• Rozmanitá přírodní a historická krása
• Jak mi chutnalo?
• S čím počítat na hotelech
• Co mě zaujalo nejvíc a co se mi nejvíc líbilo?
• Co bych vynechala?
• Závěrem

Pokud jste ještě nečetli Zápisky z Peru – 1. díl, určitě to udělejte dřív, než se pustíte do dalších řádků a odstavců!

Rozmanitá přírodní a historická krása

Že se Peru může pyšnit nádhernou přírodou, stejně jako desítkami rozličných kmenů a potomků dávných civilizací, o tom není pochyb. V Peru vás čekají vysoké hory, i ty stále pokryté sněhem – jste zkrátka v Andách. Nejvyšší hora téhle země dosahuje výšky 6 768 metrů (Huascarán), a dokonce na ní najdeme českou stopu.

V roce 1970 tu zahynula československá expedice, které se smůla lepila na paty už od samého plánování a později skončila naprosto fatálně – ztrátou 14 lidských životů. O tom ale snad jindy.

Kýč? Ano! Ale krásný. Bez úprav.

Zdroj:

Petra Malá

Kromě velehor se tu taky projedete po vodách jezera Titicaca (nejvýš položené komerčně splavné jezero světa, tedy v nadmořské výšce 3 800 m; jeho rozloha činí 8 372 kilometrů čtverečních) a projdete se džunglí. Krásné hory vás obklopí i na samotném Machu Picchu, které je pro mnohé absolutním vrcholem pouti po Peru.

K jedinečnému a nezapomenutelnému Machu Picchu se pak sluší a patří přidat ještě přelet malým letadlem pro 8 lidí nad pláněmi u Nazky, kde se dají ze vzduchu spatřit podivuhodné obrazce. Někoho může zaujmout i přírodní rezervace San Fernando přímo u oceánu, kde spatříte pořádné množství tuleňů (pozor, smrdí!).

Zatímco Lima nikterak úchvatná není, snad až na Plaza Mayor, co se měst týče, směle to dohání Cusco, které je pro turisty úplnou Mekkou. Najdete tu krásné historické budovy, ještě starší poklady nad městem, v samotném centru vás pak jistě zaujme pouliční ruch a indiánské trhy (když jsou otevřené) a nespočet podniků, v nichž si na své přijde každý.

Občas máte pocit, že vypustíte duši, ale v cíli jste si jistí, že to za ten risk stálo.

Zdroj:

Petra Malá

Jedním ze skvělých a nezapomenutelných zážitků byl i sandboarding v poušti.

Zdroj:

Petra Malá

Nejzajímavější místa Peru: ikonické město Inků, pláň se záhadnými obrazci i odporný Ďáblův ráj

Jak mi chutnalo?

• Kdo nesmaží, je out
• Masa se nejspíš nepřejíte
• Zamávejte zelenině a soli, uvidíte se po návratu
• S rýží se nešetří. A hranolky u ní nesmí chybět
• Koriandr už nikdy!
• A morče jsi měla?
• Ochutnat pachamanku je skoro povinnost
• Chicha morada? Tu nevynechte!

Nebudu tvrdit, že jsem člověk, který sní všechno. To nejsem. Ale ani nejsem extra vybíravá. Zatímco v Číně jsme si druhý týden lehce stýskali, že jíst 2x denně „čínu“ je pro nás skutečně nezvyklé (a těšili se na něco míň aromatického), aspoň bylo jídlo vždycky chuťově dobré a kvalitní.

Peru je jiná liga. Jasně, dá se tu dobře najíst, když si vyberete lepší restauraci (za jídlo tady pak zaplatíte zhruba tolik co u nás). Do té jsme párkrát zašli na večeři. Vzhledem k tomu, že obědy už jsme měli v ceně výpravy, bylo logické, že na ně jsme chodili do podřadných podniků. O to vlastně ani tak nejde, protože jídlo se i v nich s trochou sebezapření sníst dalo a na nějakou dobu zasytilo.

Kdo nesmaží, je out

Připravte se především na to, že v Peru se ve velkém smaží. Když dostanete na výběr ze tří jídel, bude jedna nesmažená varianta takovou výhrou v loterii. Pokud se tedy smaženému z jakéhokoli důvodu vyhýbáte, pečlivě vybírejte podnik, kterému svou trávicí soustavu dáte všanc.

Masa se nejspíš nepřejíte

Když nepůjdete do lepší restaurace a neporučíte si flákotu hovězího, nejspíš vám naservírují kuře. Když to bude v podobě řízku nebo přírodního plátku, pravděpodobně sami užasnete nad tím, jak poctivě místní dokážou maso rozklepat (ano, prakticky přes něj bylo vidět). A když vám nabídnou něco jiného, zřejmě to bude stehýnko, ale tak ubohé, že to třemi sousty skončí.

Zamávejte zelenině a soli, uvidíte se po návratu

Za druhé se Peruánci zrovna nepřecpávají zeleninou. Nebo je drahá, případně je jí málo, takže je jí pro cizince škoda. Netuším. Když jsme zhruba po týdnu putování důstojně jedli v bufetovém stylu, houfně jsme se vrhali na všechno od ledového salátu přes rajčata až po okurky se zálivkou. Jediná zelenina, kterou jsme tu totiž vídali (a jedli) docela pravidelně, byla kukuřice.

Taky to vypadalo, že sůl je tu otázkou blahobytu. Buď byla na celou restauraci jedna smutná slánka, případně pro jistotu nebyla k dispozici žádná. A chyběla.

S rýží se nešetří. A hranolky u ní nesmí chybět

Zatímco zeleniny jsem tady za 16 dní snědla asi tolik, co za 3 dny doma, o rýži nebyla nouze nikdy. Když si tu objednáte cokoli s bramborem, dostanete kousek brambory a kopec rýže (a když říkám kopec, vážně nemyslím kopeček). Když si objednáte cokoli s rýží, dostanete stejný kopec rýže a to by bylo, abyste v něm neobjevili pár hranolek! Rýže je tu totiž levná, tak jaképak copak.

Koriandr už nikdy!

Kromě kávy, čokoládové zmrzliny na kakaové farmě a dezertu jsem našla koriandr snad v každém jídle, které jsem v Peru snědla. Byl v polévce, byl na mase, byl v rýži, byl všude!

Slovy klasika – když ho milujete, není co řešit. Ale když vám přijde odporný, přičtěte k času běžné konzumace ještě dobu, kdy budete tuhle přeceňovanou bylinku lovit a odkládat ji na kraj talíře, abyste jí pozřeli co možná nejmíň.

A morče jsi měla?

Každý, kdo jen maličko něco tuší o gastronomii zemí, jako je Peru, se samozřejmě okamžitě ptal. A ne, neměla jsem ho! Když jsem si vzpomněla na morčátko, se kterým jsem se jako malá holka doma mazlila, rozhodně jsem tenhle zvířecí druh nechtěla mít na talíři, i když je to vyhlášená specialita.

Ti z nás, kteří ho ochutnali, neměli masu co vytknout. Na druhou stranu je to pořádná obíračka, takže obíráte, obíráte, abyste si do úst dali pár vláken masa.

V restauraci v Cuscu, kterou nám průvodci k téhle příležitosti vybrali, nám nejdřív dokonce přinesli na talíři dvě tradičně peruánsky vyšňořená morčata, abychom si odnesli nějakou tu „instafotku“. A pak donesli i ta ke konzumaci.

Díky, radši hovězí...

Zdroj:

Petra Malá

Ochutnat pachamanku je skoro povinnost

Jestli k peruánské gastronomii ještě něco patří, pak pokrm zvaný pachamanka. Je to směs surovin pečená v zemi, pod horkými kameny. Jde zpravidla o maso (i víc druhů), batáty, kukuřici, maniok a další. Docela to chutnalo, ale i tak bych to označila spíš za kulturní zážitek. A čert vem ty dva přidané dipy. Chyběla sůl.

Pachamanka je tradiční peruánský pokrm.

Zdroj:

Petra Malá

Chicha morada? Tu nevynechte!

Na co jsem se z oblasti gastronomie těšila, to byla šťáva z fialové kukuřice – chicha morada. Rozhodně ale nesahejte po nějaké plechovce. Kupte si poctivou šťávu u pouličního stánku. Půllitr vyšel na 5–6 solů (tedy 30–36 Kč) a bylo to vynikající!

