Národní park Erawan

Thajsko je místem mnohých starobylých a více čí méně uvěřitelných legend. Jedna z nich se váže k malé vesničce nedaleko Lampangu. Když jí procházel Buddha, údajně místním daroval své kadeře, které jsou nyní uloženy v největší chrámové pagodě Wat Phra That Lampang Luang. Jiné legendy ale nejsou už tak prozaické.
Mluví se v nich o krutém králi a jeho sličné dceři, kterou jednoho dne uvěznil ve skalnatém městě uvnitř parku Phu Phra Bat. I přes otcovu nepřízeň a mnohé další útrapy se jí podařilo poslat vzkaz mladému princi, který ji z města vysvobodil a oženil se s ní. Jakmile to král zjistil, nechal oba sprovodit ze světa. Bohužel podobných legend je v Thajsku poměrně mnoho.
To však nemění nic na tom, že vám zdejší národní parky svou krásou a nevšedností vyrazí dech. Některé ukrývají cestu ke slavné filmové řece Kwai, krásu a faunu jiných turisté přirovnávají k českým „Jizerkám“. Na co dalšího se můžete během thajských toulek těšit?
Tenhle thajský skvost najdete v horské oblasti provincie Kanchanaburi, v západní části Thajska. Jeho rozloha činí 550 kilometrů čtverečných a za národní park byl v pravém slova smyslu prohlášen v roce 1976. V současnosti patří mezi nejnavštěvovanější a nejoblíbenější národní parky Thajska. Jeho největším lákadlem je seskupení sedmi kaskádovitých vodopádů. Nejslavnější je stejnojmenný velikán, jehož průzračná zurčivá voda padá z výšky 1500 metrů.
Během své cesty protíná oněch sedm zmíněných kaskádovitých stupňů a padá do křišťálového jezírka, které je významnou turistickou atrakcí. Pokud se chcete o jeho kráse přesvědčit na vlastní oči, pak jen doplníme, že poměrně snadno se dostanete až na šestý stupeň. Výstup na ten poslední je ale náročný a určen pouze pro zkušené horolezce. Odměnou vám bude neuvěřitelný výhled, ale i pohled na tříhlavého bílého slona Erawana, kterého mnozí spatří v posledním stupni vodopádu.
Park leží na východním svahu pohoří Tesserim, nedaleko hranic s Barmou. Za národní park byl Kaeng Krachan prohlášen v roce 1981. Ačkoli jde o vůbec ten největší národní park Thajska, davy turistů tady rozhodně nečekejte. Na úctyhodné rozloze čítající 2914 kilometrů čtverečných se totiž jednotlivé skupiny turistů poměrně snadno rozprostřou a tak se může stát, že během prohlídky tady prakticky na nikoho jiného nenarazíte. Park z velké většiny pokrývá deštný prales, díky němuž je zde po celý rok vysoká vlhkost, k níž přispívají i vydatné srážky v období dešťů.
Nejvhodnější doba pro návštěvu parku je proto v období od listopadu do května. Park se může pochlubit osmnáctistupňovým vodopádem Tho Thip i jeho menším bratříčkem – šestnáctistupňovým Pala-U. Kromě vodopádů se však můžete vydat i na průzkum krápníkovou jeskyní Wiman s mnoha cennými artefakty, poukazující na brzké osídlení tohoto magického místa. Na cestě vás budou doprovázet zástupci zdejší fauny, kteří mají v parku prakticky neomezený pohyb.
Park Doi Inthanon je pojmenovaný po nejvyšší hoře Thajska (2 565 m) a jeho rozloha činí 482 kilometrů čtverečných. Největší atrakcí parku jsou opět překrásné vodopády Mae Ya a Mae Klang. Ideální doba pro jejich prohlídku je od května do listopadu, kdy nabízejí nejvíce vody. Mae Ya je vůbec tím nejvyšším vodopádem v Thajsku a do průzračného jezírka padá z 280 metrové výšky.
Doi Inthanon to však nejsou pouze proslulé vodopády, ale i kolonie ptáků, kterých je zde opravdu nepřeberné množství. Stejně bohatá je také zdejší flóra, za kterou se vyplatí cestovat od prosince do února. Návštěva parku je povětšinou součástí atraktivních trekových výletů, které se svým programem příliš neliší. Jejich obvyklou náplní je jízda na slonech, pochod po horách a splavování řeky na bambusovém raftu.
A dostáváme se k další raritě. Park Khao Yai je proslulý svou netradiční podobou a rozmanitostí zdejší fauny i flory. Češi, kteří měli možnost park prozkoumat na vlastní kůži, jeho přírodu přirovnávají k přírodě Jizerských hor. Park je totiž neuvěřitelně bohatý a malebný a i přesto, že jde o třetí největší národní park Thajska, není nijak extrémně přeplněný. Najdete tady nespočet stezek i možnosti k přenocování.
Park pokrývá hornaté území zahrnující stálezelený prales a travnaté pláně. Nejvyšší horou je Khao Rom vysoká 1351 m a mezi rarity parku patří vodopády Huai Narok a Haew Suwat. Během prohlídky byste neměli minout ani kopec Khao Khieo se dvěma vyhlídkami a kraťoučkou stezkou lesem. Pokud navíc budete mít štěstí, narazíte na zoborožce, gibbony, slony nebo makaly.
Že už bylo té zeleně dost? Vyměňte klasické národní parky Thajska za mořský klenot – park Ko Tarutao. Najdete ho při hranicích s Malajsií v provincii Satun. Národním parkem bylo místo vyhlášeno v roce 1974. Na 1492 čtverečních kilometrech najdete 51 ostrovů a ostrůvků, nabízejících dosud turismem méně poznamenanou přírodu. Názvy některých z nich jsou však dosti úsměvné.
Láká vás třeba výlet na „Ostrov spící krávy“ nebo Ko Prayat? Anebo výlet na sousední „Ekonomický ostrov?“ Park nabízí skvělé podmínky pro potápění, odpočinek i zábavu a dobrodružství v deštných pralesech. Navíc se o něm říká, že je vůbec tou nejkrásnější plážovou destinací v Thajsku. Při troše štěstí tady můžete narazit na delfíny, velryby a mořské želvy.
Národní park, chcete-li přírodní rezervace Khao Sam Roi Yot je další z thajských unikátů. Nabízí totiž vápencové podloží porostlé divokou vegetací, zdvihající se prudce přímo z pobřeží Thajského zálivu. Asi největším lákadlem parku je jeskyně Tham Phraya Nakhon Cave s chrámem vystaveným pro krále Ramu V., Chulalongkorna. Pokud vás procházka k jeskyni neláká, zamiřte na jižní stranu rezervace, která je o dost rozmanitější než sever. Park najdete nedaleko města Pranburi a je velmi oblíbený mezi horolezci a milovníky ptactva nejrůznějších druhů.
Severní Thajsko nabízí rovnou několik národních parků. Kromě výše zmíněného Doi Inthanon je to také Phu Hin Rong Kla, který je znám především svými rozeklanými formacemi skal. Rozloha parku činí 307 kilometrů čtverečných a na své si zde přijdou zejména milovníci treku a neuvěřitelných vyhlídek po okolí.