Přejít k hlavnímu obsahu

Japonské festivaly III – letní edice: když rozkvétají ohnivé květy

30.05.2026

Po zimní a jarní přichází bujará letní edice japonských festivalů. Hromadné tance, dechberoucí ohňostroje a pohodlné jukaty – přidejte se!

Přidejte si Cestovinky do oblíbených na Google News

Macuri jsou tradiční šintoistické festivaly, které mají v Japonsku zejména regionální, ale i národní rozměr. Zahrnují tradiční oděvy, hudbu a tance, bohatou výzdobu i dobré jídlo. Pro Japonce jindy tolik svázané kulturním konceptem „veřejné tváře“ či „společenské masky“ jde o jednu z mála příležitostí, kdy se na veřejnosti spontánně baví.

Macuri pořádané v období zimy i jara už jsme si představili, a tak je načase posunout se v kalendáři dál. Japonské léto se nese v duchu ohňostrojů, rituálů za hladký průběh horkého léta a zahánění nemocí.

Protože v letních měsících historicky hrozilo největší nebezpečí epidemií, požárů a jiných katastrof, které byly vždy chápány jako projevy božského hněvu nebo duší ukřivděných zemřelých, je cílem mnoha festivalů rozzlobená božstva a duše utišit.

Himedži jukata macuri

Kdy: 22.–24. června

Kde: Himedži (Honšú)

Okolí slavného hradu Himedži se každý červen promění v obrovskou letní promenádu lidí v jukatách – lehkých bavlněných kimonech, která Japonci nosí během horkých večerů nebo do onsenů a která jsou dlouhodobě jedním ze symbolů japonského léta.

Tento nejstarší jukata festival v Japonsku se pořádá při svatyni Osakabe. Jeho historie sahá do poloviny 18. století, kdy nechal tehdejší pán hradu Himedži, Sakakibara Masamine, přesunout svatyni Osakabe blíž do centra města. Při té příležitosti uspořádal slavnost, ovšem narychlo, takže si obyvatelé nestihli připravit formální kimona. Masamine proto dovolil poddaným přijít v neformálních jukatách, což bylo tehdy velmi nezvyklé.

Na rozdíl od většiny letních macuri není tento festival o velkolepých průvodech nebo dramatických rituálech, ale spíš o pocitu, že celé město společně slaví začátek léta. Ulice zaplní stovky stánků s jídlem, z reproduktorů zní festivalová hudba a ti, kteří dorazí v jukatě, se navíc můžou radovat z benefitů, jako je volný vstup do hradu Himedži nebo sleva na MHD.

Hakata Gion Jamakasa

Kdy: 1.–15. července

Kde: Fukuoka (Kjúšú)

První polovinu července se městská čtvrť Hakata ve Fukuoce zahřívá – probíhají tréninky, menší procesí, vystavují se obří dekorované vozy a v ulicích je cítit rostoucí napětí. Všechno směřuje k jedinému okamžiku, a sice k 15. červenci, kdy ve 4:59 ráno startuje slavný závod Oijama.

V tu chvíli se ulice Hakaty zaplní tisíci mužů v tradičních bederních rouškách fundoši a happi kabátech, kteří běží městem s tunovými, pětimetrovými, bohatě dekorovanými vozy na ramenou. Ulice jsou plné diváků, kteří křičí, povzbuzují a polévají běžce vodou, aby je ochladili v dusném letním ránu.

Soutěží mezi sebou sedm týmů – každý z nich představuje jeden obvod původního města Hakata (před tím, než se stalo součástí Fukuoky). Rozhodující je rychlost, s níž týmy uběhnou pětikilometrový okruh; neméně důležitá je ale i elegance, se kterou muži vozy táhnou.

Neobvyklým festivalovým pravidlem je zákaz jíst okurky, protože když se okurka nakrájí, její plátky připomínají symbol kami Gion, podle kterého je festival pojmenovaný. I když je toto pravidlo přes 700 let staré, muži závodníci si mezi 1. a 15. červencem vždy vyndavají okurku ze salátu. Zajímavostí je, že v tomto období nezařazují okurky do jídelníčku ani školní jídelny.

Tenhle festival je pořádná dřina...
Zdroj:
Shutterstock

Gion macuri

Kdy: červenec

Kde: Kjóto (Honšú)

Gion je bez nadsázky největší a nejznámější festival Japonska, který každoročně zaplní celé Kjóto. Jeho historie sahá až do roku 869 – vznikl jako rituál k utišení zlých duchů a odvrácení epidemií, které tehdy sužovaly tehdejší hlavní město (Kjóto).

Nejznámější částí festivalu jsou průvody obřích vozů zvaných jamaboko. Tyto vozy, některé vysoké až přes 20 metrů a vážící několik tun, jsou zdobené cizokrajnými i tradičními látkami, dřevěnými řezbami a historickými motivy. Každý vůz je vlastně „pohyblivé muzeum“, reprezentující božstva, legendy nebo historické příběhy.

Tenhle festival se pravidelně koná už od roku 869!
Zdroj:
Shutterstock

Průvody se konají ve dvou hlavních dnech, 17. a 24. července, a patří na seznam nehmotných památek UNESCO. Nejsou přitom jen vizuální podívanou, ale i náročným rituálem. Těžké vozy se ručně táhnou ulicemi a na křižovatkách se dramaticky otáčí pomocí lan, bambusových kluzných podložek a koordinované síly desítek až stovek účastníků. Vše doprovází tradiční hudba fléten a bubnů, která dodává průvodu rytmus.

Gion macuri je ale mnohem víc než tyto průvody – město jím žije po celý měsíc. Probíhají menší procesí, náboženské rituály ve svatyni Jasaka, při které se festival pořádá, nosí se přenosné svatyně mikoši a pořádají se komunitní setkání jednotlivých čtvrtí.

Velmi specifickou součástí festivalu jsou tzv. joijama večery, které předchází průvodům. Ulice centrálního Kjóta se v těchto dnech mění na pěší zónu plnou lampionů, stánků s jídlem a soukromých tradičních domů, které otevírají své vchody pro veřejnost.

Sendai tanabata macuri

Kdy: 6.–8. srpna

Kde: Sendai (Honšú)

Tanabata je obecný japonský svátek vycházející z čínské tradice, který se slaví po celém Japonsku. Oslavuje setkání milenců Orihime a Hikoboši (reprezentovaných hvězdami Vega a Altair), které odděluje Mléčná dráha a setkat se mohou jen jediný den v roce – 7. dne 7. měsíce.

Během tanabaty lidé píší svá přání na barevné papírky tanzaku a spolu s papírovými ozdobami je věší na bambusové větve. Jednoduché dekorace se objevují ve školách, nákupních centrech i v domácnostech. Část regionů slaví tanabatu 7. července, jiné ale podle lunárního kalendáře až v srpnu.

Máte přání? Odleťte ve správný čas do Japonska, napište ho a pověste na bambusovou větev. Třeba se vám opravdu vyplní!
Zdroj:
Shutterstock

Sendai tanabata matsuri je konkrétní, regionální verze tohoto svátku, která se koná v severojaponském městě Sendai. Jde o největší tanabatový festival v Japonsku. Oproti běžné tanabatě, která je v zásadě komorní tradicí, jde o obrovskou veřejnou událost s průvody, výzdobou, stánky s jídlem a kulturním programem, která každoročně přitáhne přes milion návštěvníků.

Papírové ozdoby, které se během sendaiské tanabaty používají, jsou sedmi druhů, přičemž každý druh symbolizuje jiné přání. Toto macuri ovlivnilo tanabatu i v jiných částech Japonska a místní výrobci ozdob je tak dodávají i do jiných měst.

Přehled ozdob a jejich významu. Co byste rádi vy?
Zdroj:
vytvořeno AI (NotebookLM, redakce Cestovinky.cz)

Awa Odori

Kdy: 12.–15. srpna

Kde: Tokušima (Šikoku)

Když se v Tokušimě v půlce srpna setmí, ulice se začnou plnit tóny tradičních hudebních nástrojů šamisen (loutna), taiko (buben), kane (gong) a hičiriki (flétna). Z davu zaznívá slavná věta „érajačča, érajačča, joi joi joi joi, odoru ahó ni miru ahó, onadži ahó nara odoranja son son“ neboli „blázen, kdo tančí, blázen, kdo jen čumí, když jsou oba stejní blázni, škoda netancovat“. A přesně o tom je Awa Odori – největší taneční festival Japonska.

