Jde například o listnatý strom Pterocarpus angolensis, jenž je divokým druhem týku. Na první pohled byste neřekli, že je na něm něco podivného. Jakmile mu ale ulomíte větev, zatnete do něj sekyru anebo jinak poškodíte jeho kůru, začne po ní stékat karmínově rudá tekutina podobná krvi. Ne nadarmo se tak stromu přezdívá „krvavé dřevo“.

Karmínový tanin

Strom na jaře obrůstá velkými žlutými květy s výraznou vůní. Na podzim ho naopak zdobí okrouhlé lusky s ochmýřeným středem. Na rozdíl od ostatních stromů ale „neroní“ klasickou smůlu, nýbrž tekutinu s vysokým obsahem látky zvané tanin.

Tanin je ale přítomen také v ostatních stromech. Rozdíl je však v jeho obsahu. Ten se u běžných stromů pohybuje okolo 12–20 procent. Zmíněný Pterocarpus angolensis ve svém nitru skrývá až 70 % této rudě zbarvené tekutiny.

Stromy se objevují převážně v Jižní Africe. Domorodé kmeny jeho mízu sbírají a vyrábí z ní přírodní barviva i kosmetické přípravky. Už od nepaměti byly stromu a zejména pak jeho míze přisuzovány božské vlastnosti a místní ho uctívali. Šamani dokonce jeho mízu používali k léčení nemocí srdce, pásového oparu, problémů s očima, malárie nebo zažívacích komplikací.

Dřevo krvácejícího stromu je hojně ceněno pro své vlastnosti, mezi které patří vysoká odolnost vůči poškození anebo napadení nemocí, stejně jako ohebnost. Využívá se k výrobě nábytku i podlah. Z těchto důvodů se divoké týky v posledních letech hojně kácely, což vedlo k jejich rapidnímu úbytku. Výsledkem bylo, že musely být v některých oblastech vyhlášeny chráněným stromem.

Není jediný

Ovšem strom Pterocarpus angolensis není jediným krvácejícím stromem na světě. Velmi podobné vlastnosti má také jihoamerický strom Croton lechleri, jehož pryskyřici lidé přezdívají „dračí krev“. Croton lechleri je velmi vysoký a štíhlý strom, který může dorůstat do výšky až 20 metrů. Najdeme ho zejména v povodí Amazonky a v Andách, v nížinách i výšinách. Místy tvoří celé lesy.

Strom disponuje červeno-šedou kůrou s bílými skvrnkami. Korunu pak tvoří velké 12–30 centimetrů dlouhé listy, které jsou pokryté drobnými chloupky. Na jaře se strom obsype četnými zeleno-bílými až jantarovými květy. Jeho plody jsou malé, kulaté, červenavé a pokryté chloupky. Navíc obsahují hladká a měkká semena tvarem připomínající draka.

V případě, že se do stromu zatne sekera anebo je jeho kůra jinak porušena, začne z něj vytékat červená šťávovitá, pěnivá míza. Míza má podle mnohých léčivé vlastnosti a například Peruánci ji používají jako "tekutý obvaz". Rána rychleji schne a míza na ní vytváří ochrannou vrstvu.

Míza je ovšem využívána také v lidovém léčitelství. Bylinkáři uvádí, že rostliny, které se podobají některé části lidského těla, mohou být použity k léčbě onemocnění právě této části těla. Míza stromu má být podle této filosofie dobrá pro krev, krevní cévy a kardiovaskulární systém.

Léčitelé a bylinkáři věří, že čistý 100% extrakt ze zmíněného stromu, posiluje imunitní systém a napomáhá k rychlé regeneraci organismu. Odborné studie navíc dokládají, že je například 30x silnější než penicilin.