cestování s miminkem
Do Chorvatska jezdíme už 12 let, takže jsme přesně věděli, co nás čeká. Letos ale byla naše dovolená přece jen jiná. Ke třem kufrům a velké svačině na cestu jsme přibalili i naši pětiměsíční dceru Teodorku.
Nebyla to přitom naše první zkušenost s cestováním s miminkem. Když byla malá i naše starší dcera, vyrazili jsme k Jadranu rovněž. A k našemu (ne)překvapení jsme si rozhodně znovu ověřili, že dovolená s nejmenšími dětmi má sice svá specifika, ale rozhodně není důvod se jí obávat.
Za těch 14 dní jsme si připomněli, že malé miminko se často přizpůsobí lépe než dospělí, a když jste v klidu vy, mrňous je v klidu taky. Mnohdy je vlastně nejméně náročným členem výpravy. Na rozdíl od jiných účastníků vás neničí neustálými dotazy, kde má plavky, proč se repelent jmenuje repelent, kam jste zase schovali to kafe, které je sice celý pobyt na stejném místě, ale budiž, a už vůbec si nestěžuje, že je moc vedro nebo že kalamáry na talíři mají chapadla.
S miminkem stačí zpomalit, nesnažit se stihnout všechno a počítat s tím, že denní program bude určovat hlavně dítě. Odměnou je pak pohodová dovolená, na kterou budete vzpomínat ještě dlouho po návratu. Obzvláště tehdy, když si vy sami zapomenete přibalit šminky a ty nejoblíbenější šaty. To už je však jiná letní písnička…
Představa první dovolené s miminkem bývá pro mnoho rodičů spojená s obavami:
Přesně tyhle otázky si asi pokládá každý rodič, který hodlá vyrazit. A je to úplně pochopitelné. Obzvláště v případech, kdy jde o prvorodiče a první dovolenou. Tam se otazníky samozřejmě ještě násobí, protože je to celkově velký krok do neznáma.
Při první cestě s naší starší dcerou, které tehdy byly dva měsíce, na mě dotíraly otazníky úplně stejné povahy. Když ale znáte sebe, vaše dítě, máte spolehlivého partnera a nejedete mimo civilizaci, pak vězte, že si přivezete parádní zážitky a ranec nových, cenných zkušeností.
Bez trochy plánování a drobných kompromisů se taková akce neobejde, ale kdo je připraven, není překvapen. Vy navíc budete mít i našeho kapesního rádce, který vám zmapuje, co a jak tak, že cestu a dovolenou s miminkem zvládne i ten nevystresovanější rodič.
Než se pustíte do následujících řádků, uzavřete vlídnou a prospěšnou dohodu sami se sebou. Berte na vědomí, že každé dítě je jiné a univerzální tipy neexistují. Podobnosti a předvídatelné scénáře jsou, ale na stopro vám poradit nemůže nikdo nic. To vy znáte své dítě nejlépe a podle toho k dovolené taky přistupujte.
Pokud víte, že vaše miminko například vodu zrovna nemiluje, teplo nezvládá úplně dobře, bylo nedávno nemocné a cestu autem absolutně nesnáší, celkově nespí, je zvyklé se chovat nebo být v šátku, nelíbí se mu, i když cestujete půl hodiny k babičce, zařiďte se podle toho a nelámejte nic přes koleno. Ani dovolenou ne. Samozřejmě to zamrzí a těžko se ta myšlenka opouští, ale tohle hrdinství nemá smysl. Spokojený nebude nikdo a vaše dítě teprve ne. A to nechcete.
Naše dcera je velký pohodář a ke křiku už musí mít jó důvod, pokud nejde o únavu nebo hlad. Přesně podle toho jsme se i zařídili. Víme, že sice není nějaký velký spáč a přes den jsou to miniaturní chrupíky, ale v noci spí jako dřevo. Vyrazili jsme tedy na noc. Jednak proto, aby pravděpodobnost hladké a tiché jízdy byla co největší, ale hlavně jsme nechtěli půl cesty absolvovat ve vypečeném dopoledni, kde stín a mírnou teplotu aby člověk pohledal.
Naše cesta tak započala někdy kolem osmé večerní. Dcera ji, dle předpokladu, celou prospala a při zastávkách si přes ty její buclaté tvářičky asi ani nevšimla, že láhev s mlékem se jednou podává v Rakousku a podruhé ve Slovinsku.
Po zkušenostech svých i ostatních mám za to, že cesta autem s miminky je tím největším strašákem celkově. Dovolenou už pak všichni tak nějak řešíme za pochodu, ale v autě neuděláte nic. Tyhle obavy o ukřičenou cestu se ale většinou nenaplní. Pokud dítko běžně v noci spí, prospí i cestu autem. Nebo alespoň tu největší část z ní. Dospělí jsou vynervování, ale ve finále se nic neděje.
