• Komplikovaná historie
• Chodby s vlastními legendami
• Další temná tajemství Reina Sofia
• Trnitá cesta od nemocnice k muzeu
• Reina Sofia dnes
• Bonusové zajímavosti, které o muzeu možná nevíte

Když dnes procházíte kolem madridského muzea Reina Sofia, možná vás ani nenapadne, co všechno se za jeho zdmi odehrávalo dávno předtím, než sem začali proudit návštěvníci za moderním a současným uměním. Hlavní část muzea totiž sídlí v někdejší nemocnici San Carlos, jejíž historie sahá až do 18. století. 

Na její podobě se podíleli architekti José de Hermosilla a Francisco Sabatini, přičemž právě po druhém z nich se dnes historická část muzea označuje jako Sabatiniho budova.

Je zajímavé, že nemocnice paradoxně vůbec nevznikla prvoplánově jako Sabatiniho stavba. Její projekt měl na starosti nejprve José de Hermosilla a Sabatini se k práci připojil až později, za vlády Karla III. A problémy se místu nevyhýbaly, jen co je pravda. Ona nablýskaná kapitola, které se muzeum těší dnes, začala až mnohem později. To už však předbíháme...

Dnes se sem chodí za uměním. Nebylo tomu tak ale vždy.

Zdroj:

Shutterstock

Komplikovaná historie

Představte si, že místo, kam dnes chodí lidé obdivovat Picassa nebo Dalího, ještě před několika desítkami let sloužilo jako nemocnice. A ne ledajaká. Historie nemocnice San Carlos prosakuje mnohem dál než k samotné budově, protože už v 16. století chtěl král Filip II. soustředit madridské nemocnice na jedno místo.

Nová velká nemocnice pak začala vznikat v 18. století za vlády Karla III. a její stavba rozhodně neprobíhala bez komplikací. Původní projekt dostal na starost José de Hermosilla, ale kvůli problémům se stavbou a financováním byl v roce 1769 z vedení odvolán a nahradil ho právě Francisco Sabatini. 

Sabatini pak původní návrh upravil a pokračoval ve stavbě, která ale nakonec zůstala nedokončená. Po smrti Karla III. v roce 1788 se práce zastavily a z původně zamýšleného obrovského nemocničního komplexu vznikla jen přibližně třetina.

Pozoruhodné je, že budova i tak svůj účel plnila téměř dvě staletí a nemocnice v ní fungovala až do roku 1965. Teprve potom začala její opravdu nejistá etapa. Stavba postupně chátrala a místo pečlivé rekonstrukce se začalo vážně uvažovat o jejím zbourání. A to rovnou několikrát. 

Pokud fandíte zašmodrchaným historiím, u téhle budovy si v tomto okamžiku přijdete řádně na své. V tomto bodě se totiž historie Reina Sofia začíná zamotávat celkem dramaticky.

Tak například o demolici se nejen mluvilo. Už existoval i konkrétní návrh, podle kterého by z rozsáhlého komplexu zůstaly jen některé části, třeba schodiště a fontány na nádvoří. Proti zbourání se ale zvedl silný odpor a nakonec budovu zachránilo rozhodnutí z roku 1977, kdy byla prohlášena za historicko-uměleckou památku. 

Nacisté hledali v Montserratu Svatý grál. Katalánský klášter oplývá legendami To chci číst!

Chodby s vlastními legendami

Tady se dostáváme k části historie, která už je o poznání tajemnější. K bývalé nemocnici se totiž postupem času začaly vázat nejrůznější historky o podivných zvucích, zvláštních pocitech a údajných přízracích, které se měly na chodbách a v místnostech dnešního muzea objevovat. A i když se podobné příběhy samozřejmě na stejnou úroveň jako historická fakta postavit nedají, za zmínku rozhodně stojí.

Ostatně i samotná Reina Sofia ve svých materiálech o pověstech o duších, které se údajně stále chodbami bývalé nemocnice pohybují, mluví. Jestli jde o pouhý turistický háček, to s určitostí samozřejmě posoudit neumíme.

Je ale pravda, že nemocnice, obzvláště ty s ponurou minulostí, prostor pro podobné historky nabízejí vždycky. A je to zcela logické, pochopitelné i nesmírně atraktivní. Lidé totiž k takovémuto koketování s ponurostí tíhnou, když se jich netýká přímo. 

U téhle budovy se vlastně v souvislosti s historkami o skřípějících zvucích a naříkání není čemu divit tuplem. Člověk, který dnes prochází jejími chodbami a ví, že se na stejném místě kdysi odehrávaly úplně jiné příběhy, bolavé, smutné, nadějné i beznadějné, tak při návštěvě trochu zvláštní pocit zažívat opravdu může. To vědomí, že za dnešními výstavními sály se pořád ukrývá původní nemocniční budova, jejíž minulost se z interiéru úplně vymazat nedá, je zkrátka mocné a v rozpoložení návštěvníka se projeví. 

Historie budovy se začala psát už v 18. století. Nešlo ale hned o muzeum.

