Jezero Titicaca, které leží na jižní hranici Peru a severní hranici Bolívie vypadá jako obrovská mírumilovná vodní hladina, na jehož břehu se pasou chlupaté lamy. Realita se ovšem od barevných obrázků v časopisech značně liší. Průměrná roční teplota, která se v průběhu roku příliš nemění, je kolem 11 stupňů Celsia. Život doslova na vodní hladině proto není žádný med. Nedaleko peruánského městečka Puna však kotví několik desítek ostrovů s dvěma tisíci příslušníky kmene Uros.

Buřinka, široká sukně a barevná deka jsou nezbytnými doplňky každé místní ženy.

Zdroj: Quinet, Wikimedia Commons

Obyvatelé ostrovů odění v neonovém oblečení mají látky vyrobené z lamí vlny, která je chrání před chladem. Ten plíživě útočí zejména po západu slunce. Podle legendy ale mají černou krev, a proto necítí zimu. Místní děti to tak trochu potvrzují a běhají jen v rostrhaných svetřících a na nohou nemají ani ponožky. S nudlí u nosu zpívají turistům a i ti nejmenší pak vybírají drobné za své představení. Ostrovy Uros dnes totiž žijí hlavně z turistiky.

 Renovace ostrova každých pár týdnů

Výhodou bydlení na ostrovech je soukromí, které má každá rodina. Vlastní totiž celý jeden ostrůvek - k sousedům musí loďkou. Na rákosovém ostrůvku stojí zpravidla několik jednoduchých staveb a uprostřed je dobře izolované ohniště. Jediná jiskřička vedle by znamenala zkázu veškerého rodinného majetku - včetně zahrady. Několikrát do roka je zapotřebí ostrov doslova vyměnit za čerstvější, neboť spodní vrstva rákostu ve vodě hnije. Celá rodina velmi jednoduchým způsobem pokládá na svůj ostrovech v různých vrstvách rákos. Lehké domy při tomto pravidelném rituálu nadzvednou a pokračují dál.

Ostrovy Uros mají na dva tisíce obyvatel, několik škol a dokonce i jednu turistickou celnici.

Zdroj: Elemaki, Wikimedia Commos

Život na jezeře se potkává s celou řadou praktických problémů. Nejvýše položené splavné jezero na světě se totiž občas rozbouří jako moře. Ostrovy Uros jsou sice zakotvené v klidnější zátočině, mořskou nemoc tady ale chytíte velmi snadno.

Hygiena se tu řeší velmi prozaicky. Obyvatelé se myjí na břehu svých ostrůvku a kvůli toaletě musí vyrazit loďkou mimo kolonii. Přijatelná vzdálenost je minimálně pět minut cesty. Noční cestu na záchod si tu raději dvakrát rozmyslí. Přestože zde chybí vymoženosti jako splachovací záchod, má většina velice stroze vybavených domků televizi se satelitem. O přívod energie se starají solární panely.

Urosané brázdí vlny jezera Titicaca na rákosových lodích. Jednoduché jsou pro každodenní potřebu, robustní s nástavbou jsou určené turistům a přezdívají jim „mercedesy“.

Zdroj: auntjojo, Flickr.com

 Fotky za dolar už tu nefrčí

Před nástupem turismu se obyvatelé ostrovů Uros věnovali hlavně lovu ryb a ptáků a práci s rákosem. Ještě nedávno tu místní děti hladově natahovaly ruku za každé zmáčknutí spouště foťáku. Dnes už jsou ale lidé na ostrovech Uros chytřejší. Každý návštěvník musí zaplatit vstup a komentovanou prohlídku a jen málo turistů opouští rákosová obydlí bez nějakého dárku nebo jízdy lodí po jezeře. Přes to přeze všechno má tohle netradiční místo barvitou atmosférů a příchuť opravdu netradičního setkání.