Hlavní město: San José. Počet obyvatel: 4,5 mil (údaj z roku 2009). Rozloha: 51 100 km² (129. největší země světa). Úřední jazyk: španělština. Měna: Kostarický colón. Sousední státy: Panama, Nikaragua.

Bezvízový styk pro obyvatele ČR: Občané ČR, držitelé cestovních pasů, mohou cestovat do Kostariky na dobu do 90 dnů bez víza (vzájemná vízová povinnost byla zrušena v roce 2000). Bezvízový pobyt za účelem turistiky do 90 dnů nelze prodloužit. Za účelem delšího pobytu je nutno z Kostariky vycestovat minimálně na 72 hodin a znovu se vrátit.

Velvyslanectví: Velvyslanectví České republiky v Kostarice není. Obrátit se můžete na honorární konzulát: Carretera a Pavas, De Euromobilia 50 m. norte, Rohrmoser, San José

Kostarice s občas přezdívá „Švýcarsko Latinské Ameriky“ – životní úroveň tu je vyšší než v okolních státech, protože Kostarika postavila velkou část svého úspěchu na pěstování banánů a kávy na zdejších plantážích. To s sebou sice nese i nepříjemnost v podobě ústupu pralesů právě kvůli rozlehlým plantážím, na druhou stranu je tady ale stále spousta téměř panenských míst.

Kostarika – země na okraji turistického zájmu

Tím spíše je s podivem, že je Kostarika i dnes spíše zemí na okraji turistického zájmu a na nekonečné davy turistů tady opravdu nenarazíte.

Kostarika leží v seizmicky aktivní oblasti – na jejím území leží hned devět pořádně aktivních vulkánů a právě panoramata krajiny s některým z nich jsou symbolem tohoto státu.

Možná nejznámějším vulkánem je sopka Arenal, okolo které se rozkládá i stejnojmenný národní park. Mimochodem nejnavštěvovanější v celé zemi. Stále aktivní, ale zároveň i nesmírně krásná je sopka Poás, ke které se také velmi často jezdí na výlety.

K vodopádům, nebo na pláž – jak je libo

Nedaleko Poás pak leží takzvaná Vodopádová zahrada – pět mohutných vodopádů tady vytváří až neuvěřitelné panorama, které člověk může sledovat jak ze spoda, tak z horní části. Vyhlídkových plošin je tu několik a dovolují i bezprostřední kontakt s vodou.

Prales a následný přechod na nádherné bílé pláže – to je pro změnu poznávací znamení národního parku Manuel Antonio. Když má člověk štěstí, může na zdejších plážích narazit i na želvy, které připlouvají, aby nakladly vajíčka.

Pro vyznavače klasické plážové dovolené je pak určené letovisko Tamarindo na severu země – sem se jezdí za sluncem a ležením na pláži. A také za vlnami – v některých částech roku je toto letovisko vyhlášené jako ráj pro surfaře.