Novorozenec

V malé vesnici Castrillo de Murcia na severu Španělska každoročně probíhá rituál, který rozděluje svět na dva tábory.
Zatímco jedny fascinuje svět svou bizarností, hloubkou tradice i spirituální symbolikou, druzí se na něj dívají s opovržením, hrůzou a skepticismem.
Řeč je o festivalu El Colacho, během kterého probíhá rituál zvaný „skok ďábla“, při němž dospělí muži přeskakují novorozeňata ležící na matracích na zemi. Tento zvyk, který sahá nejméně do 17. století, přitahuje pozornost antropologů, novinářů i znepokojených rodičů z celého světa. A možná byste ho čekali někde úplně jinde než ve Španělsku.
Oholené, obnažené, ponížené! Ponižující zkoušce panenství na placatém kameni přihlíží celá vesnice
Vznik El Colacha se podle dochovaných záznamů datuje do roku 1621. Je spojen s bratrstvem Santísimo Sacramento de Minerva a slavností Corpus Christi. Zatímco církev považovala tuto slavnost za oslavu těla Kristova, lidová tradice do ní vložila prvky pohanské symboliky, exorcismu a plodnosti.
Podle místních skok ďábla snímá z dětí jejich prvotní hřích, chrání je před nemocemi, a hlavně jim zajišťuje pokojnou budoucnost.
Samotný festival je součástí týdenních slavností doprovázených mšemi, průvody a procesími. Hlavní program začíná brzy ráno, kdy maskovaní muži oblečení do červeno-žlutých kostýmů, nazývaní colachos, probíhají ulicemi, symbolicky „bičují“ přihlížející a divoce tančí. Tato část má reprezentovat výsměch zlu a čistění prostoru od negativních vlivů.
Vrcholný moment přichází odpoledne. Na ulici jsou položeny matrace, na nichž leží kojenci, kteří se narodili v uplynulém roce. Colachos se rozběhnou a postupně děti přeskakují. Skok symbolizuje přechod dítěte do nové životní etapy. Následuje žehnání knězem a rozhazování růžových okvětních lístků, což představuje božskou ochranu.
Amputací článků prstů prý papuánské ženy uklidní duši zemřelého
Přestože festival probíhá po staletí, mnozí, včetně církve a bývalého papeže Benedikta XVI., se od něj opakovaně distancovali. Podle některých je totiž rituál v rozporu s naukou o křtu vodou. Organizátoři však trvají na tom, že El Colacho není náhradou křtu, ale folklórní manifestací ochrany a víry.
Z hlediska bezpečnosti není zaznamenán žádný oficiální případ zranění. Skokani jsou pečlivě vybíráni, trénováni a přes děti, které leží na měkkých matracích, skáčou s maximální opatrností. I přesto se objevují kritické hlasy obávající se o fyzickou i psychickou pohodu dětí. V současné době ale nic nenasvědčuje tomu, že by Španělé od rituálu upustili. Duchovní stránka a víra v tradice jsou zkrátka silnější.
El Colacho není pouhým excentrickým rituálem, ale i kulturním fenoménem, který odolal modernizaci i globalizaci. Každý rok přitahuje stovky turistů z celého světa, kteří přijíždějí nejen sledovat unikátní podívanou, ale i pochopit hlubší význam tohoto starobylého zvyku. Pro místní je El Colacho symbolem komunity, kontinuity, tradicionalismu a víry, která se předává z generace na generaci.
V době, kdy mnohé tradice upadají v zapomnění, zůstává El Colacho živým důkazem toho, jak hluboce mohou být rituály v identitě národa zakořeněny. Ačkoli může tenhle způsob „očisty“ působit bizarně, či dokonce nebezpečně, pro místní obyvatele nepředstavuje ohrožení, ale posvátnou formu ochrany a požehnání.
Pití jačí krve přímo z žíly prý Nepálcům zajistí dlouhý život a pevné zdraví
Použité zdroje: