Proto se dokonce v různých obměnách servíruje v čínských nemocnicích. Údajně totiž ochlazuje a čistí krev, snižuje potřebu močit a ti, kteří si na želvím želé pochutnali, se prý vůbec nepotí. A pokud přece jenom ano, pak jejich pot není nepříjemně cítit. 

Základní suroviny nebezpečně ubývá

O tom, co je na výše uvedeném tvrzení pravdy, se můžeme jenom dohadovat. Želvímu želé, které má velmi hutnou gelovitou konzistenci a barvu ropy, neřeknou místní jinak než guīlínggāo. Vzhledem k jeho oblíbenosti však mizí základní surovina pro přípravu. Tou je sladkovodní čínská želva třípásá.

Zmíněných želv žije na světě zhruba 100 000 kusů, přičemž polovina z nich se paradoxně nachází v soukromých farmách. Tady se jim ale rozhodně nedaří tak, jak bychom předpokládali. Na farmách jsou totiž chovány za jediným účelem. Po 8 letech života putují k „řezníkovi“, který zaplatí 1 800 dolarů za kus!

Želvu čeká krutá smrt sekáčkem. Následně je oddělen tzv. plastron, což je spodní část krunýře, který tvoří základ pokrmu guīlínggāo. O zbytek zájem není. Želva umírá zbytečně a naprostá většina jejího těla končí v odpadcích. Docela krutá daň za jednu porci želvího „vývaru“.

Extrémní kuchyně: Ohrnujete nos nad kaprem? Aljašskou rybí specialitu zaručeně nepozřete

Krunýř želvy třípásé je základní surovinou pokrmu guīlínggāo.

Zdroj:

Shutterstock

48 hodin tažený „zázrak“

Jakmile kuchař získá surovinu, kterou potřebuje, ponoří ji do obrovského hrnce s vodou. Tady „vývar“ táhne po dobu 48 hodin. Druhý den varu se do hrnce začnou přidávat nejrůznější léčivé byliny, kterých je opravdu nespočet. 

Zmínit můžeme například kořen rehmanie lepkavé, květy zimolezu a oddenky smilaxu lékařského. A také desítky gramů „plevele“ mesona a vrbice, plodů sotereku a zlatice převislé či květů chryzantémy.

Ve vývaru nesmí chybět ani strouhaný kořen ledebourielly zvané feng fang a usušené paličky schizonepety. Ještě trochu ženšenu, plátků kořene z bodláku Atractylodes a máte hotovo. Výsledkem je lektvar, který má mít schopnost vyspravit krev, zbavit tělo toxinů a ochránit ho před horkem.

Extrémní kuchyně: Jihokorejská pochoutka vypadá jako pánské přirození a konzumuje se zaživa

Dezert vypadá a chutná jako ropa. Aby ho mohl strávník požít, musí se silně ochutit sirupem.

Zdroj:

Shutterstock

Želví puding, který je samostatně nepoživatelný

Ještě před tím, než se vývar ze želvího krunýře dostane ke strávníkovi na talíř, musí se zahustit rýžovým škrobem a vyklopit do misky, kde ztuhne. Poté přichází na řadu dochucení sladkým sirupem, protože jinak je téměř nepoživatelný. Protože místní zázračným účinkům opravdu věří, nebojí se za tuhle „pochoutku“ platit nehorázné sumy.

Pokud byste chtěli zmíněný pokrm sami ochutnat, nenechte se „natáhnout“ a hledejte restaurace, kde nabízejí jeho poctivou variantu, nikoliv jen dezert s „krunýřovou esencí“. Připravte se ale na to, že za jednu porci zaplatíte více než tisícovku. Ani to ale není dostatečná cena za krutou smrt ohrožené želvy, která zemře jen pro potěchu lidských chuťových pohárků.

Extrémní kuchyně: Ikizukuri je tak „trochu“ jiné sašimi, kterému ještě na talíři bije srdce

Použité zdroje:

• en.wikipedia.org/wiki/Guilinggao
• bionity.com/en/encyclopedia/Guilinggao.html
• idnes.cz/xman/styl/extremni-gastronomi-zelvi-zele.A180813_192651_xman-styl_fro