nejhezčí polské hrady
Obří pevnost větší než většina hradů v Evropě, tajemné podzemní chodby spojené s nacisty i romantické zříceniny na vrcholcích hor. Nejhezčí polské hrady musíte vidět.
Dokážou totiž překvapit i takové zkušené cestovatele, kteří propadali chmurným myšlenkám a mylně se domnívali, že ve střední Evropě už je rozhodně nemá co ohromit. Opak je pravdou a skeptikům se ještě nejednou zatají dech. To ale musejí vyrazit do Polska. Tam některé hrady vypadají jako vystřižené z pohádky, jiné démonicky obklopují legendy o pokladech, tajných tunelech a dávných tragédiích.
My jsme pro vás vybrali 5 nejpůsobivějších kousků, které mezi nejhezčí polské hrady beze sporu patří a které by rozhodně na seznamu blížících se letních výletů chybět neměly. A to ani nedopatřením či omylem.
Ruku na srdce. Polsko přece jen bývá pro české turisty často pouze zemí ledového moře, hor, levnějších nákupů nebo víkendových pobytů. Na základě těchto stereotypů pak jen málokdo tipuje, že ty nejúžasnější hradní stavby střední Evropy se ukrývají právě na tomto kusu planety. A protože jde o Polsko, které ne každému může připadat co do cestování bůh ví jak atraktivní, může si neznalec myslet, že zřejmě mluvíme o nějakých polorozpadlých starých zdech na kopcích. Ne, ne, ne a ještě jednou pro jistotu ne.
Mluvíme o monumentálních pevnostech, romantických ruinách i sídlech, kolem nichž se dodnes vyprávějí příběhy o ztracených pokladech, zakázané lásce nebo nacistických tajemstvích. Pokud jste tedy fanouškem takovýchto věcí, srdce nechť vám klidně už teď radostí cinkne jako rolnička o Vánocích. Počkat, cože, Vánoce? Jupí! A v Polsku! Klid, klid, o tom zase jindy…
Mnohé z těchto hradů stojí na místech, kde by je člověk vůbec nečekal. Na skalních útesech vysoko nad lesy, na březích horských jezer nebo uprostřed krajin, které už samy o sobě stojí za návštěvu. Jen ta samotná cesta k nim bývá zážitkem. A když se za poslední zatáčkou objeví silueta kamenných věží, člověk okamžitě pochopí, proč legendy, které přežily staletí, vznikaly právě tady. Dýchne na vás cosi nepopsatelného, a to přitom na samotné zřícenině ještě ani nejste.
Na rozdíl od některých evropských památek navíc polské hrady stále působí velmi autenticky. Nejsou jen nějakou fádní kulisou, která když projde pěti filtry, bude celkem ucházející pro trendy selfie. To ani v náznaku.
Mnohé z nich nabízejí rozsáhlé prohlídkové trasy, historické expozice, podzemní chodby nebo vyhlídky, ze kterých se otevírají dechberoucí výhledy do okolní krajiny. Zážitek bývá božsky intenzivní i v souvislosti s minimem turistů. Těch tam bývá podstatně méně, než je tomu na jiných takových místech západní Evropy.
Pokud tedy letos plánujete výlet do Polska a hledáte místa, která ve vás zůstanou ještě dlouho po návratu domů, jste na správné adrese. Vybrali jsme rovnou pět hradů, které vás svou velikostí, historií, polohou i příběhy vyloženě okouzlí. Každý z nich je samozřejmě jiný, ale jedno mají přece jen společné. Jakmile je jednou uvidíte na vlastní oči, jen těžko uvěříte, že se nacházejí jen pár hodin cesty od českých hranic. Jsou totiž jako z úplně jiného světa, a ne jako coby kamenem dohodil.
Pokud by měl existovat jediný hrad, kvůli kterému se vyplatí vyrazit do Polska byť jen na víkend, byl by to pravděpodobně Malbork. Už první pohled na jeho mohutné hradby působí skoro až neskutečně. Člověk má pocit, že před sebou nevidí hrad, ale celé opevněné město. A není vlastně ani tak daleko od pravdy. Když půjdeme po rozloze, pak je považovaný za největší hrad světa. Zároveň taky za největší cihlovou stavbu svého druhu.
Pevnost vznikla ve 13. století jako sídlo Řádu německých rytířů. Historie je tady ale jen střípečkem zážitku. Mnohem působivější je samotný rozsah celého komplexu. Kilometry hradeb, nádvoří, obranné věže, tajemné chodby, kaple i reprezentační sály vytvářejí dojem, že jste se ocitli v kulisách historického velkofilmu.
