Na začátku června jsem výpravu do tohohle pekla na dosah nebes v jihovýchodní části Peru absolvovala a v životě na ni nezapomenu. Jednak jsem si tu vyzkoušela, jak se člověku dýchá a pohybuje v nadmořské výšce nad 5 000 m n. m., jednak to bylo nejhorší a nejděsivější místo, jaké jsem kdy navštívila.

• Základní informace, které musíte mít
• Jak to ve městě a okolí vypadá?
• 5 130 metrů a výš už nejdu
• Nejsilnější zážitek z Peru

Základní informace, které musíte mít

Na úvod je opravdu nutné říct si trochu teorie, abyste nakonec pochopili kontext a udělali si ucelený obrázek.

La Rinconada je město v peruánské části And a s uváděnou nadmořskou výškou 5 100 metrů je nejvýš umístěným trvale osídleným městem na světě. Čítá na 30 000 obyvatel, kteří tu žijí z prostého důvodu. Těží se tu zlato. Odměna za těžkou práci je o něco vyšší, než by si průměrný Peruánec vydělal jinde, ale… Jestli je o co stát, musí každý posoudit sám.

Tomuhle plácku by se ve zdejších podmínkách asi dalo říkat náměstí(čko).

Zdroj:

Petra Malá

Těžká práce, naprosto nedostatečně řešená hygiena, odpadky všude po ulicích, chatrče, které drží pohromadě snad silou vůle jejich obyvatel, to nejsou zrovna ideální podmínky pro život. Průměrná doba dožití je tu 35 let a kojenecká úmrtnost je z pochopitelných důvodů nepříjemně vysoká.

Upřímně – neumím si představit, že by se na tomhle místě člověk dokázal vykurýrovat ze střevní chřipky, natož tu pak na svět přivedl dítě, a dokonce ho udržel při životě.

Už na hlavní třídě to páchne a není to hezký pohled. Záhy zjistíte, že je to vlastně to nejblyštivější z celého města.

Zdroj:

Petra Malá

Peruánské Cusco: čokoláda, hory a pevnost, nad kterou zůstává rozum stát

Jak to ve městě a okolí vypadá?

Věděla jsem, že to bude jedinečný zážitek, i když ne pozitivní a líbivý. Už když se blížíte k La Rinconadě, začínáte se potýkat se zápachem. Po obou stranách silnice se rozprostírá ohromná skládka a o třídění odpadu tady nemohli nikdy slyšet ani tou největší náhodou. Až vás napadne otázka, jestli v Evropě spasíme planetu papírovými brčky místo těch plastových...

V La Rinconadě jsem z mikrobusu vyskočila prakticky rovnou na hlavní třídu. Už ta, včetně něčeho, čemu by se snad dalo říkat náměstíčko, vypadá dost bídně. Turistů sem asi nejezdí zrovna přehršle, i když pár mikrobusů jsme cestou potkali. Nicméně to netrvá dlouho a zjišťujete, že tahle bídná hlavní třída s pár stánky a vchody na veřejné toalety je vlastně tou nejnablýskanější částí města.

Střípek z hlavní třídy pro dokreslení atmosféry.

Zdroj:

Petra Malá

Cesta na Machu Picchu je drsná. Pytlíky s sebou!

Jakmile vás totiž místní průvodce zavede do postranních uliček, teprve v ten moment se ocitnete v něčem tak dokonale autentickém, že vám z toho nejspíš bude ještě pár dní úzko (pokud nejste úplný šutr) a nevolno.

Jak se blížíte k okraji města, skromné a důvěru nebudící domky střídají výš zmíněné plechové chatrče, nad hlavou (někdy dokonce jen pár centimetrů) se vám vine spleť kabelů, odpadky všude kolem vás jsou vlastně tím nejmenším. Pevná cestička se pomalu mění v blátivou břečku a útlocitný Evropan by si tu nejradši navlékl gumové rukavice, aby se mohl opřít, o co je potřeba, když nechce zajet celou botou do bahna až po kotník.

Na rtuť, kterou u nás zakázali v teploměrech, se tady údajně taky dá narazit. Používá se totiž při získávání zlata a pak odtéká do řek. Ty potom „zavlažují“ zemědělské oblasti. A těžké kovy se prý nevyhnou ani vodám jezera Titicaca, které patří k chloubám Peru.

