Pokud máte rádi lékořicové bonbóny, pak už máte aspoň trošku nakročeno k tomu, aby vás svou chutí zaujaly i salmiakki. Jde taky o bonbóny, které ovšem chutnají sladce a zároveň slaně.

Kde se salmiakki vzaly?

Není to žádná záhada. Salmiakki mají rádi obyvatelé napříč Skandinávií, ale jejich původ jednoznačně patří do Finska. Dokonce se bonbóny nevyhnuly ani Nizozemí.

Původně se tahle dobrota prý prodávala v lékárně jako podpůrné léčivo při nachlazení. Finové dřív nakládali všechno do soli, proto jim nijak nevadila slaná chuť léčiva, ba dokonce si ji velmi oblíbili. Salmiak se pak dával do více druhů léků, aby měly trošku přátelštější chuť.

Finové salmiakki milují tak, že se stejnou příchutí vyrábějí i vodku.

Zdroj:

Bigstockphoto

Později, pravděpodobně ve 30. letech 20. století, se bonbóny dostaly na pulty obchodů, protože si je seveřani tak moc zamilovali. V roce 2012 se tomu pokusila udělat přítrž Evropská unie, jelikož bonbóny obsahují přespříliš chloridu amonného. Nařízení se ale ve Finsku udrželo pár měsíců, ale pak se salmiakki vrátily do obchodů a jelo se dál. Finové si je prostě nenechají vzít.

U bonbónů to nekončí a k chuti se musí dospět

Salmiakki jsou směsí lékořicového výtažku, chloridu amonného, aktivního uhlí, cukru a arabské gumy. Nejčastěji mají podobu drobných kosočtverců, ale prodávají se i jiné tvary. Hlavní je samozřejmě chuť, kterou seveřani nenechali jen u bonbónů. Proto si dneska pochutnávají i na čokoládě, vodce nebo zmrzlině se salmiakovou příchutí či náplní. 

Říká se, že salmiakki jsou jako olivy nebo plísňové sýry. Člověk k nim prostě musí dospět, aby jejich chuť ocenil. Zvyknout se na ni dá a nakonec jí můžete zcela propadnout. 

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3