Ani jednou jsme neměli potřebu řešit, že se někdo neumí chovat. Pak jsme v Oslu nastoupili do letadla směřujícího do Krakova. A rázem jako bychom se ocitli v docela jiném vesmíru…

Z Bodø do Osla naprostá pohoda

Naše zpáteční cesta z norských Lofot vedla nejprve trajektem do městečka Bodø, odkud jsme přelétali do Osla. Letiště bylo plné lidí, letadlo napráskané do posledního místečka. Přesto se nedělo vůbec nic, co by stálo za zmínku.

Nikdo zbytečně nehlučel, všichni byli zahloubaní do vlastních myšlenek, knížky, mobilu nebo sledování majestátních vrcholků hor z ptačí perspektivy. Vlastně jsme ani nevnímali, kdo sedí kolem nás. 

A přesně nějak takhle by podle nás mělo cestování veřejnou dopravou vypadat. A je úplně jedno, jestli jde o letadlo, autobus, vlak nebo tramvaj. 
V Oslu jsme přestupovali a čekali na spoj do Krakova. Stačilo však nastoupit do letadla směřujícího k našim polským sousedům a rázem nebylo po kultivované společnosti ani památky. 

Cestování v zaplněném letadle vyžaduje určitou dávku ohleduplnosti. Hlasité hovory nebo alkohol mohou ostatním cestu pořádně znepříjemnit.

Zdroj:

Shutterstock

Málem nás sebrali na polském letišti. Kvůli věci, kterou pravděpodobně děláte taky To chci číst!

Čeština, polština a alkohol

Ze všech stran byla slyšet čeština a polština. To by samozřejmě nebyl žádný problém. Mnohem horší bylo chování cestujících, se kterými jsme měli na palubě strávit přes 90 minut. Jasně, jde o krátký let a sluchátka v uších řeší mnohé. Tahle hodina a půl ovšem byla jedna z nejdelších, jaké jsme na palubě letadla zažili. 

Část cestujících byla evidentně posilněná alkoholem. Hlasité hovory, hurónský smích, pokřikování a chování, kterého si prostě nešlo nevšimnout, toho bylo důkazem. I když letušky opakovaně zdůrazňovaly, že konzumace alkoholu zakoupeného v duty-free shopu je na palubě letadla zakázaná, spousta cestujících jejich zákaz absolutně nerespektovala. 

A pak jsme si všimli jedné další věci, která by měla být ve společnosti passé. Někteří cestující neskutečně zapáchali. Určitě nejsme přehnaně citliví, ale v uzavřeném letadle, kde vedle sebe sedíte hodinu a půl, je podobná zkušenost skutečně výživná. Zápach nemytých těl, potu, alkoholové výpary i připomínky toho, co měli daní jedinci pár hodin zpět k jídlu, byl všudypřítomný. Tím to ovšem nekončilo.

Na palubě nám nedali ani vodu, zato jsme sháněli lékaře. Takový byl náš let s konkurencí Smartwings To chci číst!

Zakrýt si pusu? Zbytečný luxus

Snad ze všech stran se ozývalo hlasité kašlání a kýchání. Zakrýt si při tom ústa? Pro mnohé cestující evidentně naprosto zbytečná věc. Člověk před vámi zakašle do prostoru, další si hlasitě krkne a cestující vedle vás vám kýchne do obličeje, aniž by si před ten svůj dal alespoň ruku. 

Vzpomínáte si ještě na covidovou dobu a zdravé jedince, kteří chodili s rouškami i do lesa? Přesně tenhle kontrast se nám vybavil hned několikrát během zmíněné hodiny a půl. Často jsme jen nevěřícně koukali kolem sebe, kroutili hlavou a udiveně zvedali obočí.

Hodina a půl v „hnojovoze“ nám bohatě stačila

Samozřejmě netvrdíme, že všichni obyvatelé států na sever od Česka jsou perfektně vychovaní a každý Čech nebo Polák má se slušným chování problémy. Byla by hloupost hodnotit miliony lidí podle cestujících v jednom letadle. Ten kontrast byl ovšem tak výrazný, že se nedal přehlédnout.

Označení „východní Evropa“ se nám často nelíbí. Češi rádi připomínají, že patříme do Evropy střední. Ekonomicky bychom se zase nejraději srovnávali se západem a při cestování chceme stejný komfort jako Němci, Rakušané nebo Skandinávci.

Jenže možná bychom nemuseli začínat u zeměpisu ani životní úrovně. Úplně by stačilo umět se chovat mezi ostatními lidmi. Protože po týdnu na severu nám stačila jediná hodina a půl v letadle směřujícího do Polska, abychom si uvědomili, že v některých věcech máme k tomu vysněnému západu pořád ještě zatraceně daleko.

Autorský text