Červená, žlutá, levandulová, zelená… Až sedm barev vedle sebe najdete ve vrstvách hory Vinicunca v Peru. Říká se jí také Duhová hora a je nám naprosto jasné proč.
Máte rádi duhu a nechce se vám čekat, až se díky shodě okolností vytvoří? Zaleťte si do Peru k hoře Vinicunca. Ta je duhová neustále. Vypadá jako uměle nabarvená, ale za všechno může příroda. Zapomeňte ale na to, že sem přijedete a budete se jen kochat.
Cesta na hřebeny barevných hor totiž není žádná procházka růžovým sadem. Propotíte nejedno triko, bez bot s oporou kotníku o tomhle treku ani neuvažujte.
Čeká vás tu nejen strmé stoupání, ale i poměrně nestabilní terén. Trasa je dlouhá asi 10 kilometrů a rozhodně není určena pro začátečníky. Projít ji trvá zhruba 3,5 hodiny (vážně, dobu prodlužuje nadmořská výška, ve které to není žádná legrace).
Nazca, záhadná pláň v Peru: Přistáli na ní mimozemšťané?
Duhovou horu zdoláte nejlépe, když se na ní vydáte ze známého Cusca – hlavní atrakce pro většinu turistů mířících do peruánských hor. Přímo ve městě sídlí mnoho průvodců, kteří vás tam vezmou. Jsou neocenitelní především při komunikaci s místními lidmi.
Pokud se z Cusca vydáváte na vlastní pěst, jeďte na jihovýchod po silnici 3S a u Checacupe zabočte na východ k vesnici Pitumarca. Z ní se k hoře jde nejlépe. Mimochodem – rozhodně neprohloupíte, když si v Cuscu dáte aspoň den nebo dva na aklimatizaci. Jinak vám může výlet k Duhové hoře znepříjemnit výšková nemoc.
Na turisty oblíbených místech bývají často omezení počtu lidí, kteří se k dané památce mohou vydat. Tady nic takového nenajdete. K hoře můžete vykročit, kdy chcete a na jak dlouho chcete. Jen nepočítejte s tím, že se na všechno doptáte místních lidí. V horách žijí indiáni, kteří často umí jen kečuánsky. Že je v Peru úředním jazykem španělština tu nic neznamená.
Cestou nahoru se pěkně zapotíte je jistá věc. Vždyť barevné štíty se nacházejí v nadmořské výšce 4 710–5 100 m. Ale stojí to za to. Pestrá skladba minerálních látek tu způsobuje, že na jednom místě vidíte vrstvy až sedmi barev, na některých místech těsně vedle sebe. To je pohled, jaký se vám jen tak někde nenaskytne.
Cesta na Machu Picchu je drsná. Pytlíky s sebou!
Pochopitelně když je hezky. V dešti barvy tak moc nevyniknou. Pokud si ale neumíte ukázkové počasí zařídit, můžete tomu pomoct aspoň tím, že sem vydáte během období od listopadu do března. V tu dobu nehrozí ani moc deště, natož pak sníh.
Co se denní doby týče, pěkně je tu po celý den, ale dokonale efektní fotky vznikají hlavně s východem a západem slunce.
Použité zdroje: