Přejít k hlavnímu obsahu

Kolombo na Srí Lance

Srí Lanka - Cestovinky.cz
<a href="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/66/Beautiful_Landmark_Muslim_Mosque_in_Colombo%2C_Sri_Lanka.JPG">Aksam Zarook</a> [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File%3ABeautiful_Landmark_Muslim_Mosque_in_Colombo%2C_Sri_Lanka.JPG">Wikimedia Commons</a>

Cirkusáci poznávají Srí Lanku pod dohledem Batmana

Za sušenými lidskými hlavami se vydala do bornejského pralesa, cestou na Machu Picchu míjela rokliny s havarovanými auty. Nyní naše redaktorka prožívá dobrodružství na Srí Lance, kde spousta věcí probíhá dost neobvykle.

Náš aktuální výlet je podobná divočina jako ty minulé, tentokrát si ho ale užijeme o dost víc. Na Srí Lanku nás na několik měsíců přilákala práce pro cirkusovou show. Na rozhodnutí jsme měli pár dní, na přemístění do Kolomba něco málo přes dva týdny. A teď tu začíná ten náš cirkus.

Připravte se... Startujeme!

Naše část výpravy odstartovala lehkým stresem. Na přestup na letadlo v Dubaji jsme měli hodinu, zpoždění z Prahy bylo 50 minut. Spojenými arabskými emiráty jsme tedy doslova proběhli, naše kufry tak rychlé nožičky neměly. V Kolombu jsme vyplnili formulář a odjeli se potit do zácpy velkoměsta. Kolega, který přijel na Srí Lanku s tříměsíčním předstihem, nás přivítal hostinou a dokonce i pivem v nachlazených půllitrech a odpolední boj s jetlagem prořízl telefonát z letiště. Celníci si chtěli popovídat o tom, co jim zrovna přistálo z Dubaje. Vzhledem k místní adoraci cel, daní a příplatků to nebyla dobrá zpráva. Nakonec se ale nechali přesvědčit a propustili kluky bez složenky.

Všude nás pozorují. I z protijedoucích autobusů.
Zdroj: archiv Petry Kejklíčkové

Sledováni na každém kroku

Bydlíme jižně od centra Kolomba, v rezidenční čtvrti asi kilometr od městské pláže. Máme krásný dům se střešním altánem s výhledem na kokosovými palmami protkané město a s buddhistickým oltáříčkem na dvorku. Prostě se vším, co Čech běžně potřebuje k životu.

Tak trochu tu na nás koukají. A ještě víc nás nenápadně sledujou. Kolega tvrdí, že sousedi ví o každém našem pohybu. Toho, kdo nevyrůstal na malé vesnici, to může vyděsit. Kolemjdoucí se ale většinou usmívají (a někdy se až smějou), jsou milí a přátelští. Na pár kilometrech čtverečních tu stojí bílé buddhistické stúpy (70 % obyvatel), hinduistické chrámy (12 %), mešity (10 %) a kostely (7 %). Jedna velká mešita je vzdušnou čarou od našeho domu asi sto metrů, takže když jsem se dnes brzo ráno probudila, zvonil do troubení tuktuků zpěv muezína svolávajícího na modlitbu.

Hmyzí invaze, aneb moře a palmy nejsou zadarmo

Takhle přátelské vztahy tu ale nepanují s hmyzem. Momentálně dotírají komáři (kteří tu údajně jinak vůbec nejsou), dnes jsem potkala ve dveřích do kuchyně dva obrovské chcíplé šváby, v kredenci je termitiště a kluci mi před chvíli vystěhovali z ložnice pavouka tak hnusně velkého, že by byl i jako halloweenská dekorace moc. Nijak mě neuklidnilo ani to, že prý není jedovatý a jeho kousnutí jen nepříjemně zabolí… Ale to jsou holt tropy. Moře a palmy nejsou zadarmo. 

Místní doprava

Vyzkoušeli jsme už i místní dopravu. Z letiště jsme jeli taxíkem, který po zhruba sto metrech zastavil policista. Taxikář totiž neměl povolení k vjezdu. A tak jsme museli všechno vyložit, taxikář se nám desetkrát omluvil a šel uplácet policistu. Prošli jsme asi dvě metrů davem a před námi zastavil stejný řidič a rychle kynul, ať si nastoupíme. Co policie přes zástupy nevidí, peněženku nebolí. Nejvíc samozřejmě drandíme tuktuky. Ale dnes jsme jeli i autobusem (oceňuji hlavně indický soundtrack přehlušující ostatní dopravu) a zpět z centra jsme vydali vlakem. Nastupovat je trochu adrenalin. Stoprocentně funguje pravidlo silnější pes… sedí. Na staré a nemohoucí se ohled nebere, takže v relativním pohodlí jezdí hlavně mladí floutci. Prý jsme dnes měli štěstí a jeli jsme novým a prázdným vagónem. Přeloženo do češtiny: jako o půl deváté ráno přes centrum v pražském metru. Vlakem z roku 1971.

Vyjdete ven a jste na pláži.
Zdroj: archiv Petry Kejklíčkové

Pod dohledem Batmana

Náš cíl v centru bylo obhlédnutí terénu pro představení. Prošli jsme si amfiteátr, kde se bude od 1. prosince hrát. Na zábradlí před scénou si paní správcová sušila sukně a mezi tím si vařila kafe v šatně, kde teď s mužem bydlí. Kasy vypadají jako střílny na středověkém hradě a nosnost střechy je velká neznámá. Že nad námi bdí vyšší síly se ale ukázalo hned v zápětí. Nad hlavami nám létali netopýři tak velcí, že byl okamžitě jasný jejich příbuzenský poměr s Batmanem. A co se může podělat, když na vás dohlíží Batman?

Místní pajzl, ve kterém asi nikdy neviděli ženskou

Jako první a zatím jedinou pamětihodnost jsme viděli největší pajzl v Kolombu. Ženskou tam pravděpodobně nikdy neviděli, a tak jsem byla ráda, že jdu s pěti chlapama. Naporoučeli jsme si pivo, kokosovou pálenku arak, cizrnu s kokosem a čili, smažené rybičky a smažený česnek v čili. Já si toho ale moc nedávala, protože záchody tu byly jen pánské, a i kdyby nebyly, tak bych asi stejně nenašla odvahu.

Tak hezký večer z půlnočního Kolomba!

 
 

Místo

6° 55' 30.144", 79° 51' 31.9536"
Rubrika:
Aktivity:

Poznání

Autor:
Petra Kejklíčková

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Cirkusáci poznávají Srí Lanku pod dohledem Batmana