Přejít k hlavnímu obsahu

Mgr. Pavlína Vondráčková: „Učit češtinu v Šanghaji byla obrovská zkušenost.“

Mimořádně sympatická, vstřícná, milá, ochotná i empatická. Takovou učitelku češtiny bychom si stoprocentně přáli všichni. A studenti v Číně přesně takovou vyučující měli…

Dorazila za nimi z našich končin a na adresu svých asijských studentů má jen slova chvály. Mgr. Pavlína Vondráčková ale není jen oblíbenou lektorkou. Má nacestováno tolik, kolik já nemám ani namrkáno, a přesto skromně říká, že zas tolik toho neprojela. Opak je ale pravdou. Její cestovatelské zkušenosti jsou ohromné a pracovní praxe obdivuhodná. Přece jen se vám nestane každý den, abyste potkali někoho, kdo náš jazyk vyučuje v Číně

„Sama nevím, kde bych chtěla bydlet. Samozřejmě i v Česku je krásně a mám tam rodinu. Nechávám to spíš ale osudu, kam mě zavede,“ odpovídá mladá kantorka na zahřívací otázku, kterou jsem jí položila vyloženě z ženské zvědavosti jen tak mezi řečí. Více o výuce, o cestování nebo o vůni dalekých kuchyní už na vás čeká v našem rozhovoru.

Hlavní příjezdová cesta do kampusu na Šanghajské univerzitě mezinárodních studií.
Zdroj:
Pavlína Vondráčková, použito s jejím svolením

Pavlíno, jaké země jste už navštívila?

Cestování mě moc baví. A kde jsem všude byla? Těch zemí není zase tak moc, ale kromě Číny a Portugalska mohu zmínit například Japonsko, Filipíny, Vietnam, Kambodžu, Thajsko, Spojené arabské emiráty… A pak země v Evropě. Byla jsem pětkrát v Řecku, navštívila jsem Itálii, Španělsko, Chorvatsko, Srbsko

Jaké místo vás nejvíce okouzlilo nebo uchvátilo? Čím si vás získalo?

Asi Filipíny, a to díky přírodě, krásným plážím, čistému moři. Tam je to ještě takový turisty nedotčený ráj na zemi.  A taky Vietnam. Ve Vietnamu jsem byla dvakrát, procestovala jsem ho jednou od severu k jihu a podruhé od jihu na sever a líbilo se mi všude. A miluju vietnamskou kuchyni. A pak taky Japonsko, hlavně jídlem a lidmi, kteří jsou tam moc milí.

Výstava Muchových obrazů v Šanghaji.
Zdroj:
Pavlína Vondráčková, použito s jejím svolením

A existuje i místo, které jste navštívila a už nikdy byste se tam nevrátila?

Nemůžu říct, že se mi někde opravdu nelíbilo, protože každá země, kde jsem byla, má svoje kouzlo. Kam bych se asi už nemusela vracet, je Kambodža.

Kromě známého chrámového komplexu Angor Wat blízko Siem Reap jsem navštívila také hlavní město Phnom Penh, které je poměrně dost špinavé a všude smrdí odpad a odpadky. Taky jsem se tam necítila úplně bezpečně a na hraničním přechodu do Vietnamu (cestovali jsme s kamarádkou samy, bez cestovky) nás místní okradli tak, že chtěli zaplatit za speciální vízum do Vietnamu, které jsme už ale měly…

Povězte nám, jak jste se do Číny dostala. Co vás vedlo zrovna tam?

Vlastně nevím, proč jsem si tehdy řekla, že pojedu pracovat zrovna do Číny. Asii jsem znala, Čínu ale ne a pak prostě přišla pracovní nabídka jet učit češtinu na Šanghajskou univerzitu mezinárodních studií. Tenkrát byl v Číně „boom“, co se týče výuky češtiny pro cizince, program Bohemistika se v roce 2018 otevíral na vícero místech a já jsem si vybrala právě Šanghaj. Nelituju, zkušenost to byla skvělá. 

Pudong je čtvrť známá svými mrakodrapy.
Zdroj:
Pavlína Vondráčková, použito s jejím svolením

Jaké to je, učit v Šanghaji právě český jazyk? 

Super, bavilo mě to. Měla jsem poměrně dobré pracovní podmínky, byt od univerzity zdarma, kampus byl nedaleko, asi 15 minut pěšky. Tam jsem chodila nejen učit, ale také sportovat (zdarma pro učitele) a do menzy. Pracovala jsem jen dva dny v týdnu, zbytek týdne jsem měla volno čili jsem měla dost času pro sebe a jiné aktivity, což bylo skvělé. Kolegové na univerzitě byli taky moc fajn, takže si vlastně nemůžu vůbec stěžovat.

