Deník Feldou do Číny #13: Jsme na dně, nemáme auto a pomáhá nám Babiš

Průšvih, jde se opravovat!

Deník Feldou do Číny #13: Jsme na dně, nemáme auto a pomáhá nám Babiš

Krvácíme, zvracíme, přicházíme o většinu věcí… ale nepředbíhejme, k zatím největšímu průšvihu cesty se dostaneme. V minulém díle jsme skončili vjezdem do tádžických hor.

Cesta se neúprosně zvedá, vegetace ubývá a zasněžené vrcholky hor jsou pořád blíž a blíž. Divoká řeka, která je čím dál tím víc čistá, se klikatí vedle silnice a vzhledem k tomu, že jsme se pár dní nekoupali, tak jsme dostali úplně super nápad, že se vykoupeme. Proto stavíme na břehu, mimo jiné zjišťujeme, že na krátké feldě nejde otevřít kufr. Nevěnujeme tomu moc velkou pozornost s tím, že až večer zastavíme, kufr opravíme. Nenapadlo nás, že večer budeme mít úplně jiné starosti.

Osvěžte si paměť a přečtěte si minulý díl.

Voda vypadá úžasně, tyrkysově modrá a předpokládáme, že bude také teplá. Ale není. Teče přímo ze zasněžených kopců nad námi. Jestli má 8°C, je to moc. Proto svléknout, rychle se namočit, ještě rychleji ven, namydlit. Sua si musí umýt vlasy, Ruby bradku a Šmolda vypracovanou hruď. Dušan se stydí, a proto si jen koupe v ledové vodě nohy. To proč se stydí, je nám stále záhadou. Po tomto osvěžení vyrážíme dál vstříc největšímu průšvihu expedice.

Feldám studená voda nevadí, ale nám se v ní nekoupalo nejlépe.
Zdroj: Feldou do Číny

Výšková nemoc začíná poměrně příjemným pocitem něco jako opilost nebo nadýchání kouře marihuany. Tento blažený stav štěstí bohužel netrvá dlouho a nastává točení hlavy, nevolnost, bolest zubů, kloubů či všeho, co vám kdy operovali. Operace hemoroidů se toho naštěstí netýká. Jsme ve výšce kolem 4200 m n. m. Vzduch je tu výrazně řidší, což pociťujeme my i feldy. Musíme stavět každých 500 metrů, protože bychom jinak auta ihned uvařili a řidiči si musí také odpočinout. Po chvíli se dostáváme na náhorní plošinu. Jsou tu naprosto úžasná panoramata, nahoře zasněžené hory, některé z nich převyšují 6000 m n. m., dole úžasně modrá jezera. Co je menší problém, cesta je zas velmi rozbitá a musíme pokračovat velmi pomalu.

Po hodině jízdy chceme zastavit, abychom mohli natočit nějaký obrazový materiál. Stavíme, chcípáme auto a domlouváme se, jak záběry budeme pořizovat. Po 10 minutách dohadování, které nás stálo ohromné síly, vyráží Šmolda s krátkou a Ruby nasedá do dlouhé feldy. Zatímco Šmolda se už otáčí, Ruby otočí klíčkem, ale auto nic. Respektive startér se otočí, ale to je vše. Proto to zkouší znovu a znovu a pořád nic. Nejprve se podíváme, jestli jsme neurvali něco důležitého z motoru. Ten se zdá poměrně v pořádku, jen kape trochu olej z převodovky, ten však kape několikátý den a olej poctivě dolíváme. Snažíme se auto roztlačit, ale nemyslíme si, že by to mohlo pomoct. Navíc udělat dva rychlé kroky stojí spoustu kyslíku, který tady není a představa tlačení tunového auta je poměrně nepříjemná. Nakonec si Šmolda všimne, že v baňce chladiče chybí poměrně dost vody a po chvíli se Sua kouká na měrku oleje. Naše černé představy se vyplňují.

Přejíždět chatrné můstky byl v horách v Tádžikistánu asi ten nejmenší problém.
Zdroj: Feldou do Číny

Sua vytahuje měrku oleje, na které je usazená emulze oleje a vody. Vše nasvědčuje tomu, že nám "fouklo" těsnění pod hlavou a do motoru se dostala voda. To by však neměl být problém, kvůli kterému by nešlo auto nastartovat. Sua vytahuje nářadí, zatímco Šmolda střídá smích s nadávkami.  U jedné svíčky, kterou Sua vyndal, chybí téměř celá část, která patří do motoru. Tím si vysvětlujeme, proč nám nejde nahodit motor. Teď pro změnu začne nadávat Sua, zatímco Šmolda s Rubym připravují feldy na to, že se pokusíme tou lehčí, která je pojízdná táhnout tu těžší, která pojízdná není. Vzhledem k výkonu auta, tomu moc šancí nedáváme, ale v téhle situaci to je zatím jediná možnost. Kurt je natažený a vše je připravené. Šmolda se pomalu rozjíždí s krátkou a Ruby řídí Haďáka. Po chvíli se ozve rána jako z děla. Haďák je bohužel tak zrezlý, že nevydržel ani 10 metrů tažení na laně a celá traverza, ve které je zasazeno i oko na tažení se vytrhla. A to včetně blatníku, přídavných světel, plechu pod motorem a podobně.  Tohle už přestává být sranda.

Přečtěte si, jak to všechno začalo.

Zatímco je nám všem špatně z výšky, musíme se rozhodnout co dál. Možností moc není, a proto se rozhodujeme, že auto zkusíme táhnout na rameni nápravy. Není to ideální řešení, ale jestliže nechceme couvat asi jediné. To nakonec funguje, ale jen do té doby, než se nám do cesty postaví kopec dlouhý asi 400 metrů, kopec není skoro vůbec prudký, ale je to kopec. S tím si krátká felda už opravdu neporadí. Vyhazujeme Dušana, jehož váha není nezanedbatelná, ale ani to nepomáhá. Zkoušíme, že krátkou feldou bychom mohli couvat, aby auto tolik nehrabalo. I to je neúspěšný pokus. O tlačení se vzhledem k naší vyčerpanosti nemusíme ani snažit.

Nezbývá nám nic jiného, než se pokusit těsnění pod hlavou vyměnit. Nikdo z nás to sice nikdy nedělal, ale Sua se Šmoldou dostali školení, jak to dělat. Navíc máme chytrou knížku. To určitě zvládneme. Rozdělujeme si úkoly, Sua a Šmolda si budou hrát na mechaniky, Ruby na kameramana a Dušan na kuchaře. Sice jsme v průseru, ale přece neumřeme hlady!

Náhradní těsnění pod hlavu máme, tak to snad zvládneme. Felda je sice super auto, ale v některých ohledech bychom jí nejraději hodili ze skály. Jeden z těch případů je cokoliv rozebírat. Na sundání jedné věci potřebujete minimálně 3 klíče různé velikosti. Při sundávání hlavy motoru jsme ale narazili na mnohem větší problém. Klíčem se sundat nedá, musí se sundat inbusem. A zde nastal problém, v sadě nářadí, kterou nám před odjezdem ukradli z garáže, sada velkých inbusů byla. V té nové máme jen malé. Tohle už je vážný problém. Na opravu auta nemáme nářadí, jsme daleko od civilizace, dochází nám voda, je tady veliká zima a sami auto neodtáhneme. K naší smůle se cesty na Pamir highway různě rozdvojují a my jsme samozřejmě zvolili tu, kudy nikdo nejezdí.  Proto sedneme do auta, abychom se zahřáli, a čekáme na auto, které by mohl projet. Po hodině a půl projíždí první auto. Dušan ho staví, jeho děsnou ruštinou se snaží vysvětlit náš problém. Domorodec ve velkém džípu nemá absolutně zájem nám s něčím pomoci a odjíždí. Co teď?