Čím víc ke kraji města, tím větší nepořádek a přímo hmatatelný životní zmar.

Zdroj:

Petra Malá

5 130 metrů a výš už nejdu (ani to nejde)

Návštěva La Rinconady byla fakt silná. Byla jsem tu v neděli, proto jsem viděla to, o čem mluvil průvodce – lidi tu nemají vyžití, a tak po práci (a o víkendech) zkrátka sedí a popíjejí. Totální zmar.

Pro mě byl ale zajímavý i aspekt nadmořské výšky. Oficiálně se uvádí, že La Rinconada leží ve výšce 5 100 m n. m., ale na jednom konci města, na který už téměř navazuje ledovec, vystoupáte ještě o něco výš. Jeden přístroj ukazoval 5 130 metrů, jiný ještě o 10 a 17 metrů víc. Přehánět nechci, a tak se spokojím s tím, že jsem byla v oněch 5 130 metrech. 

Nad plechovými chatrčemi už se rozprostírá ledovec.

Zdroj:

Petra Malá

Duhová hora v Peru hraje barvami. Ale pozor na výškovou nemoc!

Samozřejmě se tu dýchá podstatně hůř. Vzduch je citelně řidší, než na jaký jsme zvyklí od nás. Vzduch začíná řídnout zhruba od 2 500 m n. m., to lidi začínají pociťovat rozdíl. Než se aklimatizujete, může se s vámi pár hodin klidně houpat svět. Na druhou stranu do téhle výšky se v pohodě dostanete v Dolomitech…

Před časem jsem viděla video s člověkem, který se v La Rinconadě natáčel. Vypadal, že je mu fakt zle. Protože nejspíš nevěnoval dostatek času aklimatizaci. Naše výprava začínala pobytem a túrami zhruba ve 2 400 m, ve 3 500 m, o něco výš než ve 4 000 m…

Bez toho si to opravdu neumím představit. Vidina toho, že bych se do La Rinconady rozjela třeba rovnou z letiště v Limě, u které se uvádí nadmořská výška 139 metrů, je úplně šílená. Prostě to vyžaduje čas, chcete-li La Rinconadu aspoň trochu vnímat, udýchat to tady, nepozvracet se a neomdlít.

Město a jeho okolí. Podstatné jsou tu zlaté doly.

Zdroj:

Petra Malá

Každý krok tady totiž musíte vydýchat, pokud jste tedy nepřicestovali z Himálaje. Srdce vám buší rychleji, než jste zvyklí, i když stojíte. Pravidelné kroky jsou váš přítel, ale jakmile se jednou vychýlíte z tempa, „tepovka“ je okamžitě násobná a vám nezbývá než zastavit a zklidnit ji.

Kromě toho jsem na sobě pozorovala ještě jeden projev zapříčiněný pohybem v řidším vzduchu – všechno kolem mě bylo pomalejší. Jako by se to odehrávalo o něco pomaleji, než to ve skutečnosti bylo.

Místní se tu pohybují jak laňky, jsou zvyklí. Neznamená to ale, že by to nemělo dopad na jejich zdraví. Kdo se tu jako jediný viditelně zadýchá, to je nosič s kilogramy a kilogramy věcí na zádech směřující z centra do výš položených uliček s chatrčemi.

I takhle může vypadat procházka peruánským městem. Uznávám ale, že La Rinconada je extrém.

Zdroj:

Petra Malá

Nejsilnější zážitek z Peru

Turisti, kteří se do Peru vydávají, se nejčastěji přímo třesou na Machu Picchu nebo na let nad pláněmi v Nazce, na kterých jsou vidět podivuhodné obrazce. Obojí bylo krásné a jedinečné. Ale několik hodin v La Rinconadě ve mně zůstane po zbytek života jako ten nejsilnější zážitek, který jsem v téhle jihoamerické zemi získala.

Jedna z postranních uliček města...

Zdroj:

Petra Malá

V některých místech La Rinconady nesmíte mít zakrytý obličej. Ve městě je totiž běžná i kriminalita (a třeba i prodávání vlastních manželek)...

Zdroj:

Petra Malá

Použité zdroje:

• timesofindia.indiatimes.com/travel/destinations/la-rinconada-the-worlds-highest-city-and-why-its-called-devils-paradise/articleshow/113850967.cms
• tomorrow.city/la-rinconada-peru-living-in-the-highest-altitude-city-in-the-world
• autorský článek