Přejít k hlavnímu obsahu

336 hodin v Ománu - v hlavní roli: Já, žena

Kde mají nejlepší písek? Dojde na trapasy? A proč chlapi voní? Právě čtete cestovatelskou pohádku s podtitulem "dva týdny omámená Ománem". Užijte si to. 

A začnu hned netradičně: Ománci voní. A to nejsem náchylná k zblbnutí na první pohled a dojem (tedy doufám).

Nemohla jsem se načichat a vynadívat. Jsou maximálně upravení a extrémní péči věnují vousům. A mají vždy vyžehlené dishdashe (bílá košile dlouhá až na zem), za to jim náleží jednička s hvězdičkou.

Překvapení má jméno čistota 

Skalní divy při plavbě po Bandar Al Khairanu.
Zdroj: Lucie Škopková

Jenže, přátelé, ono to téma péče o zevnějšek má přesah. I na ulicích je všude uklizeno. Nevzpomínám si na žádné špinavé místo. Dokonce i v těch nejzapadlejších uličkách Maskatu bylo dokonale zameteno. Ománci vědí, že mají velký potenciál v cestovním ruchu. Chápou, že infrastruktura je pro rozvoj důležitá. A nejenže to chápou, ale také se tím řídí. Kdekoliv se dá bez potíží domluvit, anglicky umí dobře i děti. Dálniční síť je v dokonalém stavu, viděla jsem a testovala na vlastní oči a ruce.

Royal Opera House v Maskatu. Hezké, že?
Zdroj: Lucie Škopková

A teď se konečně dostáváme k tomu, co vlastně bych v Ománu doporučila zažít a vidět, když už po něm cestujete (ať už na čtyřech kolech nebo dvou nohách).

Ománská hitparáda: 5+1 mých zamilovaných míst

Začněme civilizovaně, tedy co vidět v Maskatu? Za velkolepou tvář města vybírám mešitu Sultána Kábuse – nádherná stavba, která se jen tak neokouká. A za novou tvář města vybírám Royal Opera House Muscat – uvnitř jsem stihla dokonce vidět ojedinělou expozici operního oblečení slavného Luciana Pavarottiho, prostě pecka!

To je ta mešita ománského Kábuse.
Zdroj: Lucie Škopková

Wadi Ghul. Přezdívá se mu „Arabský Grand Canyon“. Nabízí se tu fascinující výhled přes kilometr hluboké údolí s vyschlým řečištěm. Je ale potřeba dávat si tady pozor na počasí, hlídejte si předpověď, řečiště se umí rychle naplnit přívalovou vodou. Kdo má rád trekové procházky, tomu se tady bude líbit. 

Wadi Shab.
Zdroj: Lucie Škopková

Wadi Shab – čtyři kilometry dlouhá procházka. Zvládnou ji i děti a to si pište, že se jim bude líbit. Prochází se totiž řečištěm, v němž jsou kameny často dvakrát větší než vy. A konec? Ten stojí za to. Čeká vás přírodní koupání, tedy několik přírodních bazénů s průzračnou vodou, které končí vchodem do tajuplně vypadající jeskyně, kam se dá vplavat průrvou. Kdyby z ní někdo přinesl na pozemské světlo Aladinovu lampu, vůbec by mě to nepřekvapilo. Zní i vypadá to totiž naprosto pohádkově.

Kouzla Wadi Ghul.
Zdroj: Lucie Škopková

Výlet do pouště. Nic zvláštního, prostě písek, ale... Nechat se svézt terénním autem v dunách, běhat naboso v písku, jezdit na velbloudovi, a především to neskutečné ticho… To je prostě k nezaplacení. Přespat ve stanu pod noční oblohou je pak pomyslnou třešničkou na písečném dortu.

Usmívám se já i ten oslík. Jak kouzelné!
Zdroj: Lucie Škopková

Návštěva vesnice v horách Al Misfah v Hajar Mountains: To si takhle po ránu vystoupáte serpentinami do kamenitých a nehostinných hor (upozorňuji, že je tu výška 1 000 m n. m.) a vejdete branou do vesnice, kde se po překonání části s polorozpadlými domy, u kterých není úplně jisté, kolik hodin ještě vydrží, rozevře nádherná botanická zahrada. Banánovníky, datlovníky, citrusy… A všechno to voní. Máte pravdu, ty vůně mi prostě nedají spát.

Al Misfah vypadl jak z orientální pohádky.
Zdroj: Lucie Škopková

Dokonce i ti oslové jsou snad s rodokmenem. Mezi tím vším se vinou cestičky, teče voda v zavlažovacím systému, který je napájen silným horským pramenem. Posedět můžete na terase penzionu Misfah Old House a občerstvit se datlemi a typickou kávou. A to už se dostávám ke gastronomii.

To je největší slabina

Na nějakou národní kuchyni těžko narazíte. Kuchyně je tu hodně ovlivněna indickými a pákistánskými přistěhovalci.

Zátiší s "lonly", kávičkami a lime mint :-)
Zdroj: Lucie Škopková

Zaměřila jsem se tedy na jednotlivosti, ze kterých jsem ale zase byla nesmírně nadšená. Mám na mysli třeba kávu s kardamomem (dost často nabídnou i v obchodě při výběru kašmírové šály nebo kadidla), lime mint (osvěžující nealkoholický drink, podobný mojitu, ale nejsou v něm ani stopy po cukru) a datle na všechny způsoby. Dobrý, ale po datlích tak moc nešílím, to jen abychom si rozuměli.

Obsluha funguje profesionálně, musím smeknout. Ománci jsou skutečně velmi noblesní, čímž se dostávám i k tomu, jak mi jejich galantnost uříznula kus ostudy.

Auto & ženská? Humor na druhou

To si takhle žena přijede k benzínce. Na stojanu je pouze zelená a červená pistole. V Ománu vždy tankuje obsluha. Milý chlapík zašmátrá po červené pistoli a já se s ním začnu dohadovat, že mám auto na benzín, tak ať ten diesel dá pěkně pomalu zpátky, odkud ho vzal. A výsledek? Můj milý deníčku, v Ománu je dostupný pouze benzín. Jeden druh akorát stojí méně, druhý více. To na úvod k té galantnosti, ale jinak s autem jsem to tam měla obecně velmi humorné.

Z výletu do Nizwy.
Zdroj: Lucie Škopková

Šla jsem si totiž půjčit auto a nikdy jsem neřídila s automatem. Jenže v Ománu auto bez automatu téměř neexistuje. Ve chvíli, kdy jsem podepsala smlouvy, jsem chtěla po obsluze, aby mi vysvětlil, jak se s tím jezdí. Úplně ho to zděsilo, ale kšeft je kšeft (samozřejmě netušil, že jsem jinak výborná řidička).

Romantika z Bandar Al Khairan.
Zdroj: Lucie Škopková

Když jsme si vysvětlili písmena na řadící páce a ruční brzdu (která je netypicky zhruba v místě spojky) v mém „novém“ Kia Optima, tak už se při mém odjezdu zmohl jenom na „slowly, madam, slowly“.

Velbloudí taxi jezdí jen v Ománu!
Zdroj: Lucie Škopková

A rozloučím se pěti věcmi, která za mě dokonale vystihují Omán. Bezpečí, slunce, lime mint, datle a poušť.

 
 

Místo

23° 32' 9.0348", 58° 23' 27.7764"
Rubrika:
Aktivity:

Dobrodružství

Autor:
Lucie Škopková

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

336 hodin v Ománu - v hlavní roli: Já, žena