Přejít k hlavnímu obsahu
Otevřít fotogalerii

Podle legendy mají ostrované z jezera Titicaca černou krev a necítí chlad

Mít plovoucí podlahu není pro obyvatele ostrovů Uros žádný luxus navíc – je to totiž jejich životní styl. Ostrovy, na kterých žijí, si vlastnoručně vyrábí splétáním metr silné vrstvy rákosu. Z této vodní rostliny je na ostrovech téměř vše. Jen koupelnu s toaletou tady nehledejte.

O jezeru Titicaca a místních obyvatelích

Jezero Titicaca, které leží na jižní hranici Peru a severní hranici Bolívie, vypadá jako obrovská mírumilovná vodní hladina, na jejímž břehu se pasou chlupaté lamy. Realita se ovšem od barevných obrázků v časopisech značně liší.

Průměrná roční teplota, která se v průběhu roku příliš nemění, je kolem 11 °C. Život doslova na vodní hladině proto není žádný med. Nedaleko peruánského městečka Puna však kotví několik desítek ostrovů s dvěma tisíci příslušníky kmene Uros.

lidé z kmene Uru
Klobouček, široká sukně a barevná deka jsou nezbytnými doplňky každé místní ženy.
Zdroj:
Shutterstock

Obyvatelé ostrovů odění v neonovém oblečení mají látky vyrobené z lamí vlny, která je chrání před chladem. Ten plíživě útočí zejména po západu slunce. Podle legendy ale mají černou krev, a proto necítí zimu.

Místní děti to tak trochu potvrzují a běhají jen v roztrhaných svetřících a na nohou nemají ani ponožky. S nudlí u nosu zpívají turistům a i ti nejmenší pak vybírají drobné za své představení. Ostrovy Uros dnes totiž žijí hlavně z turistiky.

Nazca, záhadná pláň v Peru: Přistáli na ní mimozemšťané?

Titicaca domek
U jezera Titicaca je pestrobarevno!
Zdroj:
Shutterstock

Renovace ostrova každých pár týdnů

Výhodou bydlení na ostrovech je soukromí, které má každá rodina. Vlastní totiž celý jeden ostrůvek – k sousedům musí loďkou. Na rákosovém ostrůvku stojí zpravidla několik jednoduchých staveb a uprostřed je dobře izolované ohniště. Jediná jiskřička vedle by znamenala zkázu veškerého rodinného majetku včetně zahrady.

Několikrát do roka je zapotřebí ostrov doslova vyměnit za čerstvější, neboť spodní vrstva rákosu ve vodě hnije. Celá rodina velmi jednoduchým způsobem pokládá na svůj ostrůvek v různých vrstvách rákos. Lehké domy při tomto pravidelném rituálu nadzvednou a pokračují dál.

Cesta na Machu Picchu je drsná. Pytlíky s sebou!

lidé z ostrovů Uros
Ostrovy Uros mají na dva tisíce obyvatel, několik škol a dokonce i jednu turistickou celnici.
Zdroj:
Saiko3p / Shutterstock

Život na jezeře se potkává s celou řadou praktických problémů. Nejvýše položené splavné jezero na světě se totiž občas rozbouří jako moře. Ostrovy Uros jsou sice zakotvené v klidnější zátočině, mořskou nemoc tady ale chytíte velmi snadno. Proto se mu ostatně říká třeba i vysokohorské moře.

Hygiena se tu řeší velmi prozaicky. Obyvatelé se myjí na břehu svých ostrůvku a kvůli toaletě musí vyrazit loďkou mimo kolonii. Přijatelná vzdálenost je minimálně 5 minut cesty. Noční cestu na záchod si tu raději dvakrát rozmyslí.

Přestože zde chybí vymoženosti jako splachovací záchod, má většina velice stroze vybavených domků televizi se satelitem. O přívod energie se starají solární panely.

La Paz – město, které se turistům odměňuje nevolností

Titicaca loďky
Místní brázdí vlny jezera Titicaca na rákosových lodích. Ty jednoduché jsou pro každodenní potřebu, robustní s nástavbou jsou určené turistům a přezdívají jim „mercedesy“.
Zdroj:
Shutterstock

Fotky za dolar už tu nefrčí

Před nástupem turismu se obyvatelé ostrovů Uros věnovali hlavně lovu ryb a ptáků a práci s rákosem. Ještě nedávno tu místní děti hladově natahovaly ruku za každé zmáčknutí spouště foťáku.

Dnes už jsou ale lidé na ostrovech Uros chytřejší. Každý návštěvník musí zaplatit vstup a komentovanou prohlídku a jen málo turistů opouští rákosová obydlí bez nějakého dárku nebo jízdy lodí po jezeře. Přes to přese všechno má tohle netradiční místo barvitou atmosféru a příchuť opravdu netradičního setkání. 

Sůl, všude samá sůl. V největší solné pláni světa občas uvízne i auto

Titicaca obyvatelé
Kdo by se s nimi nechtěl vyfotit?
Zdroj:
Shutterstock

Kdy je nejlepší vydat se k jezeru Titicaca?

Pokud si chcete zdejší atmosféru užít za slunečného počasí, největší šanci budete mít během zdejší zimy, tedy od května do října. To tu skoro vůbec neprší. Hezky je tu i v únoru a březnu, ale když chytíte déšť, může vás provázet i několik dní v kuse. 

Jak se dostat k jezeru Titicaca?

Nejjednodušší je vyrazit sem z pomyslného hlavního města oblasti, které se nazývá Puno. Tady sídlí nejedna agentura pořádající výlety po jezeře. Ideální je domluvit si ho aspoň den předem. Krásné je například naplánovat si dvoudenní výlet a během něj objevit kouzlo všech tří zdejších ostrovních oblastí.

Chcete místním udělat radost? Přivezte jim dárek!

Každý, kdo chce mít dobrý pocit, občas přiveze do chudých oblastí nějaký ten dáreček. Obyvatelé jezera Titicaca vždy ocení trvanlivé potraviny (rýži, špagety), pomeranče nebo cukr. Děti jsou zase nadšené ze všech potřeb na kreslení.

Použité zdroje:

  • wikipedia.org/wiki/Uru_people
  • boliviahop.com/the-uros-people-peru/
  • latinska-amerika.cz/dovolena/titicaca
  • vlastní zkušenosti
 
 

Místo

-15° 50' 35.9988", -70° 1' 24.9996"
Rubrika:
Aktivity:

Poznání

Autor:
Petra Kejklíčková

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Podle legendy mají ostrované z jezera Titicaca černou krev a necítí chlad