A zase dolů: Triglav – Bohinjské jezero

Na vrcholu Triglavu to byla přesně ta idyla, kdy už nemusíte nic, jen se kocháte a užíváte si to. Bohužel jsme teda ještě něco museli. Sejít dolů. Já osobně bych raději chodil pořád nahoru, při cestách dolů docela bojuju s kolenem… Nedalo se nic dělat, šlo se a nakonec to s pomocí trekových holí nebyl nepřekonatelný problém. Po cestě zpátky jsme si vyzvedli batohy v naší noclehárně na Koče na doliču a šlo se dolů (jak výškově, tak na mapě) k Bohinjskému jezeru.

Naše načtené informace se trochu lišily od ukazatelů a tak vzdálenost potřebná k dosažení jezera nebyla 4 hodiny, nýbrž asi 9. To už se celkem blbě stíhá, když po obídku vycházíte asi o půl druhé. Panika však nebyla na místě. Po pár špatně zvolených odbočkách a „zkratkách“ jsme se objevili na místě zvané Planina Blato. Malebná úchvatná mýtina jako z pohádky, která si u nás okamžitě díky několika starým chajdám vysloužila přezdívku hobitín.

Dokonce jsme zde narazili i žijící bytosti, po anglicko-česko-slovensko-slovinské komunikaci se ukázalo, že jde o chataře z Lublaně. Pro nás bylo důležité, že nám oznámili, že jsme vlastně o dost jinde, než jsme být chtěli, ale že tu můžeme stanovat. Poté, co se nám nad hlavami rozsvítilo tisíce hvězd a kolem nás nebylo nic než ticho, jsme se shodli na tom, že přesně na tohle místě jsme být chtěli.

Den třetí: jezero Bohinj, kreditní karty a turisti

Po nádherné a náročné části, kdy jsme byli obklopeni úchvatnou přírodou, se nám dovolená přehoupla do druhé poloviny – čekala nás návštěva jezer Bohinj a Bled.

První na řadě bylo jezero Bohinj, což je s rozlohou 3,18 km² největší stálé jezero na Slovinsku. I přes to, že se jedná o jezero prakticky napájené ledovci, v půlce srpna se v něm lze pohodlně koupat. Bohinjské jezero a okolní vesničky však na nás dýchly už rozsáhlým turistickým ruchem. Kvalitní kempy, obchody a bankomaty jsou sice příjemné záležitosti, ale punc dobrodružství to ztrácí. První den mimo hory jsme si to užívali a válení u vody kvitovali přípitkem s točeným Budvarem.

Snídaně na břehu jezera působí tak romanticky, že ani tři kempové tu atmosféru nedokáží zkazit. A pak jsme vyrazili autobusem ještě dále na východ do naší poslední destinace – jezera Bled.

Jezero Bled

Už příjezd do Bledu byl pro mě trochu šok. Z mého pohledu už to není jen přírodní úkaz, ale hotelový resort – takové slovinské Zell am See. 5* hotely, taxíky, diskotéky a casina tu v noci září tak, že na obloze toho vidíte stejně jako v Praze. Na druhé straně jezera se nachází 5* kemp, který byl úplně plný a až hláška „we are backpackers“ pána na recepční uvolí, že nám to jedno místo na stan na noc pronajme. Cena přiměřená – 12 euro na osobu.

Uznávám, koupání opět fajn. Kolena se pořád vzpamatovávala z těch nekonečných sestupů do údolí, takže jsem překousl trochu pohodlí :-) Jen bych si to uměl představit i bez těch stánků s cuba libre na pláži.

A hurá domů

V Bledu jsme zakončili naši rychlodovolenou a vyrazili vlakem zpátky do České republiky. Kupodivu zpáteční z Jesenice do Prahy pro 3 osoby je levnější než jednosměrná.

Rychle a stručně řešeno: když vám vyjde počasí, tak je Slovinsko nádherná země plná pohostinných lidí. Během několika dní můžete stihnout koupání, vysokohorské túry a pro zájemce je v zemi i kousíček mořských pláží. Ceny se v létě 2015 pohybovaly na úrovni České republiky, jen to točené pivko pod 3 eura neseženete. Takže opatrně s laškováním, jak jsme říkali popíjení piva Laško my.