Na samé hranici Bosny a Hercegoviny s Chorvatskem, teče řeka Una. Řeka, označovaná vodáky jako nejhezčí řeka Evropy, protéká na samotné hranici s Chorvatskem téměř neobydlenou krajinou a tvoří četné vodopády a peřeje.
Při cestě z Jajce do Bihaće se okolní krajina nenápadně mění. Vesnice jsou stále menší a vzdálenější, hluboké zelené lesy postupně mizí a kolem silnice se objevuje záhadná krajina nízkých keřovitých porostů a nekonečných luk. Krajina, která vypadá jako z jiného světa. Nekonečné zvlněné pastviny s řídkou nízkou vegetací, téměř žádné stavby a jen tu a tam opuštěná stavení.
Město Bosanski Petrovac uprostřed pusté krajiny působí jako přízrak. Kraj je tu chudý, téměř bez průmyslu s velmi nízkou hustotou osídlení. U obce Vrtoče se potom skrývá malá etno vesnička Čardaklije, kde můžete složit na noc hlavu a přemýšlet o nočních hlasech z přilehlého lesa.
Z vesničky Vrtoče vede vozová šotolinová cesta k řece Una. Cestou potkáte stádo ovcí s pasáčkem, který hledá se svými psi uprchlé koně a s nadějí se obrací na vás, na jediné živáčky široko daleko, zda jste je při své cestě pustinou náhodou nezahlédli.
Cesta se zdá nekonečná, od auta se valí prach a přejete si, aby sto padesátá díra, do které jste právě vjeli, byla již ta poslední. Naštěstí se objevuje v pustině Kulen Vakuf. Vesnice se záhadným názvem na břehu řeky Una, nad kterou se tyčí majestátní zřícenina hradu Ostrovica.
Chvilku bloudíte, až najdete další prašnou cestu nahoru k hradu. Slunce pálí a vy kráčíte mezi dříny ke zřícenině na vrcholku kopce nad řekou. Snad nepotkáte jedovatou zmiji, myslíte si. Ze zříceniny se otevírá nádherný výhled na údolí Uny a vy si připadáte jako v ráji. Ticho, nekonečná zeleň a jen jedna jediná vesnička pod vámi. Široko daleko žádné město. Prostě klid na zemi, který se již jen tak nevidí.
Vracíte se zpět k obci Orašac a zastavíte na malé plážičce u řeky. Místní mladíci sedí na trávě a popíjejí pivo, z auta se line balkánská hudba. Potkáte německou rodinku s ročním dítětem v šátku, která cestuje Bosnou bez auta, pouze veřejnou dopravou. Relaxují a pak se vydávají na cestu k autobusu do Bihaće. Odhodláte se smočit v ledové vodě. Teplota se zdá být snad 10°C, ale nakonec se ponoříte a plavete, cítíte ledové sevření. Voda musí být ale teplejší. Mladíci se zájmem sledují vaše počínání a čekají, zda se ponoříte. Pro ně musí být ledová voda nepředstavitelná.
Schyluje se k večeru, a tak smutně nasedáte do auta a jedete směrem k Bihaći. Postupně se loučíte s kaňonem řeky Una a vítá vás čtyřicetitisícové město, které bylo za bosenské války mírovou enklávou OSN, takže bylo ušetřeno větších útoků. V Bihaći vás čeká nocleh a odměna v podobě ledové kávy, která v horkém večeru přijde k duhu.