Podle legendy mají ostrované z jezera Titicaca černou krev a necítí chlad

S čím počítat na hotelech

• Tak trošku hotel hrůzy
• Ne všude je tak hrozně, ovšem nic navíc nečekejte
• Snídaně jsou minimalistické, ale nejspíš to přežijete

Zatímco nesním všechno, s místem, kde mám spát, cavyky nedělávám. Jsem zvyklá spát v osobáku se sklopenými sedačkami. Ve stanu, a to dokonce i bez karimatky (byť ne záměrně). V každém druhém křoví bych si dokázala ustlat. Jenže to je právě to. Občas by to křoví asi bylo čistější a tak nějak komfortnější.

Spali jsme ve 3* hotelech, jejich úroveň tedy byla víceméně stejná. Většinou bylo čisto. V některých ale byla fakt ukrutná zima. V některých bylo slyšet i to, co se špitlo na druhém konci chodby. Všechny pokoje, ve kterých jsem spala, páchly zatuchlinou. Ale ten v Cuscu to dotáhl k dokonalosti.

Tak trošku hotel hrůzy

V Cuscu jsem si vylosovala klíč od pokoje, bohužel hned vedle recepce, ale to se záhy ukázalo jako ten nejmenší problém. Že jsem hned po otevření dveří dostala pecku od zatuchliny, to už mě ani nepřekvapilo (i když závan dezinfekce trochu ano). Ale když jsem na obou postelích viděla na ložním prádle odporné žluté zaprané fleky, už mi trošku naskakovala husí kůže.

Jasně, průvodkyně se to snažila ještě nějak zvrátit, protože strávit v tomhle dvě noci, to bylo o ještě větším sebezapření než konzumace běžného jídla v běžné peruánské restauraci. Když je v pokoji ještě k tomu zima, potřebujete se zachumlat. Ale do tohohle nechcete!

Hned jsem se od recepční dozvěděla, že je to naprosto v pořádku, všechno je čisté, vyprané a úžasné. Už jen ti jednorožci poskakující po duze chybí. Pokoj vyměnit nejde, všechny jsou zabookované. Co se dalo dělat? Za náhradní ubytování někde mimo jsem platit nechtěla. Nezbylo než zatnout zuby a vydržet.

Fleky na ložním prádle to nekončilo. Za hlavou mi hučelo čerpadlo, kdykoli někdo v hotelu spláchl toaletu nebo pustil vodu. Když jsem se zula, okamžitě jsem měla ponožky obalené vším možným, ale… Bylo přece uklizeno. Nakonec jsem po odhrnutí peřiny našla v nohách postele pár dlouhých černých vlasů. Z plavovlásky s krátkým sestřihem, která se v tom okamžiku nestačila divit, fakt nebyly.

Dorazila to snídaně na vymrzlé zasklené terase, kde jsme se zdrželi jen tak, jak to bylo skutečně nutné. Výhled na okolní hory byl sice nádherný, ale namazat si housku kuličkou zmrzlého másla mi to nijak neusnadnilo. A že to bohužel bylo to nejvýživnější, co nám v tomhle konkrétním hotelu naservírovali, protože sýr brzy došel…

Nakonec k tomu ještě přičteme vlhkost, takže to přeprané prádlo nemělo šanci za dvě noci a den uschnout, byť bylo z rychleschnoucího materiálu. Nebýt gentlemanů z naší výpravy, kteří mi obětovali svůj přenosný radiátor, byť jim do pokoje táhlo dírou ve střeše, nejspíš bych to musela rozvěsit i ve vlaku mířícím k Machu Picchu.

Ne všude je tak hrozně, ovšem nic navíc nečekejte

Zmíněný hotel byl příšerný, ty ostatní ale byly obstojné. Jen zkrátka nečekejte vůbec nic navíc. Malý hotelový šampón jsem dostala ve dvou hotelech, v Cuscu se předali a měli v té chabé koupelničce dávkovač. Jinak na vás na pokoji kromě osušky a připravené postele čekalo jen typické hotelové mýdlo.

