Rozsáhlé přírodní území o rozloze větší než 10 kilometrů čtverečních s jedinečnou a přirozenou krajinnou strukturou. I tak by se dal definovat národní park.
V České republice máme hned čtyři národní parky, které se nemusejí stydět ani ve srovnání s těmi evropskými i světovými. Nečekají vás v nich nervozitu vzbuzující kilometrové prohlubně nebo sopky, typická středoevropská příroda vás naopak krásně zklidní. Podívejte se s námi na naše národní chlouby. Už jste je navštívili všechny?
Krkonošský národní park vznikl 17. května 1963 jako první svého druhu u nás. Tohle chráněné území zaujímá 363,27 kilometrů čtverečních a své pojmenování získalo podle Krkonoš, pohoří, na kterém se rozkládá. Na polské straně hor vznikl národní park ještě o čtyři roky dřív.
Účelem ochrany v Krkonošském národním parku je různorodá příroda. Co se flóry týče, vyskytují se tu druhy dělené podle čtyř vegetačních stupňů – submontánní, montánní, subalpínský a alpínský. Ve vysokých polohách se nacházejí i glaciální relikty, tedy rostlinné druhy, které přežily dobu od posledního zalednění.
Z fauny pak musíme jmenovat především ohroženého tetřívka obecného, který se vyskytuje hlavně ve Skandinávii a na Sibiři, čečetku zimní nebo hraboše mokřadního.
Součástí národního parku je nejvyšší česká hora, Sněžka (1 603 m).
Tohle lesnaté území zaujímající 680,64 kilometrů čtverečních stát chrání od 20. března 1991, a to především kvůli přítomnosti jedinečných nerušeně se vyvíjejících biologických společenstev. Narazíte tu třeba na slatě, rašeliniště a karová jezera, horské smrčiny a pralesní porosty. I tenhle národní park získal název od pohoří, které je jeho součástí. Jeho nejvyšší horou je Plechý (1 378 m).
Šumava je plná fascinujících míst, k nimž rozhodně patří třeba tři jezera ledovcového původu nebo rašelinná jezírka. Z fauny tu můžete pozorovat tetřeva hlušce, rysa ostrovida nebo kosa horského, z flóry vás pak možná zaujme oměj šalamounek nebo zvonečník černý (endemity). Ani tady nechybí glaciální relikty.
Ještě v roce 1991, konkrétně 1. července, byl vyhlášen další národní park – Podyjí. Dodneška je to jediný národní park na území Moravy. Se svou rozlohou o 63 kilometrech čtverečních je u nás zároveň tím nejmenším, o jeho kráse ale nemůže být pochyb. Pokud milujete kaňony, nesmíte si ho nechat ujít!
Národní park Podyjí, se – jak už jeho název napovídá – rozkládá na území podél řeky Dyje. Asi 84 % plochy je zalesněno a ve zdejších listnatých lesích se nacházejí i vzácné dřeviny a endemity (jeřáb muk hardeggský). Dyje tu vytváří meandry s úchvatnými skalními útvary a právě zachovalost dyjského kaňonu je hlavním důvodem, proč se tenhle kousek naší nádherné země dostal pod ochranu státu.
Nejvyšším bodem Podyjí je Býčí hora (536 m).
Nejmladší, nejsevernější… Jak chcete. Oblast na severu Čech rozkládající se na 79,23 kilometrech čtverečních mezi Hřenskem, Chřibskou a Brtníky má stát pod svou ochranou od 1. ledna 2000. Hlavním předmětem ochrany jsou zdejší fenomenální pískovcové útvary a na ně navázaný biotop.
Při návštěvě tu na vás čekají skály, soutěsky, lesy (na 97 % parku), rokle, brány, stěny, skalní hrádky… A nic menšího než světoznámá Pravčická brána nebo neuvěřitelně fotogenická zřícenina vodního mlýna (Dolský mlýn).
České Švýcarsko leží mezi Lužickými horami a Labskými pískovci, což jsou mimochodem další dva kousky Česka, které stojí za objevení. O název národního parku se zasloužili švýcarští malíři působící na akademii v Drážďanech. Těm oblast v Německu připomínala domovinu, a tak se jí začalo říkat Saské Švýcarsko. My jsme pak Švýcarsku, které na to saské navazuje, už jen dali svůj přívlastek.
Z fauny musíme zmínit původně dominantní buk lesní, který ovšem dost ustoupil smrku ztepilému, nejrůznější mechy a lišejníky. Najdeme tu i největší populaci sokola stěhovavého ve střední Evropě.
Nejvyšším bodem Českého Švýcarska je Růžovský vrch (619 m).
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7, zdroj 8