Když jsem otevřela jakýkoliv zpravodajský server, zapnula televizi nebo rádio, ze všech stran se na mě valily zprávy o tom, jak Evropě dochází letecké palivo. Na sociálních sítích se začaly objevovat diskuze o tom, jestli letos nebude lepší koupit dovolenou co nejdříve. 

A když jsem pročítala komentáře v různých vláknech, bylo vidět, že spousta lidí takto letos skutečně začala uvažovat. Dokonce se objevily názory, že celá tahle kauza vlastně nahrává cestovkám, které chtěly vyprodat dovolené na letošní sezónu pokud možno co nejdříve a s pořádnou přirážkou v rámci first minute vlny. 

To se jim ostatně podařilo. A následně začaly na poslední chvíli oblíbené destinace rušit, aby lidi dostali pod tlak a natlačili je do koupě posledních ležáků, které se před vypuknutím hlavní turistické sezóny neprodaly. No, co k tomu říct... Marketingově skvěle odvedená práce. Z hlediska etiky a empatie už jednání některých cestovek poněkud pokulhává.  

Čechy na dovolenou vozí „hladolety“. Pohodlí jsme vyměnili za nízkou cenu a vůbec nám to nevadí To chci číst!

Strach jako nejsilnější lidská emoce plní svůj účel

Mě osobně nerozčílily prognózy odborníků upozorňující na situaci v Hormuzu, ale katastrofické scénáře, které některá média se značnou jistotou předpovídala, a hlavně to, co to udělalo s lidmi. Najednou jako by se jim zatemnilo. 

Ještě před pár měsíci byli ochotni čekat na výhodnější nabídky. Najednou psali, že raději koupí předražený first minute, protože „co kdyby opravdu nebylo čím létat?“. Co kdyby se lety rušily? Co kdyby zájezdy ještě výrazně zdražily? Co kdyby... (variabilně doplňte)?

A já jsem si pořád říkala – opravdu je situace tak dramatická, nebo jsme zase stali svědky šílené manipulace, kterou jsme v minulosti zažili již tolikrát? Očividně na nás pořád funguje a lidé vůči podobným katastrofickým scénářům stále nejsou imunní, což jim ale pochopitelně nemůžu vyčítat. 

Vlastně je na jednu stranu docela chápu. Ne láska, ne vášeň, ale podle psychologů právě strach je tou nejsilnější lidskou emocí. Pocitem, který je svým způsobem pudový a máme ho, abychom přežili a vyvinuli se v dnešní moderní civilizaci. Postavit se mu není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. A spousta lidí raději vypne racio a začne se rozhodovat impulzivně, než aby vyčkali, jak se bude situace vyvíjet, a zbytečně nepanikařili. 

Zprávy o možném nedostatku leteckého paliva vyvolaly mezi cestovateli nejistotu. Mnozí začali nakupovat dovolené dříve, než původně plánovali.

Zdroj:

Shutterstock

Čím dramatičtější titulek, tím impulzivnější chování

Za těch několik desítek let, co se pohybuji v cestovním ruchu a mediálním světě, jsem si všimla jedné věci. Čím dramatičtější titulek, tím větší má dosah. Jakmile šokující titulky zmizí z hlavních stránek zpravodajských serverů, vše se začíná během pár minut vracet do starých kolejí. I kdyby ještě skutečné nebezpečí nepominulo!  

To ale není žádné velké odhalení. Média potřebují čtenáře a čtenáře přitahují emoce. Strach funguje spolehlivěji než vysvětlování souvislostí. A tlak či obavy z nejisté budoucnosti – to je přesně to, co ovlivňuje (nejen) nákupní chování té nejsnáze manipulovatelné skupiny čtenářů. 

Ano, pokud by byl Hormuzský průliv opravdu dlouhodobě uzavřený, mohly by nastat mimo jiné i problémy se zásobováním kerosinem. To nikdo soudný nezpochybňuje. Jenže právě to důležité slůvko „pokud“ se z řady článků začalo vytrácet. Místo něj nás děsily titulky, ze kterých měl běžný člověk pocit, že letadla za pár dnů uzemní a na dovolenou budeme zase vyrážet autem naloženým po strop paštikami nebo přeplněnými autobusy. 

Zničená zavazadla jsme reklamovali přímo u letecké společnosti a pak podle návodu, který nám dali v Praze. Jak to dopadlo? To chci číst!

Hormuz byl několik týdnů zavřený. A létalo se vesele dál

Dnes už víme, jak se situace vyvinula. Hormuzský průliv se znovu otevřel. Ceny ropy začaly klesat. Evropská letiště normálně fungují a fungovala tak i po dobu, kdy měl v Evropě „dojít kerosin během pár týdnů“. Černý scénář se nenaplnil. A to i přes to, že hlavní koridor pro převoz ropy byl zavřený několik dlouhých týdnů! 

A právě na tomhle místě si dovolím jedno malé „rýpnutí“. Kolikrát jsme už zažili podobnou situaci? Nejen v cestování, ale tak nějak obecně. Objeví se potenciální hrozba, média z ní udělají jistou katastrofu století, lidé začnou impulzivně jednat pod tlakem a za pár týdnů se ukáže, že realita byla mnohem střízlivější a méně dramatická. Jenže mezitím už strach splnil svůj účel.

Přestože se několik týdnů spekulovalo o možných problémech se zásobováním leteckým palivem, evropský letecký provoz pokračoval bez zásadních omezení.

Zdroj:

Shutterstock

Strach, to je to, co prodává

Ne, nemyslím si, že někdo seděl v redakci nebo v cestovní kanceláři a řekl si: „Pojďme lidi vystrašit, ať nakoupí drahé first minute.“ Tak jednoduché to určitě není. Na druhou stranu si ale nemyslím, že můžeme přehlížet, jak obrovský vliv podobné titulky na rozhodování lidí mají. 

A možná právě to je věc, která mi na celé situaci vadí nejvíc. Ne to, že odborníci upozorňovali na rizika. To je ostatně jejich práce. Vadí mi, jak snadno jejich varování média přetaví do bohapustého strašení. Jak rychle se z rizika stane téměř stoprocentní jistota. A jak málo jsme ochotni brát věci s nadhledem a udělat si od nich odstup.

Až příště zase uvidím dramatický titulek o tom, že něco hrozí, dám si větší pozor. Ne proto, že bych odborníkům nevěřila. Ale proto, že jsem si znovu připomněla, jak dlouhou cestu dokáže informace urazit mezi odbornou analýzou a titulkem na zpravodajském webu. A úplně to samé bych doporučila také vám. Ušetříte si spoustu nervů a ostatně taky peněz a černých scénářů, které se třeba nikdy nenaplní.

Autorský text