• Amišové pod drobnohledem
• Jak jejich společenství vzniklo?
• Kde Amišové žijí?
• Jak žijí?
• Jejich filozofie
• Jejich „nejdivnější“ tradice a zvyky
• Jeden den v životě Amišů
• Amišové v dnešním světě
• FAQs

Vzdali se moderních technologií, řídí se přísnými pravidly a věří, že jednoduchost a skromnost jsou klíčem k dobrému životu. My vás do jejich uzavřeného světa vezmeme a jejich zvyky, styl života i nejpodivnější tradice vám nasvítíme pěkně jasně. 

Když se řekne Amišové, většině lidí se vybaví obraz mužů v černých kalhotách a kabátcích, slaměných či plstěných kloboucích a žen v dlouhých, nenápadných šatech s bílými čepci. Je to vskutku věrný obraz, který se na realitě skutečně zakládá, ale zároveň zdaleka nevystihuje hloubku a složitost tohoto společenství.

Amišové jsou křesťanskou náboženskou skupinou, která se rozhodla vědomě odmítat většinu výdobytků moderní doby, aby se vyhnula vlivu světa, který považují za duchovně nebezpečný. V jejich životě hraje klíčovou roli víra, rodina, práce a přísná pravidla známá jako Ordnung, jež regulují vše od vzhledu až po způsob, jakým se mohou pohybovat mimo komunitu.

Tato pravidla nejsou volitelná. Jejich dodržování je otázkou cti, poslušnosti a loajality ke společenství. Amišové se proto uzavírají do vlastních vesnic a osad, kde mohou žít podle svých zásad, chráněni před pokušeními vnějšího světa. 

Od světa však zcela odříznuti nejsou. Obchodují s okolními obyvateli, prodávají své produkty a v některých případech přijímají omezené formy technologií pro pracovní účely. Jejich životní styl, který představuje unikátní spojení hluboké tradice s nevyhnutelným vlivem moderní společnosti, fascinuje turisty, antropology i novináře. A to jsme pořád jen na začátku.

Ženy se zpravidla starají o domácnost a děti.

Zdroj:

Dennis MacDonald / Shutterstock

Uruguayští gaučové: 5 věcí, které se od nich může český muž naučit

Amišové pod drobnohledem

Amišové jsou členy anabaptistického křesťanského hnutí, které se vyznačuje důrazem na jednoduchost, pokoru a oddělení od světských prvků. Slovo anabaptista znamená znovu pokřtěný a souvisí s tím, že tito lidé odmítají křest dětí. Trvají na tom, že k víře je nutné dospět vědomým rozhodnutím až v dospělosti. 

Amišové taky věří, že svět mimo jejich komunity je naplněn pýchou, sobeckostí a mravním úpadkem. Proto volí život v izolaci, kde si mohou udržet čistotu víry i chování. Jejich společnost je silně kolektivistická a to znamená, že dobro komunity má před osobními ambicemi a individuálními zájmy přednost.

Každý člen se zavazuje dodržovat přísná pravidla zvaná, jak už víme, Ordnung. Ta se mohou lišit podle jednotlivých skupin, ale omezení v oblékání, používání techniky a kontaktu s vnějším světem zahrnují vždy. 

Přestože jsou často považováni za zamrzlé v čase, jejich život není pouhou kopií minulosti, ale promyšleným a disciplinovaným způsobem, jak udržet duchovní i společenský řád. Muži a ženy mají jasně rozdělené role. Muži zajišťují obživu prací na poli či v řemesle, ženy pečují o domácnost a děti.

Děti od malička vyrůstají v prostředí, kde je samozřejmé poslouchat starší, pracovat a ctít Boha. Něco takového je v našem světě téměř nemyslitelné až diskriminační, možná. A přesně proto Amišové s naším světem taky nechtějí mít nic společného. 

Děti chodí do jednoho ročníku a učí je jeden učitel.

Zdroj:

Dennis MacDonald / Shutterstock

Podle legendy mají ostrované z jezera Titicaca černou krev a necítí chlad

Jak jejich společenství vzniklo?

