Přejít k hlavnímu obsahu

Objev starověkých svitků od Mrtvého moře

Dne 11. dubna 1948 oznámil přední americký biblista Millar Burrows (1889-1980) v londýnských Timesech objev starobylých svitků v jeskyni na západním břehu Mrtvého moře. Slavný americký archeolog William F. Albright (1891-1971) potvrdil jejich pravost a nazval je „největším archeologickým objevem moderní doby“. 

V letech 1947 až 1956  bylo v 11 jeskyních v okolí Chirbet Kumrán nalezeno okolo 900 rukopisů, z nichž většina byla napsána v hebrejštině, menší část v aramejštině a řečtině. Nalezené svitky se dělí na biblické a nebiblické. 300 svitků patří mezi nejstarší svědky biblického textu. Z biblických knih tu není doložena jen kniha Ester. 
Další svitky byly objeveny ve Vádí Murabba'át (asi 120 svitků v letech 1951–1952), v Nachal Cheveru (více než 70 svitků v letech 1951–1961) a Masadě (15 svitků v letech 1963-1965). Tato skupina se souhrnně označuje jako „rukopisy z Judské pouště“ a kumránské rukopisy jsou pouze jedna skupina rukopisů nalezených v této oblasti. Většina rukopisů je napsána na kožených svitcích z jemné nevydělané kozí nebo ovčí kůže, menší část na papyrech. Zcela ojedinělý je tzv. Měděný svitek z 3. jeskyně.

Co je Mrtvé moře

Hladina Mrtvého moře leží asi 412 m pod hladinou oceánů. Je to nejhlubší proláklina na naší planetě. Ve skutečnosti se nejedná o moře, ale o velké slané bezodtokové jezero, ležící na hranicích Izraele a Jordánska. Je jedinečné svou vysokou koncentrací solí a minerálů (hořčík, draslík, vápník, brom, mangan, zinek, sodík), která způsobuje, že se v něm nepotopíte. Mrtvé moře obsahuje asi desetkrát více solí než voda oceánů. 

Pohled na Mrtvé moře

Obrázek č. 1: Mrtvé moře. Zdroj: bigstockphoto.com.

Název „Mrtvé moře“ se poprvé objevuje u řeckého spisovatele Pausania ve 2. stol. n. l. Hebrejsky se mu říká Jam Ha-Melach („Moře soli“ neboli Solné moře) Tento starobylý název naznačuje, že se už tehdy těžila z Mrtvého moře sůl. Židovský kněz a historik Josef Flavius ho nazýval Asfaltovým jezerem, protože z jeho dna se uvolňovaly kusy přírodního asfaltu a plavaly po hladině. Asfalt z Mrtvého moře byl ve starověku proslulý a používalo se ho k utěsňování spár na lodích, proti škůdcům vinic i jako léčiva.

Objev první kumránské jeskyně se svitky

Existuje několik verzí tohoto příběhu, který se odehrál buď na podzim roku 1946, nebo na začátku roku 1947.[1] Podle jedné z nich tři pastýři z beduínského kmene Taámire hnali svá stáda ovcí a koz k Ajn Fešcha („pramen Fešcha“), kde byl dostatek vody, a tehdy na severozápadním břehu Mrtvého moře objevili jeskyni s uschovanými rukopisy. Pastýř Džuma Muhammed Chalíl rád prozkoumával skalní otvory v členité vápencové skále, a když do jednoho takového otvoru vhodil kámen a zaslechl zvuk, jako když se rozbije hliněná nádoba. Podle jiné verze jeho bratranci házeli kameny do skalních otvorů, když hledali zatoulanou kozu. A protože už bylo pozdě večer, domluvili se všichni tři, že se na toto místo vrátí za dva dny. Patnáctiletý Muhammed Ahmed, po otci přezdívaný „edz-Dzíb“ („Vlk“), doufal, že se mu podaří najít zlatý poklad, a hned brzy ráno se vydal sám k jeskyni. Protáhl se otvorem dovnitř a našel v ní deset válcovitých hliněných nádob. Odnesl si tři svitky, které později byly idenfikovány jako úplný svitek knihy Izajáš, Výklad Abakuka a Řád jednoty. V březnu 1947 vzali beduínští pastýři svitky do Betléma. Obchodník Chalíl Iskander Šahín (cca 1910-1993), známý pod přezdívkou Kandó, jim nabídl, že se postará o jejich prodej. O Velikonocích, začátkem dubna 1947, se obchodníci Kandó a Išaja vypravili do jeruzalémského kláštera sv. Marka. Představeným kláštera byl v té době Athanasios Ješue Samuel (1907-1995), který zpočátku měl pochybnosti o stáří nalezených svitků. Obchod se nakonec uskutečnil 14. července a Kandó dostal za rukopisy od arcibiskupa 24 palestinských liber (podle tehdejšího přepočtu asi 100 dolarů) a podle úmluvy dal z toho beduínům dvě třetiny, 16 liber.