Zdroj:

Shutterstock

Arabové se v Evropě vyznamenali: dali Seville slavný Alcázar To chci číst!

Další temná tajemství Reina Sofia

Nejen tahle madridská budova, ale všechny staré nemocnice mají pro podobné legendy docela úrodnou půdu. Dlouhé chodby, staré nemocniční pokoje, roky chátrání a tisíce lidí, kteří zde kdysi prožívali ty nejhorší okamžiky svého života. To všechno vytváří mnohdy tísnivou atmosféru, která k fantazírování přímo vybízí. Pojďme na sebe některé historky, kterými je budova opředena, nechat zapůsobit cíleně.

• O chodbách Reina Sofia se skutečně vyprávějí historky o duších už léta. Vůbec tak nejde jen o moderní internetovou senzaci. I samotné muzeum v rámci programu Phantasmata uvedlo, že zvěsti o přítomnosti duchů v jeho chodbách jsou součástí příběhu budovy. 
• Podzemní prostory! I ty mají zvláštní pověst a náladu. V rámci programu ¡Antorcha! muzeum dokonce návštěvníky zavedlo do odlehlejších podzemních prostor a pracovalo tam s tématy duchů, skřítků, andělů a dalších magických bytostí. Nešlo samozřejmě o potvrzení jejich existence, ale hezky to ukazuje, jak silně tajemná atmosféra k budově patří.
• Budova má za sebou nejen nemocniční, ale i velmi dramatickou dobu španělské občanské války. Během tehdejšího bombardování útroby sloužily především k rychlému ošetřování zraněných. Tehdy se historie nemocnice propojila i s jedním z nejslavnějších děl, která dnes uvnitř najdete. Řeč je o nejslavnějším obrazu španělského malíře Pabla Picassa, známým jako Guernica. Ten vznikl v roce 1937 jako reakce na bombardování baskického města Guernica právě během zmíněné války. A je obrovitánský. Má přibližně 3,5 × 7,8 metru a unikát z něj dělají i barvy. Celý obraz je totiž v černé, bílé a šedé.
• Příběh Guerniky v této budově na návštěvníka pochopitelně zapůsobí taky trochu jinak, než tomu u běžných výstav bývá. Samotné muzeum intenzivně připomíná, že místnost spojená s Guernikou měla během občanské války přímý vztah k péči o lidi zasažené leteckými útoky. 
• V programu muzea se objevila i témata duchů, zmizení, smrti a truchlení. Je pozoruhodné, jak muzeum umí se svou minulostní efektivně pracovat. Ponurou historii vůbec neschovává. Je tomu přesně naopak a ve svých kulturních programech ji lidsky tlumočí a šikovně prezentuje. Inspiruje návštěvníky obecně přemýšlet o tom, co po minulých událostech zůstává otištěno v místech, na kterých se odehrávaly.  

Na počátku dnešního muzea stála myšlenka velkého nemocničního komplexu.

Zdroj:

Shutterstock

Trnitá cesta od nemocnice k muzeu

Po záchraně budovy ještě zdaleka nebylo vyhráno. V roce 1980 začala rozsáhlá rekonstrukce, která měla někdejší nemocnici přizpůsobit úplně novému účelu, aniž by přišla o svůj historický charakter. Práce vedl architekt Antonio Fernández Alba a jedním z hlavních úkolů bylo zachovat původní podobu budovy a zároveň ji připravit na fungování kulturní instituce.

V dubnu 1986 se pak v části bývalého nemocničního komplexu otevřelo Centro de Arte Reina Sofía, které se později proměnilo v dnešní národní muzeum. 

Při pohledu na muzeum se člověk neubrání údivu nad moderními skleněnými výtahovými věžemi, které s historickou fasádou kontrastují poněkud ostře. Ano, tipujete správně. Ty už pocházejí z pozdější rekonstrukce. Na konci 80. let prošla budova další výraznou opravou a v roce 1990 už pak bylo muzeum oficiálně otevřeno.

O dva roky později se otevřela i jeho stálá sbírka a do Reina Sofia dorazilo dílo, které z něj udělalo ještě slavnější madridskou adresu. Správně, byla to Picassova Guernica, o které už víte.

Fantastická Sevilla: co vidět, kudy se projít a kde se dají prosedět hodiny To chci číst!

Reina Sofia dnes

Aktuálně už na místě původní nemocnice najdete především umění, jak to tak u muzeí bývá. Její minulost tu však dýchá dodnes na každém centimetru. A rozhodně je to dobře. Spojení starých nemocničních prostor, pozdějších stavebních zásahů a moderního muzea dělá z objektu něco, co by čistá novostavba neměla šanci napodobit. 

Navštívit však bývalou nemocnici a odejít jen s pocitem, že jste si prošli zajímavou historickou budovou, by byla věčná škoda. Dnes v Reina Sofia najdete rozsáhlou sbírku moderního a současného umění, která čítá téměř 25 tisíc děl a sahá od posledních desetiletí 19. století až do současnosti.

