• Původně se mělo letět do Ameriky. Nebýt osmašedesátého
• Když „nevhodné“ politické názory zachrání život
• Peripetií bylo cestou dost
• Zemětřesení, po kterém následovalo šílenství
• Co má expedice na Huascarán společného s Jizerskou padesátkou?

V důsledku zemětřesení, které Peru potrápilo 31. května roku 1970, zemřelo asi 70 tisíc lidí. Mezi nimi bylo i 14 československých horolezců, kteří měli původně zamířit na expedici někam úplně jinam a kterým se smůla lepila na paty takovou měrou, až je skoro záhodno říct, že to bylo (několikeré) varování osudu.

Když jsem se vydávala na své šestnáctidenní putování po Peru, věděla jsem jen zběžně, co se odehrálo. Pak jsem ale stanula na místě, kde je dneska pamětní deska věnovaná právě tehdejší výpravě z Československa, a to mě donutilo zjistit si víc. A když tady dvě moje souputnice připevňovaly na kámen vlajku Jizerské padesátky, nebylo to jen tak náhodou...

Zajímá vás, jak vypadala naše cesta po Peru v roce 2025? Přečtěte si Zápisky z Peru – 1. díl a Zápisky z Peru – 2. díl!

Původně se mělo letět do Států. Nebýt osmašedesátého

Teď už ale k oné výpravě, která by bývala mohla dopadnout úplně jinak, kdyby… Kdyby se hrálo hned na několik kdyby. Oficiální název výpravy zněl První česká horolezecká expedice Aljaška 1970. Lézt se mělo na Mount McKinley, nejvyšší horu Severní Ameriky. Na Aljašce. U nás probíhala „zlatá šedesátá“ a rozvolnění takové cestě nebývale nahrávalo.

Jenže co čert nechtěl – došlo i na prokletý osmašedesátý a vstup do Spojených států najednou nepřipadal v úvahu. Kongres mezinárodní horolezecké federace, který se konal hned následující rok v Československu, ale upevnil vztah s Peruánci. Brzy bylo jasno. Poletí se právě do téhle jihoamerické země.

I když je nejvyšší horou Peru Huascarán (6 768 m), zřejmě nejtěžší je vylézt na Huandoy (6 395 m), a to po jižní stěně. Cíl by tedy byl.

Peruánské hory jsou dechberoucí... Ale někdy berou i životy.

Zdroj:

Petra Malá

Když „nevhodné“ politické názory zachrání život

Jestli čte tenhle příběh někdo, kdo na nějaký osud nikdy nevěřil, možná změní názor. Jen si to představte – účastníků expedice mělo být původně šestnáct. Nakonec ale neodletěl lezec Jiří Bolech, kterému bylo vysvětleno, že s jeho názory se absolutně nehodí, aby cestoval do zahraničí. A šmitec.

Ostatní členové expedice psali na všechna myslitelná místa a přimlouvali se za něj. To, že žádostem nebylo vyhověno, mu zachránilo život. Ne že by ostatní horolezci horovali za režim, ale neodletěl ten, kterému bylo přáno žít dál.

Petra Valníčková: „Peru vás promění, když mu to dovolíte, a naučí důvěře v to, že všechno má svůj smysl.“

Peripetií bylo cestou dost

Potíží, které dál horolezce do Jižní Ameriky provázely, bylo na jednu expedici, dalo by se říct, poměrně dost. Když výprava přiletěla do Limy, v plánu bylo okamžitě se vydat dál do hor. Právě v peruánské metropoli měly na horolezce čekat asi čtyři tuny zásob a vybavení. Přivézt je sem měl parník Hornbelt. Nakonec na něj čekali dva týdny. A když tedy dorazil, bylo to bez 400 kilogramů jídla a oblečení. Inu, kradlo se vždycky.

Základní tábor vznikl 13. května 1970 u jezera Llanganuco v nadmořské výšce 3 850 m, v údolí mezi horou Huandoy a Huascaránem. Předsunutý tábor vznikl dva dny poté u jižní stěny Huandoye.

A pak přišla další rána, která výpravě jako takové ještě víc dodává na dramatičnosti a přebíhá z ní mráz po zádech i 55 let poté. Osmnáctý květen se stal osudným Ivanu Bortelovi. Ten tu jako první z patnácti československých horolezců zemřel. Trošku k zbláznění na tom bylo, že se to odehrálo ještě v terénu, který se dal zvládnout coby chodecký.

