Tatry z horské terasy
Ještě před pár lety byla dovolená na horách běžnou součástí života většiny z nás. Dnes se z ní stává luxus, který si nemůže dovolit jen tak někdo.
Sami jsme to otestovali, když jsme hledali volný termín (středa až sobota) pro dvě osoby v Beskydech. Žel jsme se termínově trefili do prázdnin, kdy hoteliéři šponují ceny do závratných výšin.
A někteří se opravdu utrhli ze řetězu. Říct si za tři noci v Beskydech 20 000 Kč nám přijde vážně ujeté. Tím spíš, když stačí přejet do Polska do Tater a dovolená vás vyjde na polovinu.
Tři noci v Beskydech, dvě osoby, ubytování, které jsme před covidem navštěvovali celkem běžně a částka, která nám vyrazila dech. Záhy jsme zjistili, že cena kolem dvaceti tisíc korun dneska už není výjimkou, ale realitou. A to nejen v Beskydech. Ať už hledáte ubytování ve „vedlejších“ Jeseníkách, v Krkonoších, nebo Krušných horách, ceny se pohybují víceméně stejně.
Argumentace je pokaždé stejná. Rostoucí náklady, energie, personál, inflace. Jenže růst cen ubytování dávno předběhl růst kvality i reálných nákladů. Zatímco služby často zůstávají stejné, nebo se dokonce zjednodušují, částky za pokoj pro dva dospělé, ne tak rodinu, se tváří, jako by host dostával něco výjimečného.
V určitém bodě si člověk položí jednoduchou otázku. Proč? Proč platit dvacet tisíc za víkend v českých horách, když kousek za hranicemi máme Tatry, kde se můžeme ubytovat klidně za polovinu? A to v luxusním srubu, ze kterého máme výhled na nejkrásnější panoramata Tater, včetně legendárního vrcholku Giewont?
A tak jsme sbalili kufry a vyrazili k našim polským sousedům, konkrétně do Zakopaného. Na místo, které je často označované za nejluxusnější a zároveň nejdražší horské letovisko v zemi. Právě proto ceny zde působí ve srovnání s realitou v Česku až absurdně.
Tři noci v rozlehlém dřevěném srubu, vlastní vířivka, sauna, perličková vana, společenská místnost s kulečníkem a krbem, výhledy na Tatry, kus vlastního lesa, grilovací domek pro partu přátel a neuvěřitelný klid. Tipnete si, na kolik nás tohle všechno vyšlo? Podržte se!
Za ubytování pro dvě osoby na tři noci (bez jídla a wellness) jsme zaplatili pouhých 6 986 korun. Nutno podotknout, že naše cesta byla ryze soukromá, hradili jsme si ji z vlastních prostředků, takže tenhle článek není reklamou, ale spíš názorem dvou cestovatelů, kteří odmítli platit nehorázné částky za ubytování mezi tuzemskými kopečky. České hory totiž vypadají v porovnání s Tatrami opravdu přesně takhle.
Rozdíl jsme nepocítili jen na ceně, ale i na celkovém přístupu. Zatímco v Česku se stále častěji setkáváme s pocitem, že host má být rád, když vůbec může přijet, v Polsku je přístup výrazně vstřícnější. Nikdo vám nedává najevo, že jste „jen další rezervace, kterou je potřeba sedřít z kůže“.
Zakopané přitom rozhodně není žádná zapadlá horská vesnička. Jde o živé letovisko se skvělou infrastrukturou, luxusními restauracemi (mimochodem i jednou Michelinskou), kavárnami, obchody i moderními wellness centry, vyhlášenými ski areály, přírodními zajímavostmi a termálními lázněmi v okolí. Přesto tam ceny ubytování zůstávají na úrovni, která je pro běžného člověka stále přijatelná. A to i v období, které by se dalo označit za exponované.
Člověk si pak zákonitě klade otázku, kde se stala chyba. Proč u našich polských sousedů zaplatíte v nejluxusnějším letovisku méně než v Beskydech? Nejde přitom o to, že by lidé nechtěli podporovat domácí cestovní ruch. Právě naopak! Spousta z nás má Beskydy, Jeseníky nebo Krkonoše ráda a ráda se tam vrací. Jenže ochota platit má své limity. A ty byly v posledních letech překročeny možná až příliš výrazně.
Pokud se trend nezastaví, hrozí, že se z českých hor stane destinace jen pro úzkou skupinu lidí. Pro ostatní bude jednodušší a levnější sednout do auta a vyrazit za hranice. Ne proto, že by chtěli, ale proto, že si to prostě dobře spočítají.
Naše zkušenost z Tater nemá být útokem na české hoteliéry ani výzvou k bojkotu hor v Česku. Je spíš podnětem k zamyšlení. Pokud se tuzemští ubytovatelé v cenové politice neumírní, budou lidé stále častěji hledat alternativy jinde. Ne z trucu, ale z čistého pragmatismu. A byla by škoda, kdyby naše hory začaly prohrávat ne kvůli své kráse, ale kvůli hoteliérům, kteří už nevědí, co by si řekli.
Autorský text