Kořeny amišského společenství sahají do 16. století, kdy se v Evropě objevilo anabaptistické hnutí jako reakce na reformaci. Toto hnutí kladlo důraz na křest dospělých, pacifismus a oddělení od státní moci, což bylo v tehdejší době považováno za nebezpečné a vzpurné. 

V roce 1693 se od mennonitů oddělila skupina vedená švýcarským kazatelem Jakobem Ammannem, který prosazoval přísnější disciplínu a nekompromisní dodržování biblických zásad. Ammann zdůrazňoval povinnost tzv. shunningu, tedy vyhýbání se členům, kteří porušili řád, aby se zabránilo šíření špatného příkladu. Rozkol vedl k vytvoření samostatného společenství, které teď známe jako Amiše. 

V následujících desetiletích byli Amišové v Evropě vystaveni silnému pronásledování, což je vedlo k hledání bezpečného útočiště. Na pozvání kvakerů a díky příslibu náboženské svobody se začali stěhovat do Severní Ameriky, zejména do Pensylvánie. Tam našli půdu vhodnou k hospodaření a dostatečnou izolaci, aby mohli žít podle vlastních pravidel.

V Americe se jejich společenství rozdělilo na několik větví podle přísnosti pravidel a přístupu k moderním vymoženostem. Přesto si dodnes udržují jednotný základ víry, který odkaz svého zakladatele jednoznačně odráží.

Amišové se drží své komunity a jen málokdy žijí dál od místa, odkud pocházejí.

Zdroj:

Dennis MacDonald / Shutterstock

Zajímavosti o Siouxech: „Kmen cukrovkářů“, s jehož jazykem pomohl Čech

Kde Amišové žijí?

V nějaké české Horní Dolní na ně opravdu nenarazíme. Dnes většina Amišů žije ve Spojených státech amerických, kde jsou jejich největší komunity v Pensylvánii, Ohiu a Indianě. Menší skupiny se nacházejí také v Kentucky, Iowě, Wisconsinu a dalších státech. Často pochopitelně na venkově, kde mohou hospodařit a zůstat stranou městského ruchu.

Amišské osady jsou typické svými upravenými políčky jako z čítanky, velkými bílými domy a stodolami, které jsou centrem rodinného i pracovního života. Každá osada má vlastní shromáždění starších a kazatele, kteří vedou duchovní i organizační záležitosti. 

V Kanadě, zejména v provincii Ontario, žije několik tisíc Amišů, kteří se sem přestěhovali z USA kvůli levnější půdě a menšímu tlaku okolní společnosti. Některé menší komunity vznikly také v Jižní Americe, například v Bolívii či Argentině, kam se Amišové vydali s cílem najít nové místo pro rozšíření svých farem.

Zajímavé je, že osady jsou často blízko neamišských vesnic, což jim umožňuje obchodovat, ale zároveň zachovat hranici mezi jejich a naším světem. 

Většina členů společenství se během života nepřestěhuje daleko od místa, kde se narodili. Přesto se nové osady zakládají poměrně často, když původní komunita naroste do velikosti, kdy už by nebylo možné soudržnost udržet. Takové dělení je pro Amiše přirozeným způsobem, jak zajistit stabilitu a klid.

Amišové žijí v typických osadách, do velké míry odříznutí od okolního světa.

Zdroj:

Dennis MacDonald / Shutterstock

Jak žijí?

Život Amišů je postaven na jednoduchosti a manuální práci, která se střídá s modlitbou a rodinnými povinnostmi. Den začíná brzy ráno, často ještě před východem slunce, kdy muži vyrážejí na pole nebo do dílny, zatímco ženy připravují snídani a starají se o malé děti.

Jídlo je, jak jinak než jednoduché, ale syté. Často z čerstvých surovin vypěstovaných na vlastní zahradě. Oblečení je jednotné a střídmé. Muži nosí tmavé kalhoty, košile a kšandy, ženy dlouhé šaty a zástěry, vždy bez ozdob. 

