Vítejte v Tribeči, v horách, kde se ztrácí lidi! O temných lesích na Slovensku zahalených do mléčné pěny se po desetiletí vyprávějí hrůzu nahánějící historky. Tady bloudí i ti nejzkušenější turisti a nikdo si to neumí vysvětlit. Někteří dokonce slyší tajemné hlasy, které jim připomínají blízké. Co stojí za místem přezdívaným slovenský bermudský trojúhelník? A není to jen poblázněná lidská psychika?

Tribeč je malé pohoří na západním Slovensku ležící blízko čtyř měst (Nitra, Topoľčany, Zlaté Moravce a Partizánske). Kvůli tomu mu někteří říkají i slovenský čtyřúhelník. Nejvyšší vrchol, Velký Tribeč, zas tak velký není. Je vysoký jen přibližně jako polovina Sněžky.

Zajímavostí je i to, že Tribeč je jedním z nejdéle osídlených míst na Slovensku. Našlo se tam třeba Velkomoravské hradiště nebo různé velké obchodní stezky (jako třeba Jantarová).

• Zrádné šero a opuštěné šachty
• Když z legendy vznikne fenomén
• Z příběhů zmizelých mrazí
• Šokující odhalení
• Jak si s člověkem hraje psychika

Zrádné šero a opuštěné šachty

V tribečských hustých bukových lesích se skrývají opuštěné důlní šachty, hradní chodby a zákopy z 2. světové války. Každou chvíli tam někdo narazí na ruiny domů, zbytky hradů, staré dřevěné kříže... Něco pro milovníky záhad. Nebylo by divu, kdyby ti zvědavci do některé ze šachet spadli a už je nikdo nenašel. 

Zabloudit tam fakt není nic těžkého. Cestičky se od sebe liší jen minimálně a záplava bukových korun způsobuje, že má člověk pocit, jako by už na místě před půlhodinou byl. Orientaci komplikuje i omezený výhled do krajiny a věčné šero. V minulém století se tak stále častěji šířily zvěsti o nadpřirozených silách.

Když z legendy vznikne fenomén

Záhadné pověsti ohledně tzv. slovenského Apalačského pohoří vzkřísil úspěšný film Trhlina, natočený podle knižní předlohy z roku 2016 od spisovatele Jozefa Kariky. Z Tribeče udělal slovenskou podobu fenoménu Záhada Blair Witch. Sama jsem ten film viděla. S hlavními postavami se vydáte do tajuplné psychiatrické nemocnice, ve které někdo nechal spisy s informacemi o ztracených lidech v Tribeči. 

V lesích postavy zažily všechny možné nepříjemnosti popsané konspiračními teoretiky. Od pohyblivých světélek přes dezorientaci až po posuny času. Na filmu musíme ocenit zajímavé rozuzlení, které si necháme pro sebe.

„Zjistil jsem, že mizení lidí na Tribeči je už dlouho součástí novodobého slovenského folklóru. Bizarní je, že ani já přesně nevím, kde přesně je hranice mezi fikcí a realitou,“ přiznal sám Karika v rozhovoru pro zpravodajský server Dnes24.sk.

Když přivřu očko nad ne úplně oslňujícími hereckými výkony, tak se na mě spolehlivě přenesla tíživá atmosféra nepropustných lesů, do kterých by mě nikdo nedostal.

Černooké děti nikdy nepouštějte dál. Mrazivý fenomén z devadesátek stále žije To chci číst!

Z příběhů zmizelých mrazí

Podivných případů zmizení je přes 70, ve skutečnosti jich ale bylo asi ještě víc. Všechno to začalo na konci roku 1999, kdy některé z nich popsal na svém teď už neexistujícím blogu muž jménem Howadoor. Staly se základem právě pro knihu Trhlina. A o kom konkrétně psal?

• Listopad 1929 – Všechno začalo u lesního dělníka Štefana Šamšála, který se vydal na jihovýchodním konci obce Velké Uherce do lesa. Šlépěje ve sněhu byly patrné celé dopoledne, pak je zakryl nový sníh. Po lesníkovi se slehla zem.
• Prosinec 1930 – Marie Švajzerová doprovázela svou osmnáctiletou dceru Marii k cestě do čtyři a půl kilometru vzdálené obce Zlatno, kam nesla potraviny. Marie do Zlatna nikdy nedošla.
• Prosinec 1933 – Dělník Andrej Murgaš se z práce v lomech taky nikdy nevrátil domů.
• Leden 1939 – Známý případ Waltera Fischera, který se šel projít do hor. Údajně chtěl navštívit Černý hrad (o němž se proslýchá, že je prokletý), který leží necelé tři kilometry směrem na severozápad od obce Zlatno. Když ho po víc než třech měsících našli v polích u vesnice Zlaté Moravce, měl těžké popáleniny na obličeji i těle. Z šoku se nikdy nevzpamatoval a dožil v Ústavu pro chorobomyslné v Žilině. 
• Únor 1966 – Hajný našel na cestě z obce Jelenec do lesa směrem k hřebenu Tribeče odstavené auto s bratislavskou značkou. Vůz vlastnili manželé Belanovičovi z Bratislavy, kteří se „vypařili“. 
• Přelom let 1979/1980 – V obci Skýcov se ztratil podivín a vdovec Antonín Topil.
• Rok 1996 – O šestnáct let později se mezi Skýcovem a Klátovou Novou Vsí našlo odstavené BMW se zapnutým autorádiem, s doklady uvnitř a víc než miliónem korun. Nechal ho tam Ján Šala, který se nikdy nenašel.
• Rok 2012 – Koncem června odešel do lesa na houby devětapadesátiletý Jaroslav Buránsky z vesnice Žirany. Už se nevrátil. 
• Rok 2025 – Zatím poslední člověk, který se na Tribeči ztratil, byl místní mladík. Ten se nevrátil v létě domů z diskotéky. Našli ho po několika dnech vyčerpaného a v těžké depresi na opačné straně pohoří, než bydlel. Kamarádi z osudné noci ale později řekli, že mladík bral halucinogenní drogy. 

