Při svém šestnáctidenním putování po Peru jsem měla to štěstí, že jsem se mohla nechat provést Češkou, která v zemi už nějakou dobu pobývá a perfektně zná místní poměry včetně toho, co komu říct a na koho mávnout, když je něco potřeba. Co by o zemi řekla a jak se tu vlastně Petra Valníčková ocitla?

Přečtěte si také: Zápisky z Peru – 1. díl a Zápisky z Peru – 2. díl!

Péťo, jak dlouho už žiješ v Peru a jak ses tam dostala?

V Peru žiji už šest let. Původně jsem sem přijela jen na devět měsíců jako dobrovolnice, cítila jsem volání poznat místní kulturu a ponořit se do šamanských tradic, které mě dlouhodobě přitahovaly. Netušila jsem tehdy, že mě tahle země osloví tak hluboko, že se stane mým druhým domovem. Peru mě neustále učí – o energii, přírodě, cyklech i o mně samotné. 

Petra, která v Peru žije už šest let, potvrzuje, že Peru je fascinující třeba svou pestrostí.

Zdroj:

Petra Valníčková

Žila jsi i jinde v zahraničí?

Ano, předtím jsem žila i ve Skotsku a ve Španělsku. Už od mládí mě přitahovalo poznávání nových kultur, jazyků a způsobů života. Myslím, že mě vždy táhla touha jít za hranice toho, co je známé, nejen fyzicky, ale i uvnitř sebe. Chtěla jsem rozšířit své obzory, vnímat svět jinýma očima, ochutnávat život naplno a hledat hlubší smysl toho, co znamená „být doma“. 

Původně jsi ale chtěla v Peru dělat něco jiného než průvodcovat, viď?

Ano. Ještě před Peru jsem žila ve Španělsku, kde jsem učila angličtinu, takže jsem v tom chtěla pokračovat i tady, výuka pro mě byla přirozeným krokem. Zároveň jsem měla domluvenou spolupráci s jednou stomatochirurgyně, u které bych mohla uplatnit svou původní profesi všeobecné a zubní sestry.

Chtěla jsem mít poloviční úvazek, hlavně kvůli vízu, a zbytek času věnovat tomu, co mě volalo nejvíc: své duchovní praxi a práci s manifestací. Průvodcování přišlo až později jako překvapení a přirozeně se stalo součástí mé cesty. 

Provádíš jen po Peru, nebo i po jiných zemích?

Zatím provázím jen po Peru. Tato země má takovou hloubku, pestrost a magii, že i po letech objevování v ní stále nacházím nové poklady – přírodní, kulturní i energetické.

Machu Picchu bývá největším lákadlem zájezdů do Peru.

Zdroj:

Petra Valníčková

A kromě průvodcování děláš ještě něco?

Ano. Když zrovna neprovázím cestovatele po Peru, věnuji se své druhé vášni, provázím lidi na jejich vnitřní cestě. Pomáhám jim manifestovat jejich sny, překonávat vnitřní bloky a znovu se spojit s jejich pravou podstatou. Je to práce, která propojuje spiritualitu, energii a autenticitu – podobně jako cesta skrze peruánskou krajinu.

Kde v Peru žiješ a proč sis vybrala právě tohle místo?

Dnes žiji v Posvátném údolí, kde jsem vlastně před šesti lety začínala jako dobrovolnice. Toto místo má pro mě výjimečné kouzlo – klid, blízkost přírody a zároveň dobrou dostupnost do míst, kam potřebuji.

Dříve jsem žila i v Colca kaňonu, několik měsíců v amazonské Pucallpě a více než čtyři roky v Cuscu. Každé z těch míst mě obohatilo jiným způsobem, ale do Posvátného údolí se stále ráda vracím, tady mi všechno dává hlubší smysl.

Karel Hrdlička: „Na Blízkém východě se turista nemusí bát. Lidé na zájezdu často přehodnotí pohled na celou oblast.“

Jak vypadá tvůj běžný den?

Když provázím, většinou den začíná brzy ráno a pokračuje buď pěšími výpravami, nebo dlouhými přesuny dopravou, zkrátka dobrodružství v pohybu.

Po intenzivních zájezdech si většinou dopřeji pár dní klidu a vědomého nicnedělání – regenerace je pro mě důležitá.

Když jsem doma, užívám si slunce, rytmus přírody a věnuji se lidem, které provázím na jejich vnitřní cestě manifestace.

A co ráda děláš, když zrovna nepracuješ?

Když nepracuji, moc ráda skládám puzzle, to je moje tichá meditace, i když teď zrovna hledám prostor, kde bych je mohla nechat rozložené. Taky ráda čtu, tančím a propojuji se se svým tělem skrze pohyb. Nejvíc mě naplňuje výrazový tanec – pohyb, který nechává tělo mluvit beze slov. Je to pro mě způsob, jak se ukotvit a zároveň se svobodně vyjádřit.

K úchvatným místům v Peru bezesporu patří Vinicuna, místo známé jako Duhová hora.

Zdroj:

Petra Valníčková

Jací jsou podle tebe Peruánci? Jako národ a třeba i jako sousedi… V čem se liší od Čechů?

