Plačící holčička sedí u okénka v letadle
Cestování s malými dětmi dokáže být pořádná zkouška nervů nejen pro rodiče, ale někdy také pro jejich okolí. Někteří lidé to extra špatně snáší.
Své o tom ví Pavel, který se během srpna vydal na dovolenou do Egypta. Už cesta letadlem mu ale pořádně zvedla tlak. Na palubě s ním totiž cestovala rodina se dvěma malými dětmi, jejichž věk odhadoval přibližně na necelý rok.
Pro nejmenší cestovatele zpravidla není několikahodinový let komfortní záležitostí. Dlouhé sezení na malém prostoru, neznámé prostředí, hluk, změny tlaku při vzletu a přistání nebo narušený režim mohou způsobit, že cestu zvládají podstatně hůře než dospělí.
I na to mimo jiné upozorňoval zmíněný cestující, který během prázdnin zamířil do egyptské Hurghady. Podle cestovatele, který svou zkušenost popsal na sociální síti Facebook, děti velkou část letu proplakaly. To by ještě dokázal pochopit. Mnohem více ho ale rozčílilo chování rodičů.
„Nechápu, proč někdo bere takhle malé děti do Egypta. Co mi ale vůbec nedává smysl, je to, že je jejich rodiče nechají několik hodin řvát a téměř se jim nevěnují. Ostatní cestující si přece také zaplatili dovolenou a chtějí mít alespoň trochu klidu. Pro ty, co se odmítají přizpůsobit a potřebují cestovat s malinkými dětmi, nemám pochopení a vzkazuju jim jediné: ‚Děti nechte doma! Kazíte ostatním dovolenou!‘“ píše Pavel ve zmíněném diskuzním příspěvku.
Podobné příběhy pravidelně rozdělují cestovatele na dva nesmiřitelné tábory. Jedni argumentují tím, že malé děti mají stejné právo cestovat jako kdokoliv jiný a pláč malého dítěte zkrátka není možné vypnout na povel.
Druhý „tábor“ diskutujících ale upozorňuje na to, že létat do Egypta a obdobných destinací je pro malé dítko nejen nekomfortní, ale v některých případech také nebezpečné.
V Egyptě se během letních měsíců lidé setkávají s velmi vysokými teplotami, intenzivním slunečním zářením a zcela odlišnými klimatickými i hygienickými podmínkami, na které malé dítě pravděpodobně není zvyklé. Přidat se mohou také zažívací obtíže nebo rychlejší dehydratace.
Rodiče, kteří se s kojencem či batoletem do podobné destinace vydávají, by proto měli cestu dobře promyslet a počítat s tím, že dovolená bude vyžadovat podstatně větší přípravu a přizpůsobení programu potřebám dítěte.
Nízký věk dítěte samozřejmě automaticky neznamená, že by rodina měla zůstat doma několik let. Na místě je ovšem zvážit, zda je dlouhá cesta (například do zmíněné Afriky) u malého dítka opravdu nutná.
Nikdo samozřejmě nedokáže zaručit, že dítě během letu nebude plakat, stejně jako jej nelze jednoduše přimět k tomu, aby několik hodin v klidu sedělo na svém místě.
Pokud se ho však rodiče snaží uklidnit, zabavit nebo zjistit příčinu jeho nepohody, většina spolucestujících bude podobnou situaci pravděpodobně vnímat jinak, než když dítě dlouhé desítky minut křičí a rodiče to nechává chladnými.
Požadavek, aby rodiče nechávali malé děti doma, je proto poněkud radikální. Stejně pochopitelné je ale rozčarování člověka, který několik hodin poslouchá křik a současně sleduje rodiče, kteří se situaci příliš nesnaží řešit. V letadle totiž sedí desítky lidí na velmi omezeném prostoru. A ohleduplnost je něco, co může let všech zúčastněných podstatně zpříjemnit.
Autorský text