dark tourism
Zatímco jeden si lehne na pláž, druhý se vydá do hor a třetí vymete všechna muzea s uměním široko daleko, jsou i tací, kteří se radši vypraví na ryze temná místa.
Balíte na dovolenou. Místo plážového lehátka ale míříte do bývalého vyhlazovacího tábora, do zakázané zóny po jaderné havárii nebo na bojiště, kde zemřely tisícovky lidí. Vítejte ve světě dark tourismu – fenoménu, který přitahuje milióny cestovatelů takřka z celého světa.
Dark tourism (black tourism, grief tourism) je označení cestování na místa, která jsou historicky spojená s katastrofami, utrpením, lidskými tragédiemi a se smrtí. Tenhle pojem jste poprvé mohli slyšet v roce 1996, kdy ho zavedli akademici Malcolm Lennon a J. John Lennon.
Dark tourism se stal i předmětem výzkumu. Během něj se přišlo na to, že lidi na tahle místa trochu překvapivě žene spíš snaha doplnit si vědomosti, pochopení historického kontextu nebo uctění památky obětí. Nějaká případná morbidní touha po senzaci tu určitě taky je, ale v menší míře.
V dark tourismu se dají oddělit dvě kategorie podle toho, jak moc temnoty na svých výletech chcete zažívat.
Atrakce, které mají spíš bavit nebo jen trošku vystrašit. Patří sem žaláře a vězení, strašidelné prohlídky, hororové domy a podobná místa.
Autentická místa reálných tragédií, masového utrpení a genocid, kde jde především o autenticitu, vzdělávání a pietu. Odpovídají tomu třeba koncentrační a vyhlazovací tábory.
Jako snad všechno na světě, i dark tourism má své klady a zápory. Mezi výhody můžeme zařadit edukaci. Když se o místě učíte nebo o něm čtete a pak ho navštívíte, snáz si veškeré informace spojíte dohromady. Dark tourism tímhle způsobem posiluje historické povědomí.
Další je ekonomická podpora komunit. Cestovní ruch přináší do oblastí tragédií a katastrof finanční prostředky, což je prospěšné při obnově infrastruktury. A aby ta mohla zase fungovat, vznikají nová pracovní místa pro zdejší obyvatele.
A můžeme se bavit ještě o uctění obětí. Díky návštěvám takových míst jsou historické příběhy pořád živé a nabízejí prostor pro pietu a vyjádření solidarity.
Jsou tu ale i zápory. K těm rozhodně patří komercionalizace utrpení. Vždycky hrozí, že se z tragédie stane atrakce zaměřená jen na zisk. Nezřídka dochází i ke znevažování památky obětí a zkreslování dějinných událost jejich zjednodušováním, aby byl pobyt na místě zábavnější.
Setkáváme se taky s neúctou ze strany návštěvníků – typicky jsou to selfie na nevhodném místě nebo vandalismus. Nakonec s sebou může taková forma turismu nést přísun turistů do míst, kde žijí obyčejní lidi, jejichž život a soukromí je tím dost narušováno.
Ještě stále nevíte, která konkrétní místa do škatulky temného turismu zařadit? Tady je třináct z nich, které jsou ve své kategorii úplně „echt“:
Vybrali byste si z tohohle seznamu místo, které by vás opravdu lákalo?
Při návštěvě jakéhokoliv místa spojeného s jakoukoli lidskou tragédií platí důležité pravidlo – na prvním místě vždycky musí být pieta a respekt.
Existují tři jednoduchá pravidla, díky kterým nemá dark tourism pověst zvrhlé zábavy. Vřele doporučujeme je dodržovat:
Jedině respektováním stanovených pravidel můžeme všichni zajistit, aby se na místa, která nás tolik zajímají, mohlo dál chodit.
To, co se na takových místech nesmí dělat, vychází z bodů výš. Mezi nejhorší prohřešky patří nevhodná selfie a pózování, sezení na historických exponátech, chození mimo vyznačené trasy nebo odhazování odpadků.
Taky nevyužívejte atrakce, které z temného místa dělají lacinou show (například fotokoutek s přehnanými rekvizitami). Buďte tiší, zkuste se hurónsky nesmát a netelefonujte tu.
Máte rádi dark tourism? A které nejtemnější místo jste zatím navštívili? Podělte se o to s námi v diskuzi pod článkem!