Jeho historie sahá víc než 400 let do minulosti. Podle nejznámější legendy vznikl v roce 1585 při oslavách dokončení hradu Tokušima, kdy místní po velkém množství sake začali hromadně tančit. Awa Odori vychází z lidových tanců, zejména pak z těch, kterými se koncem buddhistického svátku mrtvých (Obon) vyprovázejí duše zemřelých z návštěvy příbytků svých rodin zpět na onen svět.

Samotný tanec je na první pohled jednoduchý, ale má přesně daný styl. Muži tančí energicky, nízko u země a s výraznými pohyby rukou, zatímco ženy se pohybují elegantně v řadách, často ve vysokých dřevěných sandálech geta a s vysokými slaměnými klobouky na hlavě. Celé skupiny tanečníků, nazývané ren, pochodují městem a každá z nich má vlastní rytmus i choreografii.

Během festivalu hranice mezi účinkujícími a diváky téměř mizí. Turisté se mohou připojit ke speciálním tanečním skupinám pro veřejnost a během několika minut se naučí základní kroky.

Tanec – to je, oč tu běží!
Zdroj:
Shutterstock

BONUS: Hanabi

Kdy: v průběhu léta

Kde: celé Japonsko

Tak, jako by japonské jaro nebylo kompletní bez hanami, neexistuje japonské léto bez hanabi – ohňostrojů. V doslovném překladu jsou hanabi „ohnivé květy“ a pro Japonce představují spíš než hlučnou zábavu pomíjivou krásu podobnou rozkvětu sakur. Zpočátku byly ohňostroje zábavou vyšších vrstev, ale ještě během období Edo se rozšířily i mezi obyčejný lid.

Japonské ohňostroje jsou propracovaným řemeslem. Výrobci pyrotechniky si po generace předávají techniky výroby a soutěží v preciznosti tvarů, barev a načasování explozí. Typické jsou dokonale kulaté exploze, složité barevné přechody nebo ohňostroje vytvářející chryzantémy či padající „vodopády“ světla.

Příkladem soutěžního festivalu je Omagari no hanabi (Daisen). Jde o celostátní přehlídku a soutěž ohňostrojů, jejíž součástí jsou i ohňostroje za bílého dne. Naopak nesoutěžní, ba dokonce memoriální rozměr má Nagaoka macuri pořádaný u nejdelší japonské řeky Šimano. Je známý odpalováním ohňostrojů o váze až 300 kilogramů, které na obloze vytvoří podívanou o šířce 650 metrů!

Většina velkých ohňostrojových festivalů (hanabi taikai) se koná během července a srpna, často u řek a jezer nebo moře. Lidé si oblékají jukaty, setkávají se s přáteli a rodinou, jí festivalové jídlo a tráví večer sledováním oblohy.

Letní macuri nejsou jen kulturní podívanou, ale okamžikem, kdy se dá Japonsko zažít všemi smysly – v horkém vzduchu, vůni jídla ze stánků, rytmu bubnů i záři hanabi na noční obloze. V příštím díle zakončíme naše putování po japonských festivalech ochutnávkou macuri, které nabízí podzim.

Použité zdroje:

  • festinjapan.jp/articles/shikoku-festivals-guide
  • jal.co.jp/sg/en/guide-to-japan/destinations/articles/multi/festivals-in-japan-summer.html
  • en.wikipedia.org/wiki/Gion_Matsuri
  • japan.travel/en/spot/256
  • en.wikipedia.org/wiki/Tanabata 
  • cz.emb-japan.go.jp/documents/bulletin2011.pdf
  • visit-himeji.com/en/events/himeji-yukata-festival
  • https://en.hakata-yamakasa.net/knowledge/trivia/taboo
Diskuze
 
 

Místo

33° 34' 59.9952", 130° 23' 59.9784"
Rubrika:

Autor

Kristina Koudelková

Milovnice přímořského vzduchu, lokálních specialit a místa spolujezdce. Ráda chodí, okukuje sakrální architekturu a hltá vše ze země vycházejícího slunce.

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Japonské festivaly III – letní edice: když rozkvétají ohnivé květy