Dominantou je především španělské umění, jak se dá očekávat, ale nechybí ani významná díla zahraničních autorů. Výrazné zastoupení má taky latinskoamerické umění. V muzeu nadjete díla Salvadora Dalího, Joana Miróa, Maruji Mallo a řady dalších významných umělců. A protože se muzeum neustále mění, nemusí být návštěva pokaždé stejná. V současnosti například probíhá nová prezentace sbírky zaměřená na španělské současné umění od roku 1975 do současnosti a muzeum pořádá taky řadu dočasných výstav. 

V září 2026 je navíc možné navštívit například výstavu věnovanou Manolu Millaresovi nebo výstavu History Doesn’t Repeat Itself, but It Does Rhyme, v níž se Picassova Guernica setkává s dílem African Guernica jihoafrického umělce Dumile Feniho. Výstava je naplánovaná do 22. září 2026.

Dá se tak vlastně říct, že chytrým zpracováním výstav se celý příběh budovy moc hezky uzavírá. Na místě, kde se kdysi léčily tisíce pacientů, dnes lidé stojí před jedním z nejslavnějších obrazů 20. století. 

Samotná budova je zajímavá už při pohledu zvenčí.

Zdroj:

Shutterstock

Zajímavosti, které o muzeu možná nevíte

Příběh bývalé nemocnice jako takový tím ale rozhodně nekončí. Reina Sofia má za sebou několik dalších proměn, které při běžné návštěvě možná přehlédnete, což byste si později mohli drobně vyčítat. Některé detaily jsou totiž stejně zajímavé jako samotná umělecká sbírka. Pokud se tedy do Madridu chystáte, stojí za to dívat se při návštěvě kolem sebe kapku víc.

• Muzeum nemá jen jednu budovu. K historické Sabatiniho budově dnes patří taky moderní Nouvelova budova, která byla dokončena v roce 2005. Navrhl ji francouzský architekt Jean Nouvel a k neoklasicistnímu vzhledu bývalé nemocnice rozehrává brilantní kontrastní podívanou. 
• Vnitřek Sabatiniho budovy ukrývá taky zahradu. Nachází se přímo v jejím srdci a najdete v ní nejen zeleň, ale taky sochy moderních a současných umělců. Jde tedy o místo, kde si můžete od výstav na chvíli odpočinout, aniž byste museli muzeum opouštět. 
• Muzeum má i střešní terasy. Ty patří k moderní části komplexu a nabízejí krásný výhled na Madrid. Přesuňte se ven a podívejte se na město z trochu jiné perspektivy. 
• Původní nemocniční projekt byl mnohem větší. Z původního Sabatiniho návrhu se nakonec postavila přibližně jen třetina. Budova, kterou dnes známe jako historickou část muzea, je tedy ve skutečnosti jen částí původně zamýšleného obrovského komplexu. 
• V roce 1986 ještě nešlo o muzeum dnešního ražení. Tehdy se otevřelo Centro de Arte Reina Sofía, které fungovalo především jako centrum dočasných výstav. 
• Dnes má muzeum kolem 25 000 uměleckých děl. Linka sbírky se táhne od posledních desetiletí 19. století až do současnosti a kromě španělského umění zahrnuje také mezinárodní tvorbu se zvláštním důrazem na Latinskou Ameriku. 
• Samotná sbírka momentálně prochází změnou. Muzeum v současnosti postupně přepracovává její uspořádání a jednotlivá díla přesouvá mezi patry Sabatiniho budovy. Celý proces má pokračovat až do roku 2028, takže při návštěvě v různých letech můžete narazit na trochu jinou podobu stálé expozice. 
• Reina Sofia je rovněž místem i pro úplně jiné kulturní akce. Kromě výstav se tu konají přednášky, koncerty, filmové projekce, performance nebo vzdělávací programy. Není tedy jen klasickým muzeem, kde se člověk mlčky prochází od obrazu k obrazu. 
• Muzeum ročně navštíví kolem 1,7 miliónu lidí, což je na bývalou nemocnici, které kdysi hrozila demolice, vskutku úctyhodný výkon. 
• A proč vlastně ten název Reina Sofia? Inu, protože název muzea odkazuje na španělskou královnu Sofii, manželku Juana Carlose I. Byli to právě oni dva, kdo v roce 1992 slavnostně otevřel jeho stálou sbírku. 

Navštívili jste někdy muzeum Reina Sofia? A co Madrid? Líbil se vám? Dejte nám vědět v diskuzi pod článkem!

Použité zdroje:

• arquitecturaydiseno.es/arquitectura/oscuro-pasado-museo-reina-sofia-hospital-antiguo-escenario-fenomenos-paranormales-leyendas urbanas_13073
• museumsmadeeasy.com/reina-sofia-highlights
• entradas.museoreinasofia.es
• sartle.com/place/museo-nacional-centro-de-arte-reina-sofia
• aviewoncities.com/madrid/reina-sofia-national-museum
• getyourguide.com/cs-cz/museo-nacional-centro-de-arte-reina-sofia-l3450