Na rozdíl od mnoha jiných hradů přitom Malbork ale jako romantická ruina vůbec nepůsobí. Je monumentální, zachovalý a svou velikostí dokáže návštěvníka doslova pohltit. Jestli si někde chcete připadat jako tečka, pak právě tady.
Asi i proto sem míří nejen milovníci historie, ale i fanoušci fantasy světů. Proč tomu tak je, odtuší zasvěcení už při prvním kontaktu. Stačí projít mohutnou branou, vystoupat na hradby a pozorovat nekonečné řady červených cihel, které se nad řekou Nogat zvedají. Bez přehánění lze říct, že některé části hradu připomínají scénografie z filmů o středověku více než skutečnou historickou stavbu.
A aby toho nebylo málo, Malbork je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a většina těch, co jej navštívili, s rozhodností tvrdí, že ve skutečnosti je ještě působivější než na fotografiích. Což je u památky podobného formátu poměrně odvážné tvrzení, ale shoda je skutečně většinová.
Když se řekne polský hrad, většině lidí se vybaví už zmíněný Malbork. Jenže když se na to, který hrad považují za nejpůsobivější, zeptáte Poláků, nejčastěji se v odpovědích objeví hrad Książ. A není divu. Jen samotná poloha působí pohádkově. Mohutný komplex se totiž tyčí na skalním ostrohu nad údolím řeky Pełcznice a ze všech stran ho obklopují husté lesy Dolního Slezska.
Na první pohled zaujme svou velikostí, a to zcela právem. Książ je třetím největším hradem v Polsku a jeho historie sahá až do 13. století. Jenže návštěvníky sem nepřitahují pouze historické sály nebo krásně upravené terasy. Kolem hradu se dodnes vznáší aura tajemství, která mu dodává zcela jinou atmosféru než většině podobných památek. Ne chtěnou, ne přívětivou, ale rozhodně fascinující, zvláštně hutnou a neopakovatelnou.
Během 2. světové války hrad obsadili nacisté a začlenili ho do projektu Riese, což byl jeden z nejzáhadnějších stavebních projektů Třetí říše vůbec. Pod hradem vznikla síť podzemních chodeb a tunelů, jejichž skutečný účel ale dodnes není zcela objasněn. I sami historici se přou, zda měly sloužit jako vojenské velitelství, úkryt pro nacistické vedení nebo součást rozsáhlejšího podzemního komplexu. Tato nedořešená kapitola přitahuje (a zřejmě úplně logicky) milovníky záhad z celé Evropy.
Legendy ale nejsou to jediné, za čím se sem rozjedete. Z jeho teras se rozprostírají nádherné výhledy do okolní krajiny a interiéry připomínají dobu, kdy zde sídlil jeden z nejbohatších šlechtických rodů regionu.
Velkou pozornost budí taky příběh kněžny Daisy von Pless, jedné z nejvýraznějších osobností zdejší historie. Její osud by bez problémů vydal na román a hodně by se vám líbil i nelíbil. Kombinace aristokratické elegance, válečných tajemství a mimořádné polohy dělá z Książe místo, které si člověk pamatuje asi navždy.
Některé hrady člověka ohromí velikostí, jiné historií. Czocha si ale návštěvníky získává hlavně atmosférou. Už při příjezdu si přestanete být jistí tím, jestli jste vážně vyrazili do Polska, a ne do Bradavic. Věže se zvedají nad vodní hladinou přehrady Leśniańskie, kamenné zdi přímo vystupují z okolních lesů a celé místo tak nějak vypadá, jako by ho někdo z Bradavic přečaroval blíž k nám.
Není proto těžké uhodnout, že právě proto si vysloužil přezdívku polské Bradavice. Fanoušci Harryho Pottera sem sice nejezdí za filmovými lokacemi, pravda, ale za pocitem, který místo vyvolává, rozhodně ano.
Úzké chodby, skrytá zákoutí, tajné průchody a místnosti, které se objevují tam, kde byste je vůbec nečekali. Když se k tomu přidá mlha stoupající od jezera, člověk má okamžitě tendenci vyhlížet blížící se lodičky s lucernami a bradavickými studenty.
Přestože jeho historie sahá až do 13. století, Czocha není typickou učebnicovou památkou. Mnohem zajímavější jsou příběhy, které se k ní vážou. Vypráví se o tajných chodbách ukrytých ve zdech, zmizelých pokladech i záhadných úmrtích.
Některé z těchto historek mají reálný základ, jiné vznikly až mnohem později. Všechny ale přispívají k tomu, že návštěva Czochy působí trochu jinak než běžná prohlídka hradu. Něčím tak nepřenositelným vás pochopitelně ani ten nejlepší učitel dějepisu neovlaží, to musíte zažít.
Velkou výhodou je i okolní krajina. Hrad stojí v Dolnoslezském vojvodství nedaleko českých hranic, takže se sem dá pohodlně vyrazit i na jednodenní výlet. Ale pokud si chcete atmosféru užít opravdu naplno, můžete se na hradě dokonce ubytovat. Jen uznejte sami, kde jinde než v Polsku dostanete příležitost usínat za zdmi, které pamatují středověké rytíře, šlechtice i válečné konflikty?
Kamenná pevnost zvedající se nad tyrkysovou hladinou Czorsztyńského jezera. Při pohledu z dálky působí spíš jako filmová dekorace než skutečná historická stavba, a když se k tomu přidají zelené vrcholky Pienin v pozadí, je vymalováno a jeden z nejfotogeničtějších pohledů v celém Polsku je na světě. I kdybyste si ho snad opomněli vyfotit, o nic nepřijdete. Každý jeho detail vám v paměti jasně zůstane.
Hrad vznikl už ve 14. století jako součást obranného systému na tehdejší uhersko-polské hranici. Historie je ale v tomto případě až druhým nejzajímavějším tématem. Niedzicu totiž proslavila jedna z nejpodivnějších legend střední Evropy. Slyšeli jste někdy o inckém pokladu? Ano? Tak ten je prý tady.
Podle vyprávění se měl jeden z majitelů hradu během svých cest dostat až do Jižní Ameriky, kde se oženil s potomkyní inckého rodu. Při návratu do Evropy si údajně přivezl nejen nové rodinné vazby, ale také tajemství ztraceného inckého pokladu.
Když se ve 20. století na hradě našel záhadný uzlový provázek známý jako kipu, který Inkové používali k zaznamenávání informací, legenda začala žít vlastním životem. A protože legendy táhnou, lidé skálopevně přesvědčení o tom, že někde v okolí hradu je poklad stále ukrytý, se objevují dodnes.
Aneb romantická zřícenina s příběhem princezny, která si vybírala ženichy až příliš důkladně. Zatímco některé hrady lákají na historické expozice, Chojnik boduje něčím úplně jiným.
Nejenže hrad stojí na vrcholu stejnojmenné hory v srdci Karkonoskiego Parku Narodowego ve výšce přes 600 metrů nad mořem, ale obrovskou zajímavostí je pak především to, že na rozdíl od mnoha jiných hradů nebyl Chojnik nikdy dobyt. Jeho konec přišel až v roce 1675, kdy ho zasáhl blesk a následný požár proměnil kdysi mocnou pevnost v romantickou ruinu.
S Chojnikem je spojena i jedna z nejslavnějších polských legend. Ta vypráví o princezně Kunigundě, která odmítala jednoho ženicha za druhým. Rozhodla se proto, že si vezme pouze muže, který dokáže objet hrad na koni po úzké stezce vedoucí podél srázu.
Mnozí se o to pokusili a mnozí při tom zahynuli. Když se ale nakonec objevil rytíř, který úkol splnil, princezna ho odmítla i tak. Legenda dál praví, že ji za její krutost stihl zasloužený trest a skončila v propasti pod hradem. Kdyby někteří netvrdili, že se tam její duch objevuje dodnes, byla by legenda podstatně romantičtější.
Ať už na staré příběhy věříte, nebo ne, jedno je jisté. I tady se snoubí historie, příroda a panoramatické výhledy. Za jasného počasí lze z hradní věže pozorovat velkou část Krkonoš a Jelenohorské kotliny.
Chojnik zkrátka působí úplně jinak než většina hradů. Nečeká na vás za parkovištěm ani na okraji města. Musíte si ho nejprve zasloužit. A odměnou není jen samotná zřícenina, ale i pocit, že jste na chvíli úplně unikli civilizaci.
Pětice hradů v našem výběru rozhodně není konečná. Polsko je pro milovníky středověkých pevností, romantických zřícenin i šlechtických sídel doslova rájem. Pokud vás hradní atmosféra chytne, jakože určitě ano, můžete svůj seznam výletů rozšířit i o další místa, která stojí za pozornost.
Navštěvujete rádi hrady? A co ty polské? Který je z vaší zkušenosti ten „nej“? Dejte nám vědět v diskuzi pod článkem!
Autorka článku: Bára Klímová
Použité zdroje: