Hromnice na severním Plzeňsku patří k místům s pohnutou historií. Před více než 150 lety zde jezdila důlní technika a pracovaly stovky lidí. Hromnické jezírko je památkou na těžbu vitriolové břidlice, kterou používali mniši z plaského kláštera k výrobě léčiv.
První záznamy o jejím dobývání jsou z roku 1578. Bohužel na tuto historii si jezírko uchovalo neveselou vzpomínku. Na první pohled vypadá, jakoby se v něm koupala Čachtická paní. Červená barva je ale ve skutečnosti způsobena sloučeninami železa. Díky slabému roztoku kyseliny sírové je ale jezírko mrtvé, sterilní a zcela bez života.
Na přelomu 18. a 19. století se v okolí hromnického jezírka začala vyrábět kyselina sírová. Horníci tady kopali břidlici a vršili ji na jílový podklad. Haldy potom prolévali vodou a ta prosakovala k jílu, na své cestě rozpouštěla v břidlici rozptýlený síran železnatý, který byl jako červený louh odváděn do nádrží. Díky odpařování vznikl vitriolový kámen, který bylo možno dále zpracovávat na kyselinu sírovou. Zajímavostí zůstává, že vitriolová břidlice, která se v místě těžila, je prekambrického stáří a má asi 800 milionů let. Žádná mladice, viďte?
Protože byla výroba kyseliny sírové v Německu a Anglii levnější, v roce 1896 těžba v Hromnici skončila a obec tak přišla o své dlouholeté (ne příliš lichotivé) prvenství. V následujících letech došlo k sesuvu stěn lomu, až vzniklo hromnické červené jezírko. Proces, který byl v okolí využíván dříve, ale probíhá do dnes. Na dně se proto neustále hromadí malé množství kyseliny sírové, které zabilo všechny obyvatele vodní říše. Ve vodě žijí akorát mikroskopické druhy řas, kterým kyselé prostředí nevadí. Dlouhou dobu se v jezírku nesmělo koupat, nyní se o něm hovoří jako o léčivém prostředku, který pomáhá v boji s nejrůznějšími druhy ekzémů.
Jezero chtělo ještě v minulém století mnoho nadšenců nadále využívat. Nějaký čas se tu vyráběly například stavební prefabrikáty, ovšem s nevalným úspěchem. Několikrát se pak dokonce uvažovalo, že hromnické jezírko poslouží jako skládka. K tomu naštěstí nedošlo. Dnes je jezírko na seznamu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a v péči Krajského úřadu Plzeňského kraje.