Technologie jsou omezeny na minimum, přičemž mnozí používají nářadí na ruční pohon nebo zařízení na plyn. Dopravu zajišťují koňské povozy, které jsou pro ně nejen praktické, ale také symbolem jejich životního stylu. Volný čas tráví společně, často prací na komunitních projektech, návštěvami příbuzných nebo zpěvem duchovních písní.

Děti od útlého věku pomáhají s domácími pracemi a učí se řemeslu, které později využijí k obživě. Elektrická zařízení v domácnosti nenajdete a milovníci romantiky by si u Amišů libovali. Světlo totiž zajišťují lampy na petrolej nebo plyn. Tento způsob života je pro ně nejen tradicí, ale i vědomým odmítnutím pohodlí, které by mohlo vést k pýše a odklonu od víry.

Typickým dopravním prostředkem Amišů je koňský povoz.

Zdroj:

Greg Kelton / Shutterstock

Muži z kmene Me'en vypijí litry krve denně přímo z rány zvířete. Ten nejtlustší po půlroce nemůže ani chodit

Jejich filozofie

Filozofie Amišů je úzce spjata s jejich vírou, která vychází z doslovného chápání Bible a důrazu na pokoru. Věří, že život má být prostý a oddělený od vlivu světa, aby se člověk mohl plně soustředit na Boha. Odmítají soutěživost, individualismus a hromadění majetku, protože podle nich vedou k rozdělení a pýše. 

Každý člen komunity má povinnost podřídit se rozhodnutí starších a respektovat stanovená pravidla, i když s nimi osobně nesouhlasí. Součástí jejich hodnot je také nenásilí. V praxi tedy odmítají vojenskou službu i jakékoli zapojení do politických konfliktů. Konflikty uvnitř komunity řeší prostřednictvím rozhovorů a kolektivního rozhodování, nikoli soudní cestou.

Důraz kladou na vzájemnou pomoc, takže pokud někdo onemocní nebo přijde o majetek, ostatní mu pomohou bez očekávání oplátky. Pokora se ale projevuje i v každodenním životě. Odmítají ozdobné oblečení, luxusní předměty či veřejnou prezentaci svých úspěchů.

Věří, že duchovní růst je důležitější než jakýkoli pokrok materiální. Nám to může přijít zvláštní, nebo dokonce vyloženě divné, ale pro Amiše je tento postoj nejen vírou, ale i životní strategií, která jim jako uzavřenému společenství pomáhá přežít už po staletí.  

V téhle vesnici člověk není na pochybách...

Zdroj:

Khairil Azhar Junos / Shutterstock

Kdo byl tajemný Rasputin? Prostopášník z carského dvora, který měl být i svatořečen

Jejich „nejdivnější“ tradice a zvyky

Z pohledu moderního člověka mohou některé amišské zvyky působit zvláštně až bizarně. Jedním z nich je třeba zákaz fotografování členů komunity, protože by to mohlo podporovat pýchu a ješitnost. Pak taky knoflíky, čili běžná součást našeho oblečení, jsou u Amišů často nahrazeny háčky. Údajně proto, aby oděv nepůsobil příliš ozdobně.

Jejich přemisťovadla, koňské povozy, jsou záměrně takto pomalá. To aby bránila unáhlenému cestování a přejímání moderního stylu života. Zvláštní je taky období zvané Rumspringa, kdy dospívající mohou na čas okusit život venku. A to často včetně věcí, které by jinak byly zakázané. Až poté se rozhodnou, jestli chtějí zůstat v komunitě. 

Některé skupiny zakazují jízdní kola s dušemi a plášti a používají pouze kovová kola ve snaze zabránit rychlému přesunu na dlouhé vzdálenosti. Muži si po svatbě nechávají růst vousy, ale nikdy ne knír, protože ten byl v minulosti spojován s vojenskou službou.

I oblečení se šije podle přísných pravidel. Délka, střih i barva podléhají schválení starších. Amišové se samozřejmě ani nepojišťují. Spoléhají se, že v případě jakékoliv potřeby, ať už jde třeba o požár domu, nemoc, či úraz, jim finančně pomůže komunita. Na tom koneckonců celá podstata společenství stojí. 

