Historické stavby na Pustevnách
Na Pustevny jsme se s rodinou vydali poprvé v životě. Dlouho jsme o tom mluvili, ale dřív se vždycky našel důvod, proč výlet odložit na později.
Protože bydlíme nedaleko Brna, do Beskyd se příliš často nedostaneme. Konečně jsme se ale odhodlali a jali se dětem ukázat jedno z nejmalebnějších míst Moravskoslezských Beskyd. Během výletu jsme ovšem zjistili, že jde taky o jedno z nejdražších turistických lákadel.
Hned po příjezdu na Ráztoku nás začala nenápadně dohánět realita tohoto hojně oblíbeného a navštěvovaného místa. Parkování za 120 korun jsme ještě brali jako běžnou součást výletu. Nutno podotknout, že jsme na parkoviště dorazili po deváté ráno a už jsme měli problém, že pro nás nenajdou místo.
Skutečné překvapení ovšem přišlo ve chvíli, kdy jsme kupovali zpáteční jízdenky na lanovku. Dva dospělí a dvě děti a na pokladně zablikalo 900 korun. V ten moment nám došlo, že budget, který jsme měli pro tuhle cestu vyčleněný, vyčerpáme mnohem rychleji, než jsme čekali.
Jakmile jsme vyjeli lanovkou nahoru, řekli jsme si, že když už jsme tady, chceme si ten den s dětmi opravdu užít. Nejprve jsme tedy od lanovky zamířili na Stezku Valašku, která láká na panoramatické výhledy a zážitek pro celou rodinu. Rodinné vstupné nás vyšlo na 850 korun. Bylo to pěkné, zajímavé a děti byly nadšené, ale v hlavě už jsem začal přemítat, kam se celková částka za dnešní výlet vyšplhá.
S přibývajícím časem přišla zima a hlad. Děti začaly kňourat, že mají chuť na smažák, a nám dospělým by bodlo něco na zahřátí. Za dva smažené sýry s hranolkami jsme zaplatili 400 korun. Dvě deci svařeného vína stály 75 Kč a hrnečky horké čokolády ještě o čtyři koruny více. U stánku jsme nechali 650 korun. I s dýškem. Za to už bychom měli oběd v restauraci.
Pokračovali jsme dál směrem k soše Radegasta a ke kapli Cyrila a Metoděje, kde na promrzlé turisty čeká další lákadlo. Vytopená chata, odkud se line vůně čerstvé kyselice a dalších dobrot. Tentokrát jsem pro změnu neodolala já a dala jsem si klobásu a čepované pivo. Stálo mě to 220 korun. Příště budu poučený a raději si sbalím svačinu a čaj do termosky.
Na zpáteční cestě žena prohlásila, že bez toho, aby ochutnala pravé brynzové halušky, prostě domů nejede. Co vám budu povídat, další dvě stovky pryč. Protože už se ale hlavní stezka začala plnit nejen rodinami, ale také šílenci na běžkách a skialpech, kteří si nic nedělali z proudících davů, pomalu jsme se sunuli k lanovce.
Až doma jsme si v klidu sedli a všechno spočítali. Parkování 120 korun, lanovka 900 korun, Stezka Valaška 850 korun, jídlo a pití dohromady přes tisíc korun. Celková částka se zastavila na 2 930 korunách. Bez suvenýrů, bez dalších atrakcí, bez jakéhokoli rozhazování. Jen běžné věci, které k takovému rodinnému čas od času patří.
Příště si výlet na turisticky „profláknutá“ místa dvakrát rozmyslíme. Anebo si sbalíme chleba do ubrousku a čaj do termosky tak, jak jsme to dělali dříve. Nechci si stěžovat nebo někoho hanit. Je jasné, že provoz v horách něco stojí a že Pustevny patří mezi nejvyhledávanější místa široko daleko.
Přesto nás překvapilo, jak snadno se i obyčejný rodinný výlet bez velkých plánů a drahých suvenýrů může proměnit ve vcelku drahou záležitost. Ve finále jsme tam nechali částku, za kterou pořídíme týdenní nákup pro čtyři lidi. Pustevny jsou krásné a nelitujeme, že jsme je konečně navštívili. Příště ale možná zvolíme méně frekventované místo, kde si nebudeme připadat jako chodící peněženky.
Autorský text (Adam Lesák)