Tomuhle místu se říká Šanghajské Benátky. Není divu.
Zdroj:
Pavlína Vondráčková, použito s jejím svolením

Myslíte si, že je čeština pro cizince, obzvlášť možná pak pro obyvatele Číny, fakt tak těžká, jak se traduje?

Obecně u Asiatů platí, že jsou, alespoň co se studia týče, velice pilní, snaživí, pečliví a pracovití. A u čínských studentů to není jinak. Takže i když je pro ně čeština těžká, tak jako je čínština pro nás, oni to doženou svou pílí, pracovitostí a ctižádostí. Pracovalo se mi s nimi moc dobře. 

Jak jste v Šanghaji trávila volný čas? Objevovala jste tamní krásy?

Výuku jsem měla jen dva dny v týdnu. Tudíž čas na osobní život a na poznávání Šanghaje byl. Šanghaj je velkoměsto (v té době měla asi 25 miliónů obyvatel) a vlastně zde najdete asi všechno, co chcete a potřebujete. Byla jsem v muzeích, v divadlech, na výstavách, v restauracích. Nevýhoda je, že strávíte dost času na cestě. Já jsem bydlela v části zvané Hongkou a do centra jsem metrem jela asi 40 minut. 

Čtvrť Hongkou patří k těm starším, původním, bez mrakodrapů. Bydleli tam spíše starší lidé. A to bylo něco. Mají ve zvyku hlasitě plivat na zem, hlasitě odkašlávat, čůrat na zem… Klidně i stará babička se vám uprostřed cesty vyčůrá na zem a nevadí ji, že jdete okolo. Venčí psy a neuklízejí po nich… Tržnice jsou takové, že si tam nic koupit nechcete, protože se bojíte, jestli vám pak něco nebude. Centrum Šanghaje je ale nové, moderní, žije tam mnoho expatů, i když teď možná už méně (kvůli covidu-19 a podobně), a Číňané, kteří tam také bydlí, jsou už kultivovanější. A taky si vás rádi fotí.

Volný čas je třeba využít k poznávání okolí!
Zdroj:
Pavlína Vondráčková, použito s jejím svolením

Univerzita v Lisabonu, další paráda. Jak se do hry dostalo Portugalsko? 

Do Portugalska jsem se dostala díky Domu zahraniční spolupráce, který zaštiťuje obsazení lektorátů na univerzitách v různých zemích světa. Po pracovní zkušenosti v Asii jsem chtěla zkusit pracovat v Evropě, jednak proto, že jsem chtěla poznat další pracovní prostředí, a taky proto, že všechny evropské země jsou víceméně na dosah (po životě v Číně máte pocit, že v Evropě je všechno blízko). 

Navíc mám ráda teplo, sluníčko a moře, takže když Dům zahraniční spolupráce vypisoval výběrové řízení na pozici lektora českého jazyka a literatury na univerzitě v Lisabonu, řekla jsem si, proč to nezkusit. A ono to vyšlo. 

I v Portugalsku máte čas objevovat a poznávat? 

Ano, určitě. Sice musím pracovat víc než v Číně, ale volný čas určitě mám. Lisabon je krásné město, každá čtvrť má svoje kouzlo. Já osobně mám nejraději nábřeží podél řeky Tejo a čtvrť Belém. Z Lisabonu se taky snadno a rychle dostanete k oceánu, na nejbližší pláž Carcavelos je to vlakem asi 20 minut. Ideální místo pro milovníky surfu a mořských plodů. V Portugalsku jsem byla i v Algarve. Tam je krásně taky, dlouhé pláže a oceán.

Řekněte nám prosím závěrem, jak vypadají vaše dovolené? Kam ráda vyrazíte?

Jako univerzitní učitel mám asi tři měsíce volno, to je jeden z velkých benefitů mojí práce. Nejraději jezdím k moři, ale ne na takovou, kde bych se jen válela u moře. To mě nebaví. Musí tam být možnost něco poznat a zažít, například jít na procházku po městě, po okolí, do přírody a tak. Letos se chystám na Madeiru, která bude asi víc o turistice než o opalování se na pláži.

Díky za vaše odpovědi!

 
 

Místo

31° 13' 49.4076", 121° 28' 25.3236"
Rubrika:
Aktivity:

Poznání

Autor:
Barbora Klímová

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Mgr. Pavlína Vondráčková: „Učit češtinu v Šanghaji byla obrovská zkušenost.“