Některé skupiny Amišů nepoužívají běžná kola s gumovými plášti, jen kovová.

Zdroj:

Dennis MacDonald / Shutterstock

Kryštof Kolumbus: Ameriku neobjevil a před smrtí ho zachránilo nebe

Jeden den v životě Amišů    

Toužíte prožít si jeden den v těsné blízkosti těchto „divnolidí“? My víme, že ano, a proto v něm vítejte. Pro Amiše začíná den velmi brzy, často už kolem čtvrté hodiny ráno. V tuto dobu se v domě rozsvítí světlo plynových lamp a ženy začínají připravovat snídani.

Muži se oblékají do pracovního oblečení, připojují kšandy a nasazují klobouky, aby mohli co nejdříve vyrazit na pole či do stáje. Děti vstávají o něco později, ale i ony mají své ranní povinnosti. Krmení drůbeže, dojení krav nebo pomoc s prostíráním stolu.

K snídani dostanete chléb, máslo, džem, vejce, někdy kaši nebo koláč. Po jídle pak muži odcházejí za prací a ženy uklízejí kuchyň. Poté se věnují praní prádla, vaření či šití.

Dopoledne je obdobím intenzivní práce. Muži obdělávají pole, pracují s koňmi a zemědělskými stroji na ruční nebo plynový pohon, opravují ploty a budovy. Ženy zpracovávají potraviny, pečou, konzervují ovoce a zeleninu, učí děti domácím pracím a dohlížejí na ty nejmladší kousky.

Starší děti jsou ve škole, která je jednoduchá, bez moderních učebních pomůcek, a vyučuje je jeden učitel. Pozor! Všechny ročníky dohromady.

V poledne se rodina schází k obědu. Muži se vracejí z práce, děti přicházejí ze školy a společně usedají ke stolu. Jídlo je syté, aby dodalo energii na práci odpolední. Často se podává polévka, maso, brambory a zelenina.

Odpoledne se pokračuje v práci, ale tempo se mírně zpomalí. Muži dokončují práce na poli, opravují vozy nebo pracují v dílnách. Ženy věnují čas šití oděvů pro rodinu, výrobě přikrývek nebo tkaní. Děti se po škole zapojují do domácích povinností. Menší třeba pomáhají matce v kuchyni, starší se učí řemeslu po boku otce.

Po práci následuje krátký čas na odpočinek, který všichni většinou tráví čtením Bible nebo rozhovory. V podvečer se připravuje večeře, která je skromnější než oběd, a po ní následuje společný čas celé rodiny.

Večery Amišové tráví pospolu, bez rušivých vlivů technologií. Nikdo nesedí s mobilem na gauči, odtržen od aktuálního rodinného dění. Mladí si hrají venku nebo pomáhají s péčí o zvířata, starší členové rodiny čtou nebo pokračují v ručních pracích. Pokud je neděle nebo probíhá-li zrovna setkání u některé z rodin, večer se nese v duchu zpěvu duchovních písní a sdílení příběhů. 

Jste sovy a rádi si pořádně zaponocujete? U Amišů to nehrozí. Světla oněch plynových lamp se zháší brzy. Obvykle kolem deváté hodiny večer, protože další den začne stejně časně jako ten předchozí. Tento rytmus se opakuje den za dnem, s malými obměnami podle ročního období a zemědělských prací. V době sklizně je práce samozřejmě ještě intenzivnější, v zimě se více času tráví uvnitř domů. 

V téhle vesnici člověk není na pochybách...

Zdroj:

Khairil Azhar Junos / Shutterstock

Amišové v dnešním světě

Navzdory technologickému pokroku a globalizaci si Amišové stále svou odlišnost zachovávají. V některých regionech se jejich komunity, pravda, mírně přizpůsobily a povolují například používání mobilních telefonů pro pracovní účely nebo přijímají solární panely k výrobě elektřiny pro dílny, ale zásady, že technologie nesmí narušit rodinný život ani komunitní soudržnost, se pevně a hrdinně drží dál. 