Když se situace přece jen zkomplikuje, tak se zkrátka úplně normálně nadechnete, vydechnete a vyřešíte ji. Moje skromné doporučení, které se mi u obou dětí osvědčilo, je nestresovat se zbytečně předem. Stejně tím nic nevyřešíte, a co se má stát, to se taky stane. Nalaďte se na klidnou notu a vězte, že průběh bude v pohodě.
K dobru ale přidávám i svůj vyšperkovaný tip zvaný pravidlo jedné tašky. Ten tkví v jednoduchosti. Věci, které pro miminko budete potřebovat, uložte do jedné jediné tašky. Nikam jinam. Nic volně do auta, nic do palubovky nebo dveří. Ne. Opravdu jedna dostatečně velká taška. Samozřejmě se nebudete snažit nacpat vše do tašky přebalovací, kterou máte běžně na kočáru. K tomuhle záměru využijete jednu větší tašku, která nabízí dostatek volného prostoru. A pak už jen balíte:
Tašku uložíte na dobře dostupné místo, poctivě ošéfujete dětskou sedačku, nezapomenete kartu malého pojištěnce, jeho občanku, věci s sebou včetně léků, dětskou cestovní postýlku, pokud nespí dítě s vámi, a je to. Stres je pryč a můžete vyrazit.
Tu paradoxně nejdelší kapitolu máme za sebou. Cesta autem je rodičovská noční můra, a tak si její likvidace zasloužila holt i nejvíce slov. Jakmile ale z auta vystoupíte, buďte si jisti, že pak už je to pohoda. Ta volnost pohybu udělá své a najednou je to brnkačka.
O miminko se staráte úplně stejně jako doma, jen jste u moře. Nic se v podstatě nemění a manuál nepotřebujete. To, co s sebou vozíte v kočárku doma, budete vozit i v Chorvatsku. Vše zůstává stejné a kus stresu tímto opět odpadá. Pohlídáte si jen, že máte věci na pláž, mezi které například patří půlstan, který zajistí stín, koupací oblečení, deky, ručníky, pokrývku hlavy, suché oblečení, potřeby do vody a opět máte hotovo.
Co je snad důležitější než samotné věci, které se přinejhorším dají všude v civilizaci dokoupit, je vaše očekávání. Respektive absence očekávání. Ten, kdo neočekává, může být maximálně mile překvapen.
Zapomeňte proto na nějaký harmonogram nebo touhu stihnout všechno. To je úplně zbytečné. Ten, kdo bude určovat tempo dní, je váš potomek. A vy, pokud s tím budete počítat, zajistíte duševní pohodu sami sobě. Ve chvíli, kdy jste vyklidnění a nemáte potřebu všechno stihnout, stihnete všechno.
Jinak vám ale pořád bude něco unikat a očekávání se nenaplní. A přijde nervozita, stres a možná i frustrace. A to je věčná škoda. Není nic snazšího, než se opět řídit intuicí a vaším dítětem. Spí večer normálně? Jasně, tak vyrazte na večeři, chcete-li. Restaurace jsou přesně těmto příležitostem zcela nakloněné a stejně tak jsou na ně připravené. Procházky ani koupání problém taky nejsou, takže čeho by se měl člověk bát? Možná právě jen těch svých zmíněných očekávání.
Závěrem našeho průvodce mě vlastně ohromně těší, že vás nemám na co dalšího připravit. Já dovolenou s dětmi vždy beru tak, že nemusím prožít všechno. Nedělám si předem hlavu s tím, co když mi tam onemocní a já zapomenu na nějaké léky nebo co budu s tím nebohým robátkem dělat, když bude pár dní pršet. No vůbec nic. Léky koupím v lékárně a déšť přečkám u karetních her se starší dcerkou a manželem v pohodlí našeho chorvatského bydlení.
Ne, není ničím luxusní, ani speciální. Tamní gauč, který je součástí onoho našeho letitého apartmánu, má nejlepší léta za sebou a lampička na mém nočním stolku už taky hezkých pár let poblikává stále stejně, ale to při pobytu s miminkem nejsou vůbec žádné trable. Jako nejdůležitější vnímám to, že se tam celá rodina cítí skvěle a to se pochopitelně odráží i na Teušce. Když jsou kolem miminka spokojení všichni, ono se přidá. Nemá důvod to neudělat.
Rodiče občas mají pocit, že toho pořád nevědí dost. A je to vlastně pravda. Nikdo nikdy neví všechno a rodič není žádnou výjimkou. Pokud tak snad stále váháte, zda to všechno zvládnete, nechť vám jsou naše závěrečné tipy infuzí zdravého odhodlání a důvěry v sebe sama.
Cestujete s miminkem? Podělte se s ostatními čtenáři v diskuzi pod článkem o další praktické tipy!
Autorský článek