• Jak se Picher stal „těžební mocností“
• Pýcha? Možná. Pád určitě
• Život na hromadách toxického odpadu

Najdete ho v USA, v severovýchodní Oklahomě, v Ottawa County, a kdybyste jím projížděli bez zásadních vědomostí, nejspíš by vám zatrnulo, kam jste to právě vjeli a proč je tu úplně prázdno. Tak to pojďme vzít od začátku.

Jak se Picher stal „těžební mocností“

V roce 1913 se zmíněná oblast v Ottawa County celkově rozvíjela, a když se přišlo na to, že právě v tomhle místě se nacházejí ložiska olova a zinku, během pěti let tu vyrostlo městečko. Svůj název dostalo po O. S. Picherovi, majiteli společnosti Picher Lead Company, jejíž doménou byly baterie. 

Už v roce 1920, tedy dva roky po vzniku městečka, tady žilo téměř 10 000 lidí. Takové běžné české maloměsto. Úplný vrchol nastal v roce 1926, kdy tu žilo přesně 14 525 osob. Od té doby už to šlo z kopce.

Prázdnota a nic než prázdnota.

Zdroj:

Shutterstock

Oblast Picheru se stala nejproduktivnějším těžebním místem v oblasti Tri-State. Během 30 let (v letech 1917–1947) došlo k vyprodukování rudy v hodnotě 20 miliard dolarů. Zajímavé je třeba to, že víc než polovina olova a zinku spotřebovaného během 1. světové války pocházelo právě odsud.

Ve zdejších dolech pracovalo v době největšího rozkvětu až 14 000 horníků a další 4 000 zaměstnanců vykonávaly související práce v těžebních službách. Mimochodem – tady se sluší a patří dodat, že tihle dělníci měli už z principu nakročeno k silikóze, rakovině plic, tuberkulóze a dalším nepříjemnostem (a podle dokladů byly k rozvoji těchhle nemocí opravdu náchylnější než „běžný lid“).

Město je opuštěné od roku 2015, kdy zemřel jeho poslední obyvatel.

Zdroj:

Shutterstock

Američané omylem vypálili město, které hoří už přes 60 let To chci číst!

Pýcha? Možná. Pád určitě

Po kulminaci, která se odehrála v roce 1926, už se město jen vylidňovalo – to v důsledku toho, jak od 30. let citelně ustávala těžba. I tak se ale zvětšovalo množství odpadu, který při ní dál vznikal. A nemizel.

V roce 1960 v Picheru žilo jen 2 553 osob a v roce 1967 těžba úplně ustala. Pak už nebyl tak úplně důvod v místě zůstávat, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že se tu nacházela kontaminovaná voda ze šachet, kterou najednou už nikdo neodčerpával (a tak začala zabíjet divokou zvěř a řeky zbarvila do červena), 36 miliónů tun písku a kalů nebo 70 miliónů tun důlní hlušiny.

Hromady štěrkovitého odpadu, který škodil zdraví místních, byl neodmyslitelnou součástí zdejšího života.

Zdroj:

Shutterstock

Kde v Americe umírají letadla? Nedaleko výskytu UFO i pod gilotinou To chci číst!

Život na hromadách toxického odpadu

Všechny tyhle toxické „aspekty“ nepředstavovaly nic jiného než prostředí, které je až neúnosně znečištěné. V roce 1980 v něm ještě pořád žily 2 000 osob, které se poškození zdraví nevyhnuly – dost možná si takovou možnost ani nechtěly přiznat. 

Hromady štěrkovitého odpadu byly neodmyslitelnou součástí života místních. Pořádaly se u nich pikniky, omladina sjížděla „kopce“ na kole a děti si tu hrály jako na úplně normálním písku. Ty, které se občas vykoupaly ve zdejších vodách, pak měly vlasy zbarvené do oranžova (a o nějakém vymytí pochopitelně nemohla být ani řeč). 

Během 90. let učitelé díky standardizovaným textům seznali, že zdejší žáci vlastně „nejsou úplně nejbystřejší“. Když pak proběhla velká akce pod záštitou Indian Health Service, přišlo se na to, že děti mají v krvi opravdu přespříliš olova na to, aby se to na nich nijak nepodepsalo.

Podepsalo se – poškozením mozku a nervového systému, zpomalením růstu, potížemi s chováním a učením, a dokonce i problémy se sluchem a řečí.

V nultých letech tu proběhl odkup pozemků, aby se obyvatelé Picheru mohli odstěhovat.

Zdroj:

Shutterstock

Zpackali studnu a omylem vytvořili jedno z nejkrásnějších míst planety To chci číst!

V roce 2006 spatřila světlo světa zpráva, která poukazovala na fakt, že od roku 1982 došlo v téhle oblasti k 35 závalům, přičemž 159 domům a veřejným budovám hrozilo zřícení v důsledku výrazného podkopání.

Senátor Jim Inhofe tehdy vyzval k odkoupení pozemků, aby jejich majitelé mohli začít nový život jinde. A tak se během následujících dvou let odstěhovalo na 200 rodin. Všichni neodešli – někteří totiž měli pocit, že za svůj pozemek nedostanou dost peněz na to, aby se mohli přestěhovat.

V roce 2008 se tudy prohnalo tornádo a výsledkem byly nejen materiální škody, ale i zmařených sedm životů. Ani to některé neodradilo – v roce 2010 tu ještě stále setrvávalo 20 osob.

Posledním člověkem, který tu žil, byl zdejší lékárník Gary Linderman – ten město neopustil ani v roce 2008 a řekl, že dokud ho nikdo nedonutí, svou lékárnu v Picheru nezavře a nikam neodejde. Když v roce 2015 zemřel, město už zůstalo dokonale opuštěné.

Použité zdroje:

• eu.oklahoman.com/story/news/2023/10/30/how-picher-oklahoma-became-americas-most-toxic-ghost-town/70992699007
• allthatsinteresting.com/picher-oklahoma