Letiště Lukla

Letiště Tenzinga a Hillaryho, pojmenované po prvních dobyvatelích Mount Everestu, se právem řadí mezi nejnebezpečnější na světě.
Přesto tam míří tisíce dobrodruhů ročně. Právě v těchto místech totiž začíná slavný trek k základnímu táboru nejvyšší hory světa. Pokud máte aviofobii, raději už dál nečtěte!
Letiště Lukla leží ve výšce zhruba 2 860 m n. m. a už samotná poloha je výzvou nejen pro piloty, ale zejména pro cestující. Přistávací dráha měří pouhých 527 metrů a její sklon je kolem 12 %. To znamená, že piloti přistávají do kopce a vzlétají z prudkého svahu dolů. Protože jinak by to zkrátka nešlo.
Na jednom konci dráhy číhá strmý horský svah, na druhém hluboké údolí. Chyba pilota? Nepřichází v úvahu. Kdo jednou zahájí přistávací manévr, musí ho dokončit. Žádné „go around“, žádné druhé pokusy, na to v Lukle zkrátka není čas ani prostor.
Kromě krátké dráhy je tu ještě jedna proměnná. Počasí. Lukla totiž leží mezi horami, které přispívají k silným turbulencím a náhlým poryvům větru. Často během několika minut přijde hustá mlha nebo déšť, který pilotovi zcela zablokuje výhled. Proto se lety plánují téměř výhradně na ranní hodiny, kdy je obvykle počasí stabilnější.
Jenže ani ranní let není zárukou bezproblémového přistání nebo vzletu. Není výjimkou, že desítky cestujících zůstanou v Káthmándú několik dní čekat, protože piloti kvůli počasí nechtějí riskovat. A jakmile se pilot jednou rozhodne přistát, musí mít oči na stopkách. Přiblížení totiž probíhá v úzkém horském údolí, bez možnosti navigace přístroji, takže životy cestujících má plně ve svých rukou zkušený kapitán.
Letiště Praha: Hvězda filmových klasik i zaměstnavatel opeřených pomocníků
Jak už jste z výše uvedeného asi pochopili, do Lukly nemůže léta jen tak někdo. Každý pilot musí mít speciální certifikaci a absolvovat sérii tréninků i přistání pod dohledem speciálně školeného instruktora. Létají sem pouze malá letadla typu STOL (například Twin Otter nebo Dornier 228), která zvládnou krátký vzlet a přistání.
Když se letadlo přiblíží k přistávací dráze, bývá to často adrenalin i pro zkušené cestovatele. Všichni v kabině ztichnou a zatají dech. A teprve když kola dosednou na ranvej a letadlo zastaví, cestující si úlevně oddechnou a začnou tleskat. Pilotovi i sami sobě. Tu nejnebezpečnější část trasy totiž mají za sebou.
Podzemní letiště Željava bylo jedním z nejutajovanějších objektů jugoslávské armády
Letiště Lukla v Nepálu bylo vybudováno v 60. letech 20. století z iniciativy sira Edmunda Hillaryho, který chtěl zjednodušit přístup do oblasti Khumbu. Tehdy tu byla jen travnatá plocha. Samotná asfaltová dráha byla postavena až o mnoho let později.
Přestože je Lukla symbolem odvahy, připomíná i to, jak nekompromisní dokáže být příroda. Za poslední desetiletí došlo k několika vážným nehodám, které se zapsaly do dějin letectví:
Většina výše uvedených nehod měla společného jmenovatele. Náhlou změnu počasí, boční vítr a nulovou možnost úniku.
Naštvali se a vypustili lovce dronů. Dubajské letiště bojuje proti narušitelům
Kdo do Lukly přiletí, ten ví, že ocitnout se na jednom z nejnebezpečnějších letišť světa je sice adrenalinový a nebezpečný zážitek, rozhodně ale stojí za to. V dálce se totiž rýsují první vrcholky Himálaje, vzduch voní horským chladem a dobrodružství začíná.
Z Lukly se totiž vyráží na jednu z nejslavnějších cest světa. Začíná tam trek k základnímu táboru Mount Everestu. Pro mnohé cestovatele je proto Letiště Tenzinga a Hillaryho symbolem odvahy a první krok do světa, kde se sny o horách mění ve skutečnost.
Použité zdroje: