Článek vznikl na základě e-mailu čtenáře, který se na naši redakci obrátil s prosbou o zveřejnění svého příběhu. Na jeho žádost bylo jméno v článku změněno. Použitá fotografie je ilustrační. (pozn. redakce)

Pavel si na konci maximálně užité lyžařské sezóny, v jednom z posledních dní, způsobil úraz kolene. Ten ho na tři týdny úplně zastavil, následovala rehabilitace, a protože se všechno znatelně lepšilo, zaplatil zálohu podzimního zájezdu do Nepálu, kam měl vyrazit s kamarádem. Těšil se, protože kvůli zranění zrušil už jarní roadtrip po Itálii. 

Zálohu na zájezd zaplatil koncem dubna a všechno se zdálo být v pořádku. Jenže ke konci května se při rehabilitaci objevila komplikace, které šlo mimochodem předejít včasným provedením vyšetření, jako je magnetická rezonance nebo diagnostická artroskopie. 

„Nakonec jsem se tedy na magnetickou rezonanci dostal, protože jsem zjevně narazil na zodpovědnějšího lékaře, než se kterým jsem úraz řešil jako s prvním. Dnes už dodávám, že jsem to s ním bohužel řešil i poté,“ popisuje Pavel. „Jenže jsem další měsíc čekal, do konce června. A výsledky jsem dostal za dalších čtrnáct dní,“ dodává.

Rodina si přivezla dluh více než 60 000 Kč. Jak vybrat cestovní pojištění, aby vám opravdu pomohlo? To chci číst!

Nález a výrazné zhoršení stavu

Magnetická rezonance odhalila, že Pavla potrápil nejen natržený vaz v koleni, ale při pádu došlo i k natržení menisku a defektu na chrupavce. Od úrazu uplynuly čtyři měsíce. Zmíněná vyšetření měla proběhnout podstatně dřív. 

„Po magnetické rezonanci už konečně bylo jasné, proč se problém rapidně zhoršuje a místo obvyklých 50 kilometrů týdně ujdu sotva polovinu. Jako aktivní člověk mám s omezeným pohybem hodně velký problém. Naprosto střízlivě jsem ovšem vyhodnotil, že jakkoli jsem se do Nepálu těšil, plánované treky bych opravdu nezvládl.

Proto jsem odstoupil od smlouvy. Cestovce už bohužel vznikly náklady ve výši 20 000 korun, ale při uzavírání smlouvy jsem si zaplatil i pojištění storno poplatku s nulovou spoluúčastí u nejmenované pojišťovny, a to za víc než 4 tisíce korun. Cestovka mi bleskově vrátila zálohu poníženou o ony vzniklé náklady, dodala veškeré potřebné dokumenty, já k nim přidal lékařské zprávy a poslal jsem je na pojišťovnu.“

Objednali byste si zájezd, kdybyste tušili, že se nakonec nebudete moct zúčastnit? Náš čtenář ne. Ale zanedbaná péče ze strany lékaře udělala svoje.

Zdroj:

Shutterstock

Překvapení se nekonalo

Pavel sice nikdy nepracoval pro pojišťovnu, ale v oboru se pohyboval. Proto tušil, že bude mít smůlu a o 20 000 Kč přijde. A opravdu, pojišťovna zamítla žádost o pojistné plnění v celé výši, protože koleno bylo poraněno v první polovině března a zájezd si objednal (v dobré víře, že bude v pořádku) téměř na konci dubna.

„Vyjádření jsem dostal během dvou dnů, už to vám dost prozradí, když otevíráte e-mail. Krytí samozřejmě zamítli a nepomohlo ani vysvětlování a ‚časová osa‘.

První polovina března úraz – duben a květen rehabilitace, stav se pořád zlepšoval – konec května první komplikace a další vyšetření – polovina července nelehké přiznání, že bez léčby bych možná do Nepálu odletěl, ale minimálně půlku zájezdu bych proseděl v autobuse nebo na ubikaci, protože moje noha by to prostě nezvládla. Nedej bože, abych se musel nechat ošetřit tam.“

Pojišťovna odmítla poskytnout pojistné plnění a Pavel si posteskl, že přišel o peníze, které by mu pomohly k lepší rehabilitaci po operaci, na niž už čeká. 

„Zaplacený hotel pro vás nemáme,“ sdělila cestovka. Cestovatelka udělala jednu věc a do hotelu nakonec odletěla To chci číst!

„Za měsíc jdu na operaci, tedy ještě měsíc a půl před plánovaným odletem, a vzhledem ke třem typům poranění v koleni budu možná muset absolvovat dvě. Takže první lékař naprosto zanedbal postup, který spočíval v konzervativní léčbě. Nad tím dalším třem ortopedům, s nimiž jsem postupně konzultoval, zůstával rozum stát. Kdyby mě minimálně na magnetickou rezonanci ten první lékař poslal na jaře, do Nepálu, na který jsem šetřil skoro dva roky, bych odletěl a užil si ho.

Ještě ke všemu jsem přišel o peníze, které jsem mohl dát do nadstandardní rehabilitace nebo kvalitní ortézy, kterou budu tak jako tak na sport potřebovat. Tímhle jsem přišel o zbytky iluzí o našem zdravotnictví, jehož kvalita spočívá leda v tom, že vás nenechají umřít na ulici jen proto, že nemáte peníze. A nějaké storno už si taky nikdy pojišťovat nebudu – nehodlám dál živit tenhle obchod se strachem. Ostatním bych doporučil to samé,“ uzavírá svoje vyprávění Pavel.  

Co si myslíte vy? Měly by pojišťovny víc řešit individuální situaci, nebo se nekompromisně řídit předpisy a tabulkami? Dejte nám vědět v diskuzi pod článkem!

Autorský článek + e-mail čtenáře