Tribeč
Pod nohama křupe listí, nad hlavou se klene koruna z hustého bukového lesa. Obklopuje vás tíživá atmosféra a točíte se v kruzích. Nejde se dostat pryč.
Vítejte v Tribeči, v horách, kde se ztrácí lidi! O temných lesích na Slovensku zahalených do mléčné pěny se po desetiletí vyprávějí hrůzu nahánějící historky. Tady bloudí i ti nejzkušenější turisti a nikdo si to neumí vysvětlit. Někteří dokonce slyší tajemné hlasy, které jim připomínají blízké. Co stojí za místem přezdívaným slovenský bermudský trojúhelník? A není to jen poblázněná lidská psychika?
Tribeč je malé pohoří na západním Slovensku ležící blízko čtyř měst (Nitra, Topoľčany, Zlaté Moravce a Partizánske). Kvůli tomu mu někteří říkají i slovenský čtyřúhelník. Nejvyšší vrchol, Velký Tribeč, zas tak velký není. Je vysoký jen přibližně jako polovina Sněžky.
Zajímavostí je i to, že Tribeč je jedním z nejdéle osídlených míst na Slovensku. Našlo se tam třeba Velkomoravské hradiště nebo různé velké obchodní stezky (jako třeba Jantarová).
V tribečských hustých bukových lesích se skrývají opuštěné důlní šachty, hradní chodby a zákopy z 2. světové války. Každou chvíli tam někdo narazí na ruiny domů, zbytky hradů, staré dřevěné kříže... Něco pro milovníky záhad. Nebylo by divu, kdyby ti zvědavci do některé ze šachet spadli a už je nikdo nenašel.
Zabloudit tam fakt není nic těžkého. Cestičky se od sebe liší jen minimálně a záplava bukových korun způsobuje, že má člověk pocit, jako by už na místě před půlhodinou byl. Orientaci komplikuje i omezený výhled do krajiny a věčné šero. V minulém století se tak stále častěji šířily zvěsti o nadpřirozených silách.
Záhadné pověsti ohledně tzv. slovenského Apalačského pohoří vzkřísil úspěšný film Trhlina, natočený podle knižní předlohy z roku 2016 od spisovatele Jozefa Kariky. Z Tribeče udělal slovenskou podobu fenoménu Záhada Blair Witch. Sama jsem ten film viděla. S hlavními postavami se vydáte do tajuplné psychiatrické nemocnice, ve které někdo nechal spisy s informacemi o ztracených lidech v Tribeči.
V lesích postavy zažily všechny možné nepříjemnosti popsané konspiračními teoretiky. Od pohyblivých světélek přes dezorientaci až po posuny času. Na filmu musíme ocenit zajímavé rozuzlení, které si necháme pro sebe.
„Zjistil jsem, že mizení lidí na Tribeči je už dlouho součástí novodobého slovenského folklóru. Bizarní je, že ani já přesně nevím, kde přesně je hranice mezi fikcí a realitou,“ přiznal sám Karika v rozhovoru pro zpravodajský server Dnes24.sk.
Když přivřu očko nad ne úplně oslňujícími hereckými výkony, tak se na mě spolehlivě přenesla tíživá atmosféra nepropustných lesů, do kterých by mě nikdo nedostal.
Podivných případů zmizení je přes 70, ve skutečnosti jich ale bylo asi ještě víc. Všechno to začalo na konci roku 1999, kdy některé z nich popsal na svém teď už neexistujícím blogu muž jménem Howadoor. Staly se základem právě pro knihu Trhlina. A o kom konkrétně psal?
Další případ doplnil pro denik.cz starosta obce Mankovce Milan Vrábel. „Před lety se pod Tribečem ztratil jeden mentálně postižený člověk z naší vesnice. Vydal se do lesa na houby a už se nevrátil. Naštěstí jen zabloudil. V lese bylo teplo, tak tam přespal a ráno v pořádku dorazil domů,“ popsal Vrábel.
Všechny příběhy znějí děsivě. Někdo se jde projít a slehne se po něm zem. Co se mu asi mohlo stát? Co na něj v lesích číhalo, na co narazil? Podobné otázky se řadě lidí začaly honit hlavou, a tak vyrazili na průzkum. Nakonec se ukázalo, že všechno není ani zdaleka tak děsivé, jak se na první pohled zdálo.
Je totiž otázka, kolik případů si autor blogu vymyslel. Několik dobových časopisů, ve kterých se mělo psát o záhadných zmizeních, totiž nikdy nevycházelo, jiné zase o případech neinformovaly. Archiváři, novináři ani badatelé nenašli žádné zmínky o jednotlivých postavách z příběhů v dobových matrikách. Zdá se, že prostě nežily.
Ten Howadoor, o kterém jsem psala na začátku, se ve skutečnosti jmenuje Viktor Lošťák, a dokonce pracoval jako zastupitel v městské části Brno-Bystrc. Je to vlastně ironie, že se slovenské legendy zrodily v Brně. Muž otevřeně přiznal, že články psal, aby si vystřelil z lidí. Chtěl prostě jen dokázat, že uvěří čemukoli, co se jim bude zdát dostatečně děsivé. Teď už o svých „pohádkách“ o Tribeči nechce mluvit.
Je ale pravda, že i když šlo hlavně o vymyšlené historky, fenomén mizení lidí existuje. Stát za tím můžou reálné psychofyzikální jevy, a ne nadpřirozené síly. Odborníci, mezi nimiž je třeba badatel Miloš Jesenský, mluvili o tom, že v krizové situaci se i zkušený horal dostane do absolutní dezorientace, kdy má pocit, že nedokáže určit směr cesty. Sám se zabýval mizením lidí v Tatrách.
Časté jsou i pocity jakýchsi podivných časových posunů. „Lidé nám popisovali cosi na způsob zpomalení času. Měli pocit, že opakovali určitý úsek cesty několikrát a neuměli se z něj dostat,“ popisuje Jesenský na webu badatele.net. Pod vlivem stresu se člověk snadno začne točit v kruzích. K osudovému zmizení tak stačí i trochu nepozornosti.
To ale není všechno, na takových místech si s vámi může pohrávat i vaše vlastní hlava. Určitě znáte ten pocit, když v temném koutě vidíte postavu, ale po rozsvícení je to jen mikina přehozená přes židli. Říká se tomu pareidolie – náš mozek má evolučně neodolatelnou touhu hledat známé tvary, tváře nebo hlasy i tam, kde ve skutečnosti vůbec nic není.
A aby toho nebylo málo, často té záhadě nevědomky sami běžíme naproti. Když někam jdete a věříte, že se tam něco stane, zapojí se tzv. konfirmační (potvrzovací) zkreslení.
To funguje jako takový vnitřní filtr. Mozek si začne z okolí vyzobávat jen ty drobnosti, které se mu hodí, a všechno ostatní prostě ignoruje. Jakmile si v hlavě vytvoříte nějakou teorii, najednou vám i to nejmenší vrznutí podlahy nebo závan vzduchu zdánlivě potvrzuje, že máte pravdu, i když se to dá vysvětlit racionálně. S hlavou plnou scén z Trhliny vám prostě mysl naservíruje přesně to, co chcete. I z obyčejného šustění větví udělá záhadu.
Vyrazíte do Tribeče na procházku, nebo už jste neodolali? A jaké to bylo? Podělte se o své zkušenosti v diskuzi pod článkem!
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6