Katalánsko úvodní
V roce 2017 to chvíli vypadalo, že se nádherné Katalánsko odtrhne od zbytku Španělska. To by tím o hodně přišlo! Našli jsme pro vás 6 krásných míst, která tady stojí za objevení.
Girona má přibližně 100 tisíc obyvatel a od Barcelony ji dělí přibližně stovka kilometrů. Ačkoliv je co do populace v Katalánsku až jedenáctá největší, co do turismu patří k nejvyhledávanějším městům autonomní oblasti.
Opravdový skvost mezi katalánskými historickými městy je Tarragona. Římané zde vybudovali na svou dobu velmi moderní a krásné město a některé jejich stavby se dochovaly dodnes. Úžasnou ukázkou jejich vyspělé kultury je například mohutný akvadukt nebo amfiteátr.
Tarragona se však nepyšní jen historickými stavbami, je to také přímořské město s plážemi. Ta nejoblíbenější se jmenuje Playa del Milagro. Mimochodem, z této pláže stačí jen přejít ulici a jste v amfiteátru.
Podobně půvabné jako Tarragona je přímořské městečko Sitges (necelých 30 tisíc obyvatel). V jeho případě jde o čistě dovolenkový resort. Lidé si sem jezdí spíš odpočinout než se dosyta vydovádět.
Je tu klid. Dát si kolečko golfu, projet se na jachtě a pak si v marině dopřát večeři čerstvě vylovenou ze sítě a pozorovat moře – to pro mnoho lidí zní jako ideální scénář třeba jen na víkend. Sitges tohle umožňuje každý den.
Figueres není neznámé fanouškům člověka, o němž se umělecká veřejnost na celém světě pře, na které straně hranice geniality a šílenství se vlastně nacházel. K tomuto sporu značně přispívá i pompézní narůžovělá budova Divadla a muzea Salvadora Dalího ve Figueres. V roce 1974 byla dostavěna na zbytcích klasického divadla a od té doby rozdmýchává diskusi o tom, kde leží hranice mezi moderní architekturou a kýčem.
Proč stojí muzeum právě tady? Protože ve Figueres se Salvador Dalí narodil, zemřel a převážnou část života zde i prožil. Odkazů na jeho život tedy ve městě najdete vícero. Pokud byste se velkému umělci ale chtěli poklonit na místním hřbitově, půjdete tam zbytečně. Hrob má totiž přímo v muzeu. Trochu bizarní, ale vrcholně dalíovské.
Lukáš Pollert projíždí cílem jako první a je to tady – máme zlatou olympijskou medaili! V roce 1992 přišel jeden z velkých okamžiků dějin české kanoistiky na divoké vodě. Stalo se v Seu d‘Urgell – na kanálu nově vybudovaném právě pro olympijské hry. Od té doby zde čeští vodáci pravidelně sbírají úspěchy.
Ale Seu d‘Urgell neproslavil jen sport. To, co z dvanáctitisícového maloměsta dělá oblíbenou rekreační destinaci, je jeho atmosféra. Protéká tu řeka Segre, jež vyhloubila půvabná údolí, nad městem ční stráně a vrcholy Pyrenejí, které malému městečku postrádajícímu hektičnost velkoměsta poskytují nádhernou kulisu. Kdo má nutkání utéct někam na venkov do přírody, se Seu d‘Urgell nešlápne vedle.
Konečně se dostáváme k největšímu a nejslavnějšímu městu Katalánska s barevným parkem Güell, bazilikou La Sagrada Familia nebo svéráznou čtvrtí Barri Gòtic. Turisty milovaných atrakcí je tu spousta a podrobněji vám o nich napíšeme za pár dní. Barcelona si totiž zaslouží samostatný článek.
Použité zdroje: