Přejít k hlavnímu obsahu
Otevřít fotogalerii

Fordlandia: Město za 200 milionů dolarů, které neexistuje

Fordlandia je neuvěřitelné město duchů uprostřed divoké brazilské džungle, které si žije svým vlastním pomalým životním tempem. Celých 6 let žila v hlavě Henryho Forda ambiciózní vize o tom, že do Amazonie vnese kulturu velkého amerického duchu a vytvoří zde největší pneumatikovou plantáž na světě pro Ford Motor Company!

Henry Ford a jeho vize masivní kaučukové plantáže

V roce 1927 u temně šedé hladiny řeky Tapajós (její délka dosahuje 2200 km) začal průmyslový magnát a podnikatelský vizionář Henry Ford budovat masivní kaučukovou plantáž. Chtěl tak zajistit přísun kvalitní gumy pro výrobu pneumatiky té doby nejpopulárnějšího vozidla světa – Fordu modelu T. Fordovi bylo na začátku jeho donkichotského dobrodružství 64 let a stál zřejmě před jeho největší životní výzvou.

Za asi nejznámější citát Henryho Forda lze považovat tento: „Kdybych měl v kapse poslední dolar, utratil bych ho za reklamu.“

Ford začal tedy postupně navrhovat a stavět bungalovy a domy pro brazilské zaměstnance a první části továrny. Dostalo se na knihovnu, školu, nemocnici, tenisové kurty, bazén nebo golfové hřiště. Automobilový magnát se zkrátka rozhodl pokořit Amazonský tropický deštný prales. Vydělat na tom hodlala i brazilská vláda, která měla dostat celkem 9 % z Fordova zisku!

Víte, že Mr. Ford věřil na reinkarnaci?
Zdroj: ndwariga / Foter / CC BY

Ford nebyl botanik, geolog ani kulturní reformátor. Bohužel

Jenže už po jednom roce začal jeho idealistický sen dostávat vážné a neustále prohlubující se trhliny. Vysázeným kaučukovníkům se zde nedařilo na delší dobu zapustit kořeny (za to mohla vlhkost a kopcovitý terén). Začaly je také napadat smrtící plísňové choroby, do toho se přidaly útoky dravého hmyzu. Ford se nevzdal a začal sázet více stromů, což bohužel vedlo k tomu, že větší blízkost stromů způsobil ještě rychlejší nákazu plísní.

Víte, že v roce 1930 zde žilo celkem 10 tisíc obyvatel a průměrná denní mzda činila 37 centů? To bylo tehdy dvakrát více než obvyklý plat.

Nedařilo se ani na dalších frontách. Z lidského hlediska místním pracovníkům moc nevoněla Fordova snaha „zkulturnit“ jejich tělo a ducha a doslova je tvrdě „amerikanizovat“. Pracovníci se učili např. číst poezii, zpívat se muselo jen v angličtině, podávaly se jen americká jídla (hamburgery, těstoviny, párky v rohlíku, pizza atd.). A nakonec celá tato kolosální snaha o kulturní transformaci domorodých lidí vyústila v zákaz požívání alkoholu ve Fordlandii, což byla pro Brazilce poslední kapka.

To je on...kaučukovník Hevea brasiliensis, na který byl i důvtipný Henry Ford krátký.

 

Po nocích zde chodí strašit brazilská kaučuková zelená paní.

Následovala revolta a vzbouření. Na pomoc musela dokonce přispěchat i brazilská národní armáda, protože dělníci s mačetami dohnaly lidi z vedoucího oddělení Fordovy automobilky k úprku do nitra okolní džungle!

Ford a jeho pokus č. 2

O další tři roky později od této neblahé události (v roce 1933) Ford v myšlenkách na své první brazilské budovatelské dobrodružství smutně kapituluje a rozhodne se o pokus č. 2 – přesune se o 100 km dále na plantáž Belterra, kde tentokrát už nechce budovat žádné město.

Věděli jste, že v roce 1938 složil známý orchestrální skladatel Ferde Grofé počest Henryho Forda symfonickou poemu?

Zde se mu daří o trochu lépe, ale stejně v roce 1945 vše prodává brazilské vládě. A ekonomický výsledek Fordových brazilských epizod za celé ty roky? Skoro žádný získaný kaučuk a ztráta víc než 200 milionů dolarů.

Po tvrdé robotě, šup do chladivé vody...

 

V těchto domech se vážně kdysi i žilo.
 
 

Místo

-3° 49' 46.3044", -55° 29' 50.0676"
Rubrika:
Aktivity:

Dobrodružství

Autor:
Pavel Jartym

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Fordlandia: Město za 200 milionů dolarů, které neexistuje