westu. "Snad si toho nevšimnou," říkáme si a jdeme to risknout. Ovšem, po chvilce z celníkova výrazu usuzujeme, že nás čeká další vykládka. Měli jsme pravdu. A Dušan už nadává, že budeme za chvíli bez jídla, ale štěstíčko opět zapracovalo v náš prospěch.

Turecko je tady!

Když totiž celníci vidí náš kufr, s vyděšeným výrazem nám říkají, ať raději jedeme. Občas se ten bordel v kufru hodí! Jásáme, že jsme nepřišli o zásoby a můžeme vyrazit směr Istanbul.  Sem dorážíme kolem 3. hodiny odpoledne, následuje prohlídka města, ochutnávka spousty kebabů, nákupy fejkových Converse tenisek a můžeme frčet dál. Přejíždíme most, po kterém se dostaneme do jiného světadílu! Ano, dovezli jsme 2 feldy do Asie a nebyli bychom to my, abychom tomu nenasadili pozlátko dobrodružství. Za most se totiž běžně musí platit, ale na to jsme drobet zapomněli. No co, snad si toho nikde nevšimne. A nevšiml! :)

Puntíčkářsky udržovat nepořádek se občas vyplatí.

Celou výpravu můžete sledovat online díky GPS lokátorům od www.gpsdozor.cz.

"Kde jste?" "V Asii. A vy?" "Ještě v Evropě, ale vidíme vás."

Moudro dne: „Bez benzínu feldou daleko nedojedeš!“

Nebo možná všimnul, byla to ta potvora karma. Ani ne za 50 km volá Ruby do vysílačky: "Sua, stůj, dojeli jsme".  Klukům v dlouhé felícii došel benzín. Stane se, říkáme si, ale bohužel už máme všechny kanistry prázdné a ceny benzínu se v Turecku blíží ke 40 Kč. Po chvilce hledání nejlevnějšího paliva jsme jej skutečně našli, a tak Sua a Šmolda nabrali klukům do kanystru a vrátili se za nimi. Vracet se na turecké dálnici není úplně bezpečné, ale povedlo se, kluky jsme našli, dotankovali mohlo se pokračovat... Už se těšíme, co zajímavého přinese Asie!

Celou výpravu můžete sledovat online díky GPS lokátorům od www.gpsdozor.cz

Autor: Jan Suastika

Profilový obrázek: 
Sua - Feldou do Číny

Diskuse

Cestujete rádi? Pak jste na správné adrese! Právě tady najdete výběr těch nejlepších článků, videí a fotek s cestovatelskou tématikou. Magazín o cestování nejen pro dobrodruhy.