Nejzajímavější místa Peru: ikonické město Inků, pláň se záhadnými obrazci i odporný Ďáblův ráj

Stalo se tak v nadmořské výšce kolem 5 000 metrů, kudy Bortel ještě se dvěma účastníky výpravy sestupoval po úzké stezce dolů k základnímu táboru. V jednom místě museli překročit potůček… A právě tam Bortelovi ujela noha a po pádu z výšky 30 metrů přímo na hlavu byl (pochopitelně) hned mrtvý. Bez šance.

Mohlo to být další varování? Možná. Každopádně ale zůstalo bez reakce a výprava pokračovala. Tedy až po tom, co v nedalekém městě Yungay zařídila převoz ostatků a uspořádala celou noc trvající tryznu.

Bortel ovšem platil za nejzdatnějšího z nich. Horolezci se proto vrátili do Limy a zvažovali odlet do vlasti. Nakonec se ale přece jen rozhodli, že tu něco zdolají – Huascarán klasickou cestou. Kdyby jen byli bývali odletěli…

Na místě, kde stojí památník s pamětní deskou, vás opravdu zamrazí...

Zdroj:

Petra Malá

Zemětřesení, po kterém následovalo šílenství

Poslední květnový den roku 1970 byl taky poslední v jejich životech. Když byli českoslovenští horolezci v základním táboře, vypuklo zemětřesení o síle 7,9 stupňů Richterovy škály. Bylo krátce před půl čtvrtou odpoledne.

Vlivem otřesů se uvolnil led společně s kamením. Lavina tohohle složení se utrhla ze severní stěny Huascárnu a dovalila se o 2 500 metrů níž. Horolezci neměli nejmenší šanci (a jejich chilský průvodce taky ne).

Nesrovnatelně větší štěstí měli japonští horolezci – ty lavina prý těsně minula. Vypověděla o tom Peruánka, jež se v oblasti pohybovala s přáteli, kteří se zachránili útěkem do protisvahu. Sesuv, včetně toho, jak pohltil celý český tábor, viděla. Věděla tedy, že nikdo nemohl přežít, zatímco v Československu o tom nikdo neměl ani páru.

Peruánské peklo na vlastní kůži. La Rinconada bere dech řídkým vzduchem, zápachem i lidským zmarem

Smrt 14 horolezců byla katastrofou. Peru ale obecně muselo řešit spíš to, že během zemětřesení zahynuly desítky tisíc jeho obyvatel a další lidi potřebovali pomoc. Do našich končin se tak dostávaly jen kusé informace o přírodní katastrofě, ale jestli je československá výprava živá, to nevěděl nikdo. Jednou „nepřežili“, jindy „se zachránili tím, že se schovali v jeskyni“.

Šílenství v rodinách všech těchhle chlapíků jistě bylo až hmatatelné. Později zase přišla informace, že část výpravy vůbec nebyla v táboře, a tak nemusí být nutně mrtví všichni. Pravdu, tu jedinou a úplnou, se blízcí dozvěděli až po nekonečných 12 dnech od katastrofy. Vedoucí chilské záchranné expedice potvrdil, že všichni včetně chilského průvodce zemřeli.

Těla se ovšem nenašla, kromě ostatků jednoho z nich. Objevili je zdejší indiáni, když roztával sníh a vyplavila je voda z jezera. Jeden hrob tedy v Peru je.

Tragédie v Peru v roce 1970 dala přídomek věhlasnému závodu v běhu na lyžích.

Zdroj:

Petra Malá

Co má expedice na Huascarán společného s Jizerskou padesátkou?

Horolezci, sportovci a chlapi v plné síle se na svůj (možná životní) výkon (nebo zážitek) připravovali především v Jizerských horách – tam, kde se od roku 1968 až dodneška jezdí světově proslulý závod v běhu na lyžích.

Právě tady horolezci z expedice do Peru trénovali a vylepšovali svou kondičku. Spousta z nich totiž byla z Liberecka (další z Prahy a Ústecka). Jizerská padesátka měl být testovací závod výkonnosti horolezců zapsaných v TJ Lokomotiva Liberec. Od roku 1971 proto závod nese přídomek Memoriál expedice Peru 1970.

Použité zdroje:

• cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovenská_expedice_Peru_1970
• lidovky.cz/domov/huascaran-1970-prokleta-expedice-si-pred-45-lety-vzala-zivoty-vsech-patnacti
• czechoslovaku.A150526_110816_ln_domov_gib
• hlidacipes.org/nestesti-pod-huascaranem-1970-i-po-petapadesati-letech-ma-co-rict-i-k-dnesku
• radiozurnal.rozhlas.cz/expedice-peru-1970-serie-nestastnych-nahod-s-tragickym-koncem-proc-umirali-8212965
• jiz50.cz/expedice-peru