Oficiální deník Feldou do Číny #8: Ukradli nám spacák a bruslíme v poušti. Jsme v Kazachstánu

Sledujte nás. Tady jsme.

Oficiální deník Feldou do Číny #8: Ukradli nám spacák a bruslíme v poušti. Jsme v Kazachstánu

Dramata s muži se zbraněmi a příšernou dálnicí z písku jsou za námi a teď už míříme za dalšími dobrodružstvími v Kazachstánu. Snad už všechno půjde hladce. Ne, samozřejmě nic nepůjde snadno, to bychom nebyli my a nesměli bychom projíždět zeměmi bývalého Sovětského svazu. Ale benzín za 9 korun potěší.

Kde hledat spaní v půl šesté ráno? Benzínka na okraji města je jasná volba.  To se však nezdá obsluze pumpy, která nás asi po 2 hodinách budí, ať vypadneme. No co, rozhodujeme se, že vyrazíme směr hraniční přechod, kde si ve frontě pospíme v autě. Alespoň to jsme si mysleli.  Opuštění Ruska je však jednodušší než sehnat vodku v jakémkoliv obchodě. Fronta netrvá ani 2 hodiny a ani po nás nechtějí vyskládat auto.  Přejet kazašské hranice už je pouze formalita. Peníze měníme na černém trhu hned potom, co se za námi zavřela brána na hraniční přechod. Mimo výměny peněz nakupujeme i SIM karty. Dokonce nám nabízejí i "strachovky", což je obdoba evropské zelené karty. Uvažujeme, že ji pořídíme. Avšak když slyšíme cenu a vidíme chlápky, kteří je prodávají, rozhodneme se jet bez povinného ručení. My přece nebouráme.

Nepamatujete si, co se dělo minule? Osvěžíme vám paměť: Feldou do Číny #7: Jak usmlouvat úplatek ze 120 dolarů na 200 rublů

Po menších nákupech se radujeme z krásné šestitiproudé silnice, po které jedeme jen my. Ta samozřejmě za zatáčkou končí. Čekali jsme hodně, ale následujících 200 km je jako z pekla - silnice, na níž možná za Stalina býval asfalt. Od té doby na povrch nikdo nesáhl. Z bývalého asfaltu vykukují buď půl metru hluboké díry, nebo naopak boule. Tam kde ještě nějaký asfalt existuje, jsou vyjeté koleje natolik, že drhneme šusplechem pod motorem o silnici. Průměrná rychlost nedosahuje ani 25 km/h. Stavíme na oběd a nákup. Naskýtá se nám pohled, jenž my ani naši vrstevníci nemůžeme pamatovat. Veliká sámoška, krásné regály a mrazáky. Ale téměř vše je prázdné. Až na regál s vodkou a sušenými rybami.

Cesta pokračuje dál, teploty ve stínu se blíží k 50°C. Stín však v Kazachstánu žádný není, takže v autě máme ještě větší teplo. Další problém je, že nám začíná docházet benzín. Pumpy v Kazachstánu jsou, ale víc jak 92oktanový benzín se koupit nedá. Co se dá dělat, pojedeme na 92. Navíc litr stojí asi 9 korun.

Podívejte se na hlavní stranu oficiálního deníku cesty Feldou do Číny a zjistíte, kdo je kdo. A pokud chcete o Suovi, Rubym, Makrovi a Šmoldovi zjistit víc, jděte na http://feldoudociny.cz/.

Naše auta jezdí pod hladinou moře

Na naši cestu jsme z části vybrali ve sbírce na hithit.com. Jedna z cen zahrnovala sůl z Kaspického moře. Proto se vydáváme toto moře najít. To by neměl být žádný problém najít moře. Jenže Kaspické moře není moře. Jde o jezero, které se nachází pod hladinou moře. A jeho okolí také. Vlastně máme auta, která dokážou jezdit i pod hladinou moře. Nicméně najít ho je téměř nadlidský výkon, a to i s GPS navigací. Téměř po hodině hledání nacházíme náš cíl. Natěšení na koupačku vlítneme do moře. Ušli jsme skoro půl kilometru od břehu a vodu máme stále po kotníky. Proto se vracíme, nabíráme vodu, z které vyrobíme sůl, díváme se na zrezlé lodě, které zůstali v místech, kde kdysi bývala voda, a vyrážíme směr město Atyrau.

Nacházíme krásné místo na spaní. Ale při vaření si všímáme, že zde je až podezřele moc hmyzu. Ráno, nás probouzí hejna much. Netrvá dlouho, abychom zjistili, že spíme uprostřed zemědělského závodu. Vyháníme tisíce much z auta a jedeme do města na nákup. Náš další cíl je město Aral. Do toho vedou 2 cesty. Jedna je kratší, zato přibližně stejně kvalitní jako ten tankodrom předešlý den. Vzhledem ke stavu kol, která jsou zničenou cestou dost poznamenaná, se rozhodujeme jet tou delší, zato lepší cestou. Proto se vydáváme na sever, téměř k hranicím Ruska do města Oralsk. Cesta ubíhá krásně. Téměř 500 km rovně, zastávky pouze na tankování a čůrání. Občas taky musíme zastavit kvůli policajtům a jejich vymyšleným pokutám, které se rázem mění v úplatky.

Cesta ubíhá krásně, jedeme téměř do 3 do rána. Jdeme si lehnout na parkovišti pro kamiony. Všichni si jdou lehnout, až na Suu, kterému někdo na odpočívadle při vyndavání věcí z auta vzal spacák. Spát bez spacáku na poušti není nejlepší věc na světě. Naštěstí Ruby si veze 2 a Suovi jeden půjčí.

Další den musíme uprostřed pouště sehnat spacák. A zadaří se na první pokus. Sua si raději kupuje rovnou dva, kdyby náhodou zase něco ztratil. Kluci si mezitím kupují tradiční kazašskou pochutinu - Whooper burger v Burger Kingu. V nákupním středisku mají dokonce i lednovou plochu, tak si jdeme všichni zabruslit. Uprostřed pouště, proč ne. A kdo může říct, že má rozbité koleno z toho, že bruslil na poušti.

Vydáváme se směr město Aral. Na místo dorážíme zase kolem druhé ráno a kupujeme ještě ve stále otevřeném krámku pivo. Místo na spaní nacházíme na dětském hřišti, otevíráme si pivko a jdeme spát.

Takhle je Kaspické moře vidět z výšky. Ze země se skoro nedá najít.

P. S.: Když jsme Kaspické moře nemohli najít na zemi, máte ho na fotce vyfocené aspoň z vesmíru.

Autor: Jan Suastika

Profilový obrázek: 
Sua - Feldou do Číny

Diskuse

Cestujete rádi? Pak jste na správné adrese! Právě tady najdete výběr těch nejlepších článků, videí a fotek s cestovatelskou tématikou. Magazín o cestování nejen pro dobrodruhy.