Budiž obsluze přičteno k dobru, že další toaletní papír nám ani po zpracování neupřela (jak chcete dvě noci a den vyjít s jednou ruličkou ve dvou lidech, když vám dochází kapesníky a schytali jste to od klimatizace?). Takže cestovní balení sprcháče a šampónu s sebou. A neberte si jen ten zbytek od minule…

Snídaně jsou minimalistické, ale nejspíš to přežijete

Jestli už 10 let autisticky snídáte dokola stále to samé, trošku se tu potrápíte, ale nakonec to nějak ustojíte. Ve většině hotelů servírují aspoň míchaná vajíčka (která po třech dnech můžete ani vidět, protože je dostanete i k obědu v podobě sendviče s volským okem a avokádem).

Bývá tu nějaké to ovoce. Vždycky je dost pečiva, vždycky nám nějak v celé skupině s trochou snahy vyšlo máslo a džem, i když ho někde zrovna bylo žalostně málo. Vrchol vyvážené stravy to nebyl, ale přežít se na tom dalo. Co ovšem stojí za zmínku – skoro u každé snídaně jsme měli pomerančový fresh (tam, kde naštěstí nebyl ten bez chuti a bez zápachu z papáji). A to smazalo leckterý nedostatek.

Když jsem zmínila tu klimatizaci a rýmu – papírové kapesníky jsem v Nazce sehnala až ve třetí lékárně (v pouličním stánku na mě nečekaly a jeden jediný „supermarket“ jsem objevila až den poté). Za balíček chtěli jeden sol, tedy asi 6 Kč. Když jsem si jich poručila pět, abych se ctí dokončila zájezd a doletěla domů, lékárnice se na mě dívala jako na někoho, kdo se právě chystá udělat velkolepou investici… Chyběly snad jen konfety.

Co mě zaujalo nejvíc a co se mi nejvíc líbilo?

Peru je – dvěma slovy – jiný svět. Není horší, není lepší. Jen jiný. Žije se tu jinak, lidi mají jiné standardy, jiné způsoby. Země nabízí množství přírodních krás, historií protkaných míst i poznání, že jakkoli v Evropě hudrujeme, máme pohodlný život.

Jak už jsem zmínila – Machu Picchu bylo naprosto skvostné, tady se člověku snad líbit musí. Stanout tady může pro někoho znamenat zamáčknout slzičku dojetí. Přelet nad pláněmi s obrazci je taky obrovský zážitek (zvlášť když ze sebe nakonec máte radost, že jste se ani v tom malém letadélku nepozvraceli, jak jste si původně mysleli).

Pro mě ale bylo nejsilnějším a nejzajímavějším zážitkem těch pár hodin v La Rinconadě. Víc než 5 000 metrů nad mořem, na místě, kam vás cestovka pro zhýčkané klienty nevezme. Surová realita. Ještě teď se mi lehce sevře hruď, když si vzpomenu na kombinaci nedostatku kyslíku, zápachu, špíny, bláta a domorodců smířených s vlastním osudem. Uf.

Peruánské peklo na vlastní kůži. La Rinconada bere dech řídkým vzduchem, zápachem i lidským zmarem

Co bych vynechala?

Kdybych měla něco změnit, dala bych si den navíc pod Huascaránem. Jako zbytečný hodnotím výlet v buginách do rezervace San Fernando – z Nazcy jsme kvůli zhruba hodince jeli 2,5 hodiny tam a 2,5 hodiny zpátky. Abychom z útesu viděli oceán a tuleně, kteří navíc na fotkách stejně nejsou poznat.

San Fernando klidně vynechte. Radši si dejte den navíc v horách.

Zdroj:

Petra Malá

Závěrem

Chystáte se do Peru? Oprostěte se od evropské logiky, jak by řekla naše báječná průvodkyně. Pak to bude fajn. Připravte se na pomalé životní tempo místních. Na pohled na unavené až strhané staré i mladé. Ale taky na skvostné hory, džungli a vodopády, kávové a kakaové farmy, solná políčka, poušť a historii, kterou jste dosud znali jen z televize a internetu.

Bude to velkolepé. Užijte si to!

Použité zdroje:

• whc.unesco.org/en/tentativelists/5080
• lidovky.cz/domov/huascaran-1970-prokleta-expedice-si-pred-45-lety-vzala-zivoty-vsech-patnacti-cechoslovaku
• autorský článek