Cestování > Země > > > Masajské tradiční tance a zpěvy působí jako přírodní hypnotika
maas1
Zdroj: archiv Petry Kejklíčkové

Masajské tradiční tance a zpěvy působí jako přírodní hypnotika

Cestu do masajské vesnice jsme původně neplánovali, ale pro mě byla jedním z nejsilnějších zážitků z Tanzánie. Hrdý masajský národ přišel ze severu a podmanil si zemi, kde jsou lvi. A my měli možnost se u něj doma trochu porozhlédnout.

Ve vesnici nejsou žádní dospělí muži ani dospívající kluci. Ti totiž dnes skládají jednu ze zkoušek, která je převede do dospělosti. S naším příjezdem nikdo nepočítal. Proběhne kolem nás chlapec, naskočí na kolo a ujíždí do buše pro zbytek vesnice. Naše protesty ho nezastaví.

Masajské ženy zpívají své tradiční písně.
Zdroj: archiv Petry Kejklíčkové

Mezi tím nastoupí do půlkruhu ženy oblečené do tradičních dek a širokých náhrdelníků z malých barevných korálků. Začnou zpívat, tleskat, kývat se a skákat do rytmu. Stojíme naproti nim trochu zaskočení programem, o kterém jsme netušili, že následuje. Nedívají se na nás, dívají se skrz. Připadám si nepatřičně. Jako bychom před chvílí zaplatili za lidskou zoo. Je mi trapně. Ale jenom chvíli.

Má to smysl?

Nejsme tu totiž jenom v tomhle podivném divadle. Naše peníze někomu pomůžou. A právě tady na tomhle místě můžu vidět, které vesnici pomůžou konkrétně. Není to anonymní charitativní sbírka s neurčitým účelem a neprůhlednými finančními cestami. Tihle lidé se na nás nedívají z plakátů velkýma smutnýma očima, něco pro lepší budoucnost dělají. Někdo zkrátka prodává v obchodě, někdo zpívá a tančí pro turisty. A dělá to fakt dobře!

Masajové jsou především pastevci. V suché horké krajině ale není žádný med najít pro krávy či kozy dobrou pastvu.
Zdroj: archiv Petry Kejklíčková

Než se stačím probrat tímhle labyrintem smíšených pocitů, uvědomím si, jak úžasné tohle představení vlastně je. Exotický zpěv a melodie jsou velmi podmanivé. Mám chuť se k nim přidat a než se nadechnu, dívka na kraji mě zatáhne dovnitř. Jistěže je tohle součástí divadla pro turisty, ale vůbec mi to nevadí. Starší žena uprostřed kruhu vystoupí na krk mi položí svůj náhrdelník a pokyne mi, abych si to zkusila s nimi. Usmívám se od ucha k uchu a snažít se aspoň tleskat do rytmu, když už mi pohyby moc nevychází. Přes veškerou mou topornost si nakonci vzájemně zatleskáme a ženy se na mě usmívají a ukazují mi, že jsem nebyla zas takové dřevo. Ale já vím své.

Do krámu, do krámu!
Zdroj: archiv Petry Kejklíčkové

Nástup do sámošky

Než se stihneme otočit, ženy vbíhají do hliněných domků a vynášejí ven hrsti korálků, náhrdelníků a vůbec různých cetek na stoly postavené z desek z kravského hnoje vysušeného na kámen a stojících na dřevěných pahýlech. Stoly kopírují ústřední oplocený kruh ve vesnici, ve kterém sídlí pár kusů skotu. Každá z žen se protáhne za prodejní pult a ukazuje nám věci, které vyrobila. Odnášíme si spoustu krásných šperků i úplných nesmyslů. Všechny za hubičku. Mezi námi se děti perou o plyšáky, které jsme jim přivezli.

O dost odlišné od valčíku, ale neuvěřitelně strhující.
Zdroj: archiv Petry Kejklíčkové

Kdo se má vlastně líp?

„Jestli jim tady není líp než nám v tom každodenním stresu kvůli nesmyslům,“ povzdychne si naše spolucestovatelka. Na první pohled se to tu skutečně zdá romantické a čisté, nazatížené byrokracií, stereotypem nebo stresem. Stačí se ale trochu rozhlédnout kolem, aby člověk rychle pochopil, že tahle romantika je jenom první dojem turistů. Jedno z dětí hodně šilhá, na oko nejspíš vůbec nevidí. Jiné má zdeformované chodidlo a kulhá. Několik žen je znatelně podvyživených. Starší nemají zuby. A kolik je vlastně těm, které se mi zdají starší? Pětatřicet? Problémy, které dokáže české zdravotnictví vyřešit v řádu desítek minut s minimální finanční zátěží pro příjemce, se tu stávají zásadním životním údělem. Na cestě sem jsme zastavili dětem, které pásly krávy. Nejmladší z nich měl Downův syndrom. Jaký je asi jeho život uprostřed vyprahlé Tanzanie?

A teď se předveďte vy, muži!

Za chvíli přicházejí muži. Zahalují se do dek a do rukou si berou vysoké pastevecké hole. Jejich vystoupení je snad ještě úchvatnější. Vydávají rytmické hrdelní zvuky, do kterých zpívají. Jeden po druhém pak vystoupí z řady a vyskočí vysoko do vzduchu. Ukazují na mého muže, aby si to šel taky vyzkoušet. Vůbec se nedivím, že se o těchhle tancích říká, že mají hypnotický účinek. Ani si nevšimnu, když mě za ruku chytne jedno z místních malých dětí. Když se na něj pak otočím, vesele se na mě zubí a stiskne mě ještě pevněji. Tohohle si budu muset vzít domů.

Místo

Lake Manyara
Tanzánie
3° 34' 59.9988" S, 35° 49' 59.9988" E

Aktivita: Dobrodružství

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Diskuse

Cestujete rádi? Pak jste na správné adrese! Právě tady najdete výběr těch nejlepších článků, videí a fotek s cestovatelskou tématikou. Magazín o cestování nejen pro dobrodruhy.