Cestovatelský deník Feldou do Číny #4: My se cpeme tureckým kebabem, felda žere benzínu za dva

obrazek

Cestovatelský deník Feldou do Číny #4: My se cpeme tureckým kebabem, felda žere benzínu za dva

Celníci nám minule rozebrali auto na šroubek, jednomu z aut došel benzín daleko od pumpy a to není nic proti tomu, co nás ještě čeká. Třeba pán, který se proti nám vydal se zbraní v ruce. Z cesty Feldou do Číny se začíná stávat opravdové dobrodružství.

To, že klukům v Haďákovi došel benzín, měl být jen začátek. Krátce po dotankování jsme se utábořili u jezera a tamogrilovali propašované klatovské klobásy. Ráno nás uvítal krásný výhled na jezero, přilehlé hory a chrápající Dušan. Po krátké snídani jsme vyrazili dál do středu Turecka. Ovšem, kluci z Haďáka do vysílačky hlásí: "máme strašnou spotřebu, jedeme za 13 litrů". Nutno podotknout, že jsme v té době jeli po 4proudé rovné silnici rychlostí 90 km/h, při které by felda měla mít spotřebu kolem 6-7 litrů. Zpomalili jsme, ale spotřeba neklesala. 6 litrů navíc při každých 100 kilometrech by při našem plánu ujet celkem 20 000 km byla smrtelná zátěž na rozpočet. Především v zemi, kde ceny benzínu šplhají k 40 korunám za litr. Stavíme, otevíráme chytrou knížku Škoda Felicia, jak na to a zjišťujeme příčinu takové nenasytnosti Haďáka. Kontrolujeme vzduchový filtr, ten je však jako nový. Další na řadu přichází možnost, že odešla lambda sonda. To by bylo horší, protože tu s sebou samozřejmě nevezeme. Po několika telefonátech s automechanikem jí odpojujeme a jedeme dál. Jaká je škoda, říkáme si, že tu nikde nemáme dílnu od Carvell s.r.o. a šikovného Radka Džugana, který nám před odjezdem pomáhal a poskytoval vybavené prostory. Tam bychom to spravili hned, ale na cestě je zkrátka všechno jinak…

Abyste nám věřili, že jsme fakt v Asii :-)

Jak se dalo čekat, problém nebyl vyřešen. Spotřeba byla pořád stejně vysoká. Rozhodujeme se tedy, že navštívíme místního automechanika. Zahýbáme do nejbližší vesnice, kde se ptáme po automechanikovi, ovšem angličtina ve středním Turecku je na stejné úrovni jako naše turečtina.  Nicméně místní nás doprovází do ulice plné dílen. Teď jen najít tu, kde budou mít možnost píchnout naši hladovou feldu na počítač. K našemu štěstí, jsme ji našli hned na druhý pokus. Po zapojení na počítač mechanik začne něco mluvit turecky. Říká lambda sonda ok. Potom jde k motoru, vyhází všechny svíčky, dá jiné a prý můžeme jet. Jsme celkem překvapení, ale zaplatíme mu cca 500 Kč a vyrážíme dál směr město SamsunSpotřeba lehce klesá, ale nic závratného to není. Z kopce jedeme za víc jak 8,5 litrů. Dojedeme k pobřeží Černého moře, najdeme si místo na spaní na místním parkovišti mezi divokými psy, uděláme si šunkofleky z propašovaného salámu, přidáme turecký sýr, otevíráme erární pivka (ta se po celém Turecku nedala koupit). A v domnění, že auto je opravené, jdeme spát.

Sledujete nás od začátku? Přečtěte si naše předchozí zážitky:
Cestovatelský deník Feldou do Číny #3: Jak jsme přijeli do Asie, ale daleko jsme nedojeli...
Cestovatelský deník Feldou do Číny #2 - Sotva jsme vyjeli a už nás málem sežrali psi
Cestovatelský deník Feldou do Číny#1: Odjezd se blíží!

Když je potřeba, půjčíme si i oficiální autodílnu Škodovky

Ráno se sprchujeme na místní pláži a vyrážíme dál směr Gruzie. Asi po 50 km a 2 zastávkách na kebab zní z vysílačky: "sakra, už zase jedeme za 13". To není dobré znamení. Stavíme na další kebab a rozhodujeme, co budeme dál dělat. Protože jsme již vyčerpali téměř všechny možnosti z chytré knížky, rozhodujeme se pro návštěvu dalšího servisu. K našemu překvapení, je v neděli odpoledne otevřeno. V servisu nám však řeknou, že to neumí a posílají nás dál, do autorizovaného servisu Škoda.

Ani servis není záruka vyřešení problému.

Ten se nachází asi 20 km od nás. S pochybností, že bude otevřeno, vyrážíme na dost drahou cestu. Ovšem Turecko je velice zajímavá země a ve Škodě auto mají opravdu otevřeno. Nachází se tam pouze jeden zaměstnanec, který samozřejmě neumí anglicky ani pozdravit. Pomocí posunků a hry Activity v praxi mu ukazujeme, že auto má velkou spotřebu, zda nemůže proměřit lambda sondu. On nám dává k telefonu jeho šéfa, s kterým se Ondra snaží na něčem domluvit. Téměř po 20 minutovém rozhovoru, se dovídáme, že je na takhle staré auto je taková spotřeba vlastně normální. Přes telefonát domů, dalšímu mechanikovi, dostáváme další radu. Může to být ucpaným katalyzátorem.  Dalším kolem Activit se s pánem ze škodovky domlouváme, že nám půjčí jejich dílnu a auto zkusíme znovu opravit sami. Kdo by Vás v Čechách pustil samotné do autorizovaného servisu Škoda.  Jakmile jsme měli auto na zvedáku, přijede pán s mobilem, kde v překladači stojí "Boss problem". Za chvíli z něj vypadne, že není mechanik a ani jeho boss opravám aut nerozumí. Dostáváme aspoň voňavé stromečky originál Škoda. A můžeme jet dál.  Domlouváme se, že katalyzátor vyndáme až v Gruzii, kde určitě nebude problém najít dílnu, kde mají jámu, flexu, svářečku a kus trubky na nahrazení katalyzátoru.

Auto v protisměru? V Gruzii je nic zvláštního. Ale mají tu české pivo!

Čím více se blížíme gruzínským hranicím, začínají se měnit i lidé. Občas vidíte někoho opilého na chodníku, občas podezřele kličkující auto nebo třeba auto na dálnici v tunelu v protisměru, kterého si Dušan ani nevšiml. Asi normálka. Dorazíme k hraničnímu přechodu, kde už je poměrně dlouhá fronta, pro místní jsme celkem atrakce, ale příjemné je, že čekání ve frontě si můžete zkrátit nákupem předraženého piva.

Feldy září zelení a vypadají dobře. Jen kdyby i dobře a bez poruch jely.

Hraniční kontrola probíhá překvapivě dobře, dokonce ani nemusíme vykládat auto. Chceme se utábořit hned za hranicemi, abychom chytli ještě turecký signál, kde máme zaplacený internet.  Bohužel první použitelné místo na spaní (parkoviště u benzínové pumpy) je tak daleko, že už tam turecký signál není. Nevadí, jdeme si koupit na pumpu plechovku Žateckého piva s příjemným objemem 1 litr, dojídáme utopence, které si vezeme z domova, a jdeme spát.

Sprcha na cestách? Nám bohatě stačí, když prší!

Ráno nás budí déšť, který Sua s Ondrou využijí k příjemné sprše a očistě. Potom si jedeme vyřídit e-maily blíž k hranicím, kde zůstáváme v autě. Stojíme však na špatném místě a po několika minutách za námi přijede strážník v novém Ford Mustang, chce pasporty, ale jen řidičů. Co bude následovat, je zcela jasné. Ondra a Makr musí zaplatit první pokuty výpravy.

Snažíme se cestovat trochu netradičně, stejně tak se i sprchujeme.

Místo raději opouštíme a vyrážíme směr Tbilisi. Cesta vede přes krásné hory. Stavíme u stánku, kde Ondra se Suou kupují Makrovi dárek k narozeninám.  Jsou to krásné, vkusné sádrové labutě (asi jako všechny dárky, které si dával po cestách tým Top Gearu). Makr má z dárku obrovskou radost, takovou, že od té doby labutě jednou na kapotě jeho auta.

Spotřeba nás již tolik netrápí, protože litr benzínu v Gruzii stojí asi 15 korun. Co nás trápí je výkon auta, který by vadným katalyzátorem mohl být výrazně ovlivněn. Chtělo by to opravu co nejrychleji, avšak jsme hladoví a žízniví. A v Tbilisi je nově otevřená Kozlovna. Opravdu klasická Kozlovna, kterou můžete znát z ČR. Mají tam pivo a české speciality k jídlu. Oprava počká!

Podaří se nám auto opravit?

Pomáhají nám Francouzi na dovolené i čeští dobrodruzi z Trabantích výprav

Tbilisi je ještě daleko, proto chuť na pivo Kozla stimulujeme kozlem k obědu. Co si budeme povídat, tele je tele. Při zastávce na kávu, nás míjí žlutá dodávka, kterou jede jeden Francouz s rodinou, kteří nocovali před 2 dny na stejném parkovišti v Samsonu jako my. Ptá se, zda je vše ok, my mu vyprávíme o naších problémech se spotřebou, a nevěřili byste, co vytáhl z auta. Byl to počítač s diagnostikou. Zapojujeme tedy Haďáka podruhé. Nyní počítač ukazuje závadu na snímači otáček. Ten měníme, dáváme Francouzovi české pivo a jedeme dál.

Bohužel, ani toto není náš problém. Auto se chová jako před tím. Nyní jsme si téměř jistí, že problém je v katalyzátoru. Situaci ještě konzultujeme s několika lidmi z Čech, včetně Danem z posádky Trabantů.

Směrem k Číně vyjely dvě Feldy. Vrátí se obě domů v pořádku?

Krásným údolím se blížíme k Tbilisi, avšak Šmolda a Sua nutně potřebují vykonat potřebu a proto staví na odpočívadle a odběhnou si ke křoví.  Najednou na ně někdo začne troubit, pořád a pořád. Kluci v domnění, že troubení patří někomu jinému, nic neřeší. Troubení neustává a kluci už zjistili, odkud vychází.

Asi 50 metrů od parkoviště se nachází malinkatá nenápadná kaplička. Záhadnému muži v autě se pravděpodobně nezdálo, že by si kluci skočili na malou 50 metrů od kapličky, od níž je stejnak odděloval jak betonový vysoký plot tak i živý. Stále to bylo na jeho vkus moc blízko.  Záhadný muž se s tím nepáře a kluky jde vyhnat, ovšem něco drží v ruce. Je to zbraň.

Co následovalo dál a především naše první dojmy z Ruska přineseme již brzy!

Autor: Jan Suastika

Profilový obrázek: 
Sua - Feldou do Číny

Diskuse

Cestujete rádi? Pak jste na správné adrese! Právě tady najdete výběr těch nejlepších článků, videí a fotek s cestovatelskou tématikou. Magazín o cestování nejen pro dobrodruhy.