Spor o národní jídlo

Ještě před tím, než prozradíme, jak vlastně tahle pochutina vypadá a proč může být pro strávníka potenciálně nebezpečná, doplníme informaci o „žabomyší válce“, kterou mezi sebou  už několik stovek let vedou obyvatelé Norska, Švédska a Finska.

Ti se totiž přou o to, kdo z nich vlastně může pokrm jménem lutefisk (chcete-li lutfisk) považovat za svoje národní jídlo. Tyhle diskuze jsou ale v konečném důsledku zcela zbytečné. 

Vznik tohoto pokrmu je totiž historicky spjat s Vikingy, kteří působili na území všech tří zmíněných států. Navíc rozhodně nepatří mezi jídla, která by si místní zamilovali. Důvodů je rovnou několik.

Treska se namáčí šest dní v louhu. Není se čemu divit, že na talíři vypadá jako rozblemcané mýdlo.

Zdroj:

Shutterstock

Extrémní kuchyně: Ohrnujete nos nad kaprem? Aljašskou rybí specialitu zaručeně nepozřete

Louhová lázeň

Lutefisk je vlastně sušená treska. Na tom by samozřejmě nebylo nic moc šokujícího nebo zajímavého. Sušení či fermentování je (nejen) v severských státech běžným způsobem konzervace. 

Jenže „chroupat“ sušenou tresku není pro strávníka žádná výhra, takže než se člověk pustí do jídla, je třeba s výchozí surovinou něco udělat. A tady se dostáváme k tomu zajímavému.

Nalovená a usušená treska se nejprve ukládá do březového popela, aby ji potom šest dní namáčeli v louhu sodném. Další dva dny se pak různě prolévá vodou a až nakonec následuje „citlivá“ úprava, která je plně v kompetenci šéfkuchaře.  

Mohlo by vás zajímat: Některé zdroje tvrdí, že lutefisk vznikl za účelem otravy Vikingů, kteří do Irska přišli s nepříliš čistými úmysly. Travičského útoku se měl údajně účastnit sám svatý Patrik. Ryby naložené v louhu ale Vikingy neotrávily. Ba právě naopak. Zasytily je a jídlem příjemně unavení bojovníci si prý dokonce pochvalovali jejich delikátní chuť. 

Kuchař musí s mýdlovou rybou zacházet „v rukavičkách“

Když si představíte, co z tresky zbyde po výše uvedených procedurách, asi nikoho nepřekvapí, že se pokrmu přezdívá také „mýdlová ryba“. Na talíři totiž opravdu působí jako rozblemcaná kostka tuhého mýdla, kterou byste nejraději vzali a vyhodili do koše.

A jak si s tímhle blíže neidentifikovatelným kouskem ryby poradí kuchař? Zkušení profesionálové lutefisk velmi jemně a krátce dusí na pánvi, případně ho zapečou. Pokud ale neodhadnou správnou dobu, lutefisk se rozloží na nechutné želé s rybí příchutí.

Lutefisk se podává s hrachovou nebo kedlubnovou kaší. Nechybí slanina, bešamel nebo rozpuštěný sýr.

Zdroj:

Shutterstock

Extrémní kuchyně: Dvoukilový losí čenich plný chrupavek, zubů a chlupů je opravdovou gastrovýzvou

Sousta je potřeba prokládat „kmínkou“

Ryba je nakonec podlitá máslem a postrouhaná kozím sýrem. Jako příloha se servíruje hrachová nebo kedlubnová kaše nebo brambora. Nechybí ani opečená a křupavá slanina a bešamelová omáčka.

Každé sousto byste měli zapíjet tmavým a poměrně silným pivem nebo akvavitem, což je vlastně neutrální alkohol vyrobený z obilí nebo brambor, do kterého se během druhé destilace přidávají byliny a koření (koriandr, fenykl, skořice, kopr, badyán či hřebíček).

Tou nejdůležitější složkou je ale překvapivě kmín, který působí na trávení, což budete po konzumaci lutefisku nepochybně potřebovat. A jak vlastně tahle severská specialita chutná? Chuť je prý mýdlovo-rybí s výraznými stopami čpavku. 

Extrémní kuchyně: Dost bylo vtipů o mouše v polévce! Tenhle ramen s půlmetrovým členovcem ji snadno trumfne

Použité zdroje:

• cs.wikipedia.org/wiki/Lutefisk 
• neviditelnypes.lidovky.cz/zviretnik/btw-lutefisk-v-zajeti-tradic.A061119_225731_p_zviretnik_dru
• idnes.cz/xman/styl/extremni-gastronomie-lutefisk-mydlova-ryba.A171208_115639_xman-styl_fro