Peruánci jsou jako národ velmi hrdí na své kořeny. Drží si své tradice, často jsou uzavřenější, zvlášť starší generace. Na jednu stranu je to krásné, protože díky tomu tu stále žijí rituály a hluboké propojení s přírodou. Na druhou stranu to někdy ztěžuje hlubší navázání vztahu – chce to čas a trpělivost.

Jsou velmi milí a ochotní, ale ne vždy umí říct „ne“. To znamená, že když se na něco ptáš, raději tě někam pošlou, i když si nejsou úplně jistí – takže občas hledám nejen místo, ale i tu jejich dobrou vůli, která v nich je, jen ji vyjadřují jinak.

Ve srovnání s Čechy mi přijdou víc propojení s komunitou a rodinou, ale zároveň nejsou tak přímočaří v komunikaci. V Česku si často řekneme věci na rovinu, tady je to víc o čtení mezi řádky.

Pavlína Vondráčková: „Učit češtinu v Šanghaji byla obrovská zkušenost.“

Co by turisty na Peru a Peruáncích nemělo překvapit?

Nemělo by je překvapit, že věci tu často fungují jinak, než jsme zvyklí z Evropy – pomaleji, méně předvídatelně a více intuitivně. Plány se mění, sliby se někdy nedodrží, a přesto všechno nějak dopadne.

Peruánci jsou srdeční a ochotní, ale ne vždy komunikují přímo – „ano“ někdy znamená „nechci tě zklamat, ale netuším“. A taky by nikoho nemělo překvapit, že duchovno je tu přirozenou součástí života, ať už jde o šamanské tradice, víru v přírodu, nebo hluboký respekt k předkům.

A co je stejně vždycky překvapí?

Většinu lidí překvapí, jak pestrá a rozmanitá tahle země skutečně je, od pouště přes džungli až po hory, a to všechno během pár hodin cesty. Také je často zaskočí, jak silně tu stále žijí tradice, nejen jako folklór, ale i jako živá součást každodenního života.

Ale co je často až vyvede z míry, je to, jak rychle a nečekaně se tu mohou změnit plány. Jednou nám třeba dvě a půl hodiny před odjezdem oznámili, že autobus nejede, protože se stávkuje. A to už jsme měli koupené lístky a všechno připravené.

Tohle je Peru – země, která tě učí trpělivosti, pružnosti a důvěře v to, že i když se věci nevyvíjejí podle plánu, mají svůj smysl. 

Hory, džungle, poušť... To všechno se dá v téhle zemi zažít jen během několika hodin na cestě.

Zdroj:

Petra Valníčková

Máš v Peru nějaké nejoblíbenější místo?

Jedním z mých srdcových míst je La Fortaleza la Chimpa – Madrigal v Colca kaňonu. Když tam člověk dojde, má pocit, že stojí na vrcholu světa. Pod sebou má dechberoucí výhled do kaňonu, jeho klidnější části, která není tolik turistická. Je to místo, kde se mísí síla, ticho a otevřenost prostoru. Člověk tam snadno ztratí pojem o čase a jen vnímá… Sebe, zemi, dech.

Které místo je podle tebe nejhezčí z těch mainstreamových, turisticky „profláknutých“?

Asi nepřekvapím, když řeknu Machu Picchu. A přesto… I když je to turisticky vytížené místo, pořád má v sobě něco magického. Možná je to kombinace ranní mlhy, která se pomalu rozplývá nad horami, energie místa, které přežilo staletí, nebo samotná architektura, která dokonale ladí s krajinou.

Machu Picchu si prostě i přes svou popularitu zachovává mystérium. Pokud se mu člověk otevře, dokáže promluvit velmi hluboko.

Machu Picchu si i jako zástupce mainstreamových a turisticky oblíbených míst stále uchovává své mystérium.

Zdroj:

Petra Valníčková

A kam naopak cestovky svoje klienty moc nevodí, i když by to stálo za to?

Například Caral – jedno z nejstarších měst Jižní Ameriky, které má ohromnou historickou i energetickou hodnotu, ale zatím není tolik navštěvované. A pak rozhodně Choquequirao, místo podobné Machu Picchu, ale nedostupnější. I když se jeho obliba zvedá, cesta tam trvá minimálně dva dny a vyžaduje odhodlání. Možná i proto si uchovává větší klid a autenticitu.

Plánuješ v Peru zůstat? A jak často se vydáváš do Evropy?

Po pěti letech jsem znovu strávila delší čas v Česku – tři a půl měsíce. Teď zkouším nový rytmus: pět měsíců doma v Česku a sedm tady v Peru. Uvidím, co mi to přinese, jak to budu vnímat a co mi které místo bude dávat. Mám pocit, že právě teď si zkouším nový tanec mezi dvěma světy, které jsou součástí mé cesty. 

Kdybys měla jedním souvětím nalákat turisty do Peru, co bys řekla?

Peru je země, která vás nejen okouzlí krajinou a historií, ale především vás promění, pokud jí to dovolíte.

Díky za tvoje odpovědi!