Řeky a jezera
Vypadá to jako romantická plavba - na malé lodičce plují turisté tichou jeskynní řekou. Z černočerné tmy se ale najednou vylíhne hvězdná obloha. Ne, ještě jsme z jeskyně nevyjeli. To jen ze stropu visí vlákna světlušek obalená pořádnou vrstvou slizu. Vítejte na Novém Zélandu!
Zřejmě nikdo z těch, kteří se vydají prozkoumat tajuplný Island, nevynechá Zlatý okruh. To je prostě základ. Patří k němu Geysir, monstrózní vodopád Gullfoss a národní park Thingvellir, atrakce nedaleko metropole Reykjavíku v jihozápadní části ostrova.
Víte, kdo je to keraunofobik? Je to člověk s fobií z bouřky. A právě někdo takový by se neměl ani vzdáleně přiblížit k venezuelské řece Catatumbo, ústící do jezera Maracaibo ve Venezuele. Řádí tady totiž nekonečná bouře, během které tu udeří na 40 000 blesků. Vědci si marně lámou hlavu, čím to jen může být. A místní? Ti z toho mají opravdovou radost.
Na něco takového narazíte jen stěží. Stříbřitou hladinu obřího umělého jezera protíná kostelní věž, která dotváří genius loci tohoto unikátního místa v Jižním Tyrolsku. Vykukující věž je jakýmsi duchem a připomínkou smutné minulosti jednoho malého městečka, které muselo ustoupit velkým plánům energetické společnosti. A to bohužel dosti drastickým způsobem.
Nenápadná nudle má na délku sotva půl kilometru a v nejširším místě necelých sto metrů. Najdete ji v Čeljabinské oblasti, která náleží k bývalému Sovětskému svazu. Pokud byste na břehu jezera strávili sotva pět minut, vaše tělo schytá smrtelnou dávku radiace. Jestliže se ale na tomhle proklatém místě zdržíte rovnou hodinu, domů už nedojdete po svých.
Rusko je prý zemí neuvěřitelných možností. Jakou váhu tahle slova mají, dokazují i přírodní úkazy, které můžeme napříč Ruskou federací pozorovat. Jedním z nich je i tyrkysový led, který od ledna do května pokrývá jezero Bajkal. Blyštivý fenomén zdokumentoval ruský fotograf Alexej Trofimov a jeho snímky jsou jednoduše úchvatné.
„Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci…,“ tak popěvoval Eduard Ingriš, autor mnoha písní a hudby ke známým filmům. Následující řádky ale nebudou věnovány americké řece Niagaře v systému Velkých jezer a stejnojmenným vodopádům, nýbrž mnohem bližší atrakci, kterou najdeme nedaleko Harrachova.
Máme pro vás hádanku: Mění barvu od růžové, přes zelenou, až do fialové. Je příšerně slané a jezdí skrze něj auta, motorky i čtyřkolky. Přibližně jednou za deset let, se vlivem velkých dešťů promění v italské Benátky. Nachází se v Tunisku, kde patří mezi největší rarity. Co je to?
Druhý řekne, že vypadá jako bumerang a třetí zamžourá do turistického průvodce a hlasitě vydechne - Jezero měsíčního srpku. Ale jen sinolog bez bázně a hany umí vyslovit Jüe-ja-čchüan.
Milovníci růžové barvy jásají. Její odpůrci si zakrývají oči, protože jim hned úvodní foto článku způsobuje fyzickou bolest. Patříte-li do první zmíněné skupiny, věříme, že si následující snímky jaksepatří vychutnáte. Spatříte na nich totiž hříčku přírody – unikátní růžové jezero Retba, které se stalo vyhledáním cílem fotografů i turistů, cestujících nejen do Senegalu.