Další případ doplnil pro denik.cz starosta obce Mankovce Milan Vrábel. „Před lety se pod Tribečem ztratil jeden mentálně postižený člověk z naší vesnice. Vydal se do lesa na houby a už se nevrátil. Naštěstí jen zabloudil. V lese bylo teplo, tak tam přespal a ráno v pořádku dorazil domů,“ popsal Vrábel.

V Indii rostou mosty z kořenů stromů. Některé unesou i povoz s koněm! To chci číst!

Šokující odhalení

Všechny příběhy znějí děsivě. Někdo se jde projít a slehne se po něm zem. Co se mu asi mohlo stát? Co na něj v lesích číhalo, na co narazil? Podobné otázky se řadě lidí začaly honit hlavou, a tak vyrazili na průzkum. Nakonec se ukázalo, že všechno není ani zdaleka tak děsivé, jak se na první pohled zdálo.

Je totiž otázka, kolik případů si autor blogu vymyslel. Několik dobových časopisů, ve kterých se mělo psát o záhadných zmizeních, totiž nikdy nevycházelo, jiné zase o případech neinformovaly. Archiváři, novináři ani badatelé nenašli žádné zmínky o jednotlivých postavách z příběhů v dobových matrikách. Zdá se, že prostě nežily.

Ten Howadoor, o kterém jsem psala na začátku, se ve skutečnosti jmenuje Viktor Lošťák, a dokonce pracoval jako zastupitel v městské části Brno-Bystrc. Je to vlastně ironie, že se slovenské legendy zrodily v Brně. Muž otevřeně přiznal, že články psal, aby si vystřelil z lidí. Chtěl prostě jen dokázat, že uvěří čemukoli, co se jim bude zdát dostatečně děsivé. Teď už o svých „pohádkách“ o Tribeči nechce mluvit.

Sokotra: objevte stromy dračí krve v pohádkové jemenské krajině To chci číst!

Jak si s člověkem hraje psychika

Je ale pravda, že i když šlo hlavně o vymyšlené historky, fenomén mizení lidí existuje. Stát za tím můžou reálné psychofyzikální jevy, a ne nadpřirozené síly. Odborníci, mezi nimiž je třeba badatel Miloš Jesenský, mluvili o tom, že v krizové situaci se i zkušený horal dostane do absolutní dezorientace, kdy má pocit, že nedokáže určit směr cesty. Sám se zabýval mizením lidí v Tatrách.

Časté jsou i pocity jakýchsi podivných časových posunů. „Lidé nám popisovali cosi na způsob zpomalení času. Měli pocit, že opakovali určitý úsek cesty několikrát a neuměli se z něj dostat,“ popisuje Jesenský na webu badatele.net. Pod vlivem stresu se člověk snadno začne točit v kruzích. K osudovému zmizení tak stačí i trochu nepozornosti.

To ale není všechno, na takových místech si s vámi může pohrávat i vaše vlastní hlava. Určitě znáte ten pocit, když v temném koutě vidíte postavu, ale po rozsvícení je to jen mikina přehozená přes židli. Říká se tomu pareidolie – náš mozek má evolučně neodolatelnou touhu hledat známé tvary, tváře nebo hlasy i tam, kde ve skutečnosti vůbec nic není.

A aby toho nebylo málo, často té záhadě nevědomky sami běžíme naproti. Když někam jdete a věříte, že se tam něco stane, zapojí se tzv. konfirmační (potvrzovací) zkreslení.

To funguje jako takový vnitřní filtr. Mozek si začne z okolí vyzobávat jen ty drobnosti, které se mu hodí, a všechno ostatní prostě ignoruje. Jakmile si v hlavě vytvoříte nějakou teorii, najednou vám i to nejmenší vrznutí podlahy nebo závan vzduchu zdánlivě potvrzuje, že máte pravdu, i když se to dá vysvětlit racionálně. S hlavou plnou scén z Trhliny vám prostě mysl naservíruje přesně to, co chcete. I z obyčejného šustění větví udělá záhadu. 

Vyrazíte do Tribeče na procházku, nebo už jste neodolali? A jaké to bylo? Podělte se o své zkušenosti v diskuzi pod článkem!

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6