Turisté často navštěvují jejich trhy a dílny, kde se prodává nábytek, textilie, potraviny či košíkářské výrobky. Amišské zboží je ceněno pro svou kvalitu a poctivé zpracování, což přívržencům společenství generuje příjmy bez nutnosti plné integrace do moderní ekonomiky. Média o nich často píší jako o lidech minulosti, ale realita je složitější.

Oni umí využít vybrané moderní vymoženosti, pokud slouží jejich hodnotám, ale je to pro ně všechno jen užitečný nástroj. Ve vztahu k okolní společnosti zůstávají rezervovaní, ale ochotně obchodují a pomáhají, pokud je to potřeba. 

Některé jejich komunity čelí i tlaku okolního světa, například při prodeji půdy nebo při změnách zákonů o školní docházce. Přesto jejich počet roste, protože mají vysokou porodnost a většina mladých se po období Rumspringa vrací zpět.

V dnešní době tak Amišové představují jedinečný příklad toho, že i v moderním světě lze žít podle starobylých pravidel. A to je možná to, co je na nich tak fascinují. Proto většinu z nás tolik přitahují. Sice si ťukáme na čelo, ale malý kousek závisti v souvislosti s jejich svobodou v nás možná bude. Ale možná si jejich bytí taky jen schválně romantizujeme, těžko říct. 

Emil Holub: portrét cestovatele nezlomné vůle

FAQs 

Kdo jsou Amišové?

Amišové jsou křesťanská skupina, která odmítá většinu výdobytků moderní doby. Obávají se, že dnešní svět je duchovně nebezpečný. Proto se zásadně oddělují od společnosti, ale zároveň se drží v její blízkosti, aby mohli obchodovat se svou úrodou a svými výrobky.

Co je pro Amiše důležité?

Hlavně přísná pravidla známá jako Ordnung. Ta určují vše od vzhledu až po způsob, jakým se pohybují mimo svou komunitu. Důležitá je pro ně i víra, rodina a práce.

Kde žijí Amišové?

S Amiši se setkáme ve Spojených státech, především v Pensylvánii, Ohiu a Indianě. Menší komunity žijí také v Kentucky, Iowě a Wisconsinu (v dalších státech už jsou opravdu jen maličké komunity oproti těm největším).

Jak žijí Amišové?

Především je třeba říct, že žijí odděleni od okolního světa – do značné míry. Důležité je to, že se straní technologiím, které jsou pro nás běžné. Věnují se práci, děti chodí do školy a volný čas tráví venku s kamarády. Muži pracují na polích a v dílnách, ženy se hlavně starají o děti. K dopravě používají především koňský povoz, což je pro ně vyloženě typické. 

Jak vypadá běžný den v životě Amišů?

Den začíná velice brzy ráno, mnohdy kolem čtvrté hodiny ranní. Muži se připraví, aby mohli hned po snídani jít pracovat na pole nebo do stájí a dílen, děti vstanou o něco později a krmí drůbež nebo pomáhají prostřít stůl k snídani. Ženy zpracovávají potraviny a starají se o mladší děti. Ty starší jsou ve škole.

Společně se scházejí u oběda, po něm jdou muži znovu pracovat a děti mají volno nebo pomáhají v domácnosti. Po večeři rodiny tráví čas spolu. Den končí kolem deváté večerní.

Čím se živí Amišové?

Amišové tradičně vyrábí textilie, nábytek a košíkářské výrobky – všechno bývá neuvěřitelně poctivě zpracováno. A taky pěstují nejrůznější suroviny. Značnou část z toho pochopitelně prodávají na trzích.

Použité zdroje:

• amish365.com/ultimate-guide-to-the-amish
• britannica.com/topic/Amish
• stoplusjednicka.cz/zivot-v-zastavenem-case-skromny-zivot-ultrakonzervativnich-amisu
• amishamerica.com/do-amish-use-technology