V té době, ještě než byl uzavřen obchod, se jiný betlémský obchodník Išaja vydal se dvěma beduíny do oné jeskyně nad Mrtvým mořem a nalezli v ní na podlaze další čtyři svitky. V červnu 1947 v Betlémě prodali beduíni tři svitky obchodníkovi se starožitnostmi, který se jmenoval Faidí Saláhí. Později od něho tyto svitky odkoupil izraelský archeolog a profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Eleazar Lipa Sukenik (1889-1953): 29. listopadu 1947 dva svitky (Chvalozpěvy a Válečný řád) a 3. prosince 1947 neúplný svitek knihy Izajáš.

Představitelé syrského kláštera se mezitím obrátili na Americkou školu pro orientální bádání (Americal School of Oriental Research) v Jeruzalémě. V době nepřítomnosti Millara Burrowse řídil školu John Trever (1916-2006). Trevera zaujalo písmo rukopisů, protože se téměř nepodobalo typu známému z hebrejských biblických rukopisů z 9. století. Dosáhl arcibiskupova svolení k ofotografování rukopisů. S pomocí svého kolegy Williama Brownleeho pořídil 21. února 1948 několik souborů barevných i černobílých rukopisů. Ty pak posloužily jako základ pro publikaci rukopisů. 

Svitky, které zakoupila Hebrejská univerzita v Jeruzalémě (The Hebrew University Scrolls):

  • 1QIsa(b) – neúplný svitek knihy Izajáš
  • 1QH(a) – 1Q Chvalozpěvy(a)
  • 1QM – 1Q Válečný řád

Svitky, které zakoupil klášter sv. Marka (St. Mark’s Monastery Scrolls):

  • 1QIsa(a) – úplný svitek knihy Izajáš
  • 1QpHa(b) – 1Q Výklad Abakuka (písmeno „p“ zde znamená pešer = „výklad“).
  • 1QS – Řád jednoty
  • 1QapGen – 1Q Genesis Apokryfon

(Písmeno Q je zkratka pro Kumrán (Qumran), číslice před ním uvádějí jeskyně 1-11.)

Svitky v New Yorku

Arcibiskup Samuel 29. ledna 1948 přivezl čtyři rukopisy z kláštera sv. Marka do New Yorku, kde se je snažil prodat, aby z jejich výnosu pomohl členům své církve, kteří museli z izraelské části země uprchnout. Arcibiskup oceňoval rukopisy na milion dolarů, kdežto John Trever odhadoval jejich cenu na 250 000 dolarů. Když v roce 1950 vyšel svazek obsahující úplný rukopis knihy Izajáš a výklad proroctví Abakukova a rok nato Řád jednoty, jejich cena a prodejnost klesla.[2] Arcibiskup se proto rozhodl uveřejnit inzerát v novinách. Dne 1. června 1954 deník Wall Street Journal přinášel pod záhlavím „Různé na prodej“ tuto zprávu: „Čtyři svitky od Mrtvého moře, biblické rukopisy z doby nejméně 200 let př. Kr. Ideální dar pro vzdělávací nebo náboženskou instituci od jednotlivce nebo skupiny.“ Inzerát měl úspěch. Arcibiskup prodal rukopisy za 250 000 dolarů, ale až za rok se veřejnost dozvěděla. Kdo byl vlastě kupcem. Svitky koupil pro Izrael syn profesora Sukenika Yigael Yadin, který nastoupil jako profesor archeologie na hebrejské univerzitě v Jeruzalémě po svém otci. Požadovanou sumu uhradil americký mecenáš, milionář D. Samuel Gottesman z New Yorku.

Jedna k kumránských jeskyní, v níž byly objeveny svitky

Obrázek č. 2: Jedna z kumránských jeskyní. Zdroj: bigstockphoto.com.

Objev dalších jeskyní v Kumránu

  • V únoru 1952, kousek na jih od 1. jeskyně, jeden beduín objevil 2. jeskyni s fragmenty asi 30 svitků. Ve dnech 10. 3. až 29. 3. 1952 probíhal její archeologický průzkum. Dne 14. března objevili archeologové 3. jeskyni (3Q), která obsahovala unikátní Měděný svitek. Tento svitek je uložen v archeologickém muzeu v jordánském Ammánu. 
  • V srpnu 1952 beduíni nalezli 4. jeskyni (4Q), její oficiální průzkum započal v září. Tato jeskyně obsahovala asi 20 000 fragmentů z více než 700 svitků. Během výkopů ve 4. jeskyni archeologové objevili 5. jeskyni (5Q) a beduíni 6. jeskyni (6Q).
  • V roce 1955 archeologové objevili jeskyně 7Q-10Q a beduíni v roce 1956 poslední jeskyni s rukopisy (11Q). 
  • V roce 2017 byl oznámen objev 12. jeskyně. Archeologové v ní však našli několik prázdných nádob a v jedné z nich byl malý úlomek pergamenu. V jeskyni se nenašly žádné svitky. Podle Hebrejské univerzity byly z jeskyně ukradeny někdy v 50. letech minulého století.

Dobový kontext

První rukopisy byly objeveny v době, kdy bylo území Palestiny ještě pod Britským mandátem. V roce 1948 byla Palestina rozdělena na dvě části: v jedné vznikl nově založený Stát Izrael a druhá byla připojena k Jordánsku. Kumrán se po roce 1948 nacházel v oblasti Palestiny, která patřila pod jordánskou správu až do roku 1967. Na izraelské straně byly rukopisy ukládány nejprve na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a od roku 1965 ve Svatyni knihy, která byly v Izraelském muzeu postavena právě pro tyto rukopisy. Na jordánské straně byly kumránské rukopisy ukládány v Archeologickém muzeu Palestiny. Toto muzeum bylo roku 1967 obsazeno izraelskou armádou během tzv. Šestidenní války. Od té doby toto muzeum spravují izraelské instituce.[3]

Chirbet Kumrán a esejci

Nedaleko od první objevené jeskyně leží tzv. Kumránská ruina (Chirbet Kumrán). K důkladným archeologickým vykopávkám došlo až v padesátých letech 20. století v souvislosti s objevenými svitky. První výkopovou sezonu řídili společně G. Lancaster Harding a francouzský domiikán a archeolog Roland de Vaux (1903-1971), další výkopové práce v Kumránu a jeho  okolí v následujících letech vedl již pouze Roland de Vaux. V Kumránu bylo objeveno velké sídliště, obehnané hradbou a chráněné pevnostní věží. V jihovýchodní části Kumránské ruiny byla odkryta hrnčířská dílna. Nejzajímavějším objevem byla písárna (scriptorium), jež byla umístěna v 1. patře hlavní kumránské budovy.

Badatelé se neshodují v otázce, kdo byli obyvatelé Kumránu. Tradiční teorie spojuje kumránské texty s esejci. Esejské hnutí vzniklo v 1. pol. 2. stol. př. n. l. v kruzích jeruzalémského kněžstva, které se odtrhly od vládnoucích kněží, kteří nedbali na zachovávání Zákona (Pět knih Mojžíšových). V Kumránu žili do r. 68 př. Kr. Zmínky o esejcích najdeme u Filona Alexandrijského, Josefa Flavia a u římských historiků. Je zajímavé, že slovo „esejci“ není doloženo v žádném textu nalezeném v kumránských jeskyních. Není jasné, jakým jménem byli nazýváni esejci svým okolím. Řecké názvy Essénoi a Essaioi se odvozují od množných čísel aramejských výrazů pro „zbožní“, vyslovovaných asi chassén bez členu či chasajjá s určitým členem na konci slova.[4]

Podle Rolanda de Vauxe byl kumránský komplex sídlem náboženské sekty esejců a údajně zde žilo zhruba 200 členů této komunity. Tento komplex zahrnoval Chirbet Kumrán s přilehlým hřbitovem, okolní jeskyně, kde byly nalezeny rukopisy, a Chirbet Fešcha v nedaleké oáze Ajn Fešcha. Druhým pohledem jsou teorie, podle kterých neexistuje přímá spojitost mezi kumránskými rukopisy na jedné straně a Chirbet Kumrán a Ajn Fešcha na straně druhé.

Chirbet Kumrán

Obrázek č. 3: Kumránské sídliště. Zdroj: bigstockphoto.com.

Význam rukopisů od Mrtvého moře

Rukopisy od Mrtvého moře mají nesmírný význam pro chápání dějin textu Hebrejské bible. Před rokem 1947 nebyl totiž k dispozici žádný hebrejský rukopis Písma ze starověku. Nejstaršími přímými textovými svědky doposud  byly hebrejské kodexy z 9-10. stol. n. l. a zlomky biblických textů z 6-8. stol. n. l., nalezené na sklonku 19. století v geníze staré káhirské synagogy. Slavný svitek 1QIsa(a) z 1. jeskyně obsahuje úplný text knihy Izajáš. Odborníci stanovili jeho stáří na 125-100 př. n. l. Je to i nejdelší zachovaný kumránský biblický svitek: jeho délka je 7,34 m. Nejdelším nebiblickým svitkem je Chrámový svitek (11Q19), který měří přes 8 metrů. Vznikl v letech 25 př. Kr. -25 po Kr. V roce 1967 ho našel  Yigael Yadin v Betlémě ve sklepě obchodníka, který ho koupil od beduínů. Ti ho nalezli v 11. kumránské jeskyni. V roce 2012 publikovalo Izraelské národní muzeum na internetu kumránské svitky z 1. jeskyně.

Ukázka kumránského svitku s textem knihy proroka Izajáše

Obrázek č. 4: Ukázka kumránského biblického svitku. Zdroj: bigstockphoto.com.

Poznámky:

1. Timothy Lim, The Dead Sea Scrolls: A Very Short Introduction, 2. vyd., Oxford University Press, Oxford 2017, s. 19: „Nikdo neví s naprostou jistotou, kdy byly objeveny první svitky, ale jako oficiální rok objevu byl ustanoven rok 1947.“ John Trever, první americký badatel, kterému se dostaly svitky do rukou, ve své knize The Untold Story of Qumran (Revell, NJ, Westwood, 1965, s. 103) zaznamenává, že „beduíni si myslí, že to byl listopad nebo prosinec 1946“.
2. Millar Burrows (ed.), John C. Trever, William H. Brownlee, The Dead Sea Scrolls of St. Mark’s Monastery, vol. 1: The Isaiah manuscript and the Habakkuk Commentary (American Schools of Oriental Research, CT, New Haven 1950); The Dead Sea Scrolls of St. Mark’s Monastery, vol. 2, fascicle 2: Plates and Transcription of the Manual of Discipline (American Schools of Oriental Research, CT, New Haven 1951).
3. Jan Dušek, „Odkrývání tajemství rukopisů od Mrtvého moře“, in Segert et al., Rukopisy od Mrtvého moře, s. 228n.
4. Stanislav Segert, „Hebrejští esejci – aramejští křesťané“, Teologická reflexe 2/1996, s. 150.

Použitá literatura:

  • Rukopisy od Mrtvého moře, přel. Stanislav Segert, Robert Řehák, Šárka Bažantová, úvodní studie napsali Stanislav Segert, Jan Dušek, Oikúmené, Praha 2007.
  • Peter W. Flint, The Dead Sea Scrolls, Abingdon Press, Nashville 2013.
 
 

Místo

Rubrika:
Aktivity:

Autor:
admin

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Objev starověkých svitků od Mrtvého moře