Tohle ještě Haďák (delší felda) zvládnul.
Zdroj: Feldou do Číny

Po chvilce naštěstí jede hodnější domorodec, který už nemá problém s tím nám pomoct. Zavazujeme Haďáka za Pajero a můžeme jet.  Nejbližší vesnice je asi 40 km, tak doufáme, že tam bude servis nebo aspoň někdo s inbusem. Asi 10 km před vesnicí naší kolonu předjíždí rozpadlá dodávka, která nás staví, vyběhne z ní hubený mladý kluk a anglicky nám říká, ať jedeme za ním, že jeho tatínek je master a určitě nám s autem pomůže. Po chvilce dojedeme do jeho dílny, zde je nám sděleno, že dnes na nás nikdo bohužel čas mít nebude, ale zítra ráno už ano. Vidina noci ve vesnici, kde není signál na mobil, kde není internet a elektrika funguje jen občas, fouká tady studený vítr, v noci mrzne a navíc nadmořská výška asi 4300 m n. m. v nás vzbuzuje totální zděšení. Naštěstí kluk, který si nás odchytl po cestě a jmenuje se Babiš, je moc vstřícný a nabízí, že můžeme spát u něj doma. Vaří nám čaj a nabízí chléb k večeři. Venku se rychle stmívá a ochlazuje, nám začíná být velmi špatně. Všem se nám točí hlava, je nám na zvracení, teče nám krev z nosu, a ačkoliv pijeme, jsme velmi dehydratovaní. Tohle nebude hezká noc, to je nám jasné. Proto si raději jedeme lehnout a pouštíme si film a doufáme, že u něj usneme.

Podívejte se na všechny předchozí díly v oficiálním deníku cesty Feldou do Číny.

To se však nestane, všem je nám strašně zle a usnout nám nejde. Téměř celou noc se budíme, chodíme ven zvracet a modlíme se, aby už bylo ráno. Po nejhorší noci v našem životě přijde ráno, Babiš nám uvaří k snídani krupičkovou kaši, tu však nikdo z nás nedojí, protože Šmolda a Makr jen zvrací nebo leží a Sua s Rubym už chtějí jít opravovat auto.

K opravě auta se seběhla celá vesnice, zatlačili jsme auto nad montážní jámu nebo spíš nad díru vykopanou v písku. Vše vypadalo krásně, než jsme sundali hlavu válců. Těsnění sice bylo rozbité, ale to co se skrývalo pod ním, bylo ještě horší. Vložka jednoho z válců motorů byla na třikrát prasklá. A to je problém, s kterým nic bohužel nejde dělat. Respektive možná by se nová vložka dala poslat z ČR poštou, jenže to bychom nemohli být uprostřed hor, kde není signál na internet ani na telefon, a nejbližší pošta 150 km od nás. A protože než přijde pohled z Tádžikistánu do ČR, uběhnou 2 měsíce, nedovedeme si představit, jak dlouho by za námi šel kus motoru v balíku.

Jelikož toho na místě bez nového kusu motoru moc neuděláme, čekat na nový díl dva měsíce nebylo možné i vzhledem ke klimatickým podmínkám, které v této výšce byly, jsme se rozhodli k radikálnímu řešení. Auto necháme na místě a budeme pokračovat pouze jedním. Krásně zde zapracoval zákon schválnosti a rozbilo se to větší auto.

Pod horami se spí dobře, ale ve 4000 to prostě nejde.
Zdroj: Feldou do Číny

Nyní nastal první problém, věci ze dvou už tak přeplněných aut dostat do jednoho a ještě menšího. Proto jsme museli na místě nechat spoustu věcí. Místním jsme nechali všechny vařiče, všechno jídlo, všechny sladkosti, dále jsme jim nechali stan, míče, většinu náhradních dílů, špinavé oblečení, téměř všechny hygienické pomůcky atd. Nebylo to lehké rozhodování, ale nic jiného se dělat nemohlo. Věci, které se do auta nevešly, jsme naskládali do Babišovy dodávky, který slíbil, že nás doveze do nejbližšího města Murghabu, kde by měla být pošta a také policajti, kteří nám pomůžou s nepojízdným autem, nebo spíš nám zajistí, abychom se vůbec bez auta dostali ze země.

Do Murghabu jsme dojeli asi za 4 hodiny. Pošta tu nebyla, proto jsme museli udělat další redukci věcí a zbytek dát na zahrádku. No, ale policejní stanice zde byla. To, co nám však řekli, jsme slyšet nechtěli…

Autor: Jan Suastika

Profilový obrázek: 
Sua - Feldou do Číny

Diskuse

Cestujete rádi? Pak jste na správné adrese! Právě tady najdete výběr těch nejlepších článků, videí a fotek s cestovatelskou tématikou. Magazín o cestování nejen pro dobrodruhy.