Obojí to skutečně bylo. První dvě sousta byla velice rozpačitá, zbytek dezertu už byl ale jedno velké nebe v puse! Kanafeh je nezapomenutelná součást arabského jídelníčku, kterou by měl ochutnat každý, kdo bude mít příležitost.

Křupe to a táhne se to

Kanafeh není jeden jediný. Co spojuje různé verze, to je křupavoučké filo těsto v podobě nudlí. To se namáčí do sladkého cukrového sirupu a pak mistři cukráři pokračují v krasojízdě podle toho, co jim velí tradice. 

Zatímco v Libanonu je zvykem kombinovat parádně oslazené filo těsto s krémem ashta (tu můžeme připodobnit třeba k mascarpone, ale přesto to není to samé), Palestinci s chutí vsázejí na sýr nabulsi (podle města Nablus, odkud pochází). 

Nabulsi se vyrábí z ovčího nebo kozího mléka, je bílý, polotvrdý a bez děr. Když ho zahřejete, změkne a táhne se. Dá se jíst tak, jak je, nebo si ho Arabové rádi smaží na oleji. Když z něj tedy zrovna nedělají dezert.

V Palestině pravděpodobně ochutnáte filo těsto v kombinaci se sýrem nabulsi.

Zdroj:

Shutterstock

Palestinská verze dobroty má tedy sýrovou vrstvu, filo těsto namáčené v cukrovém sirupu, které je ovšem ještě obarvené v oranžovém potravinářském barvivu, a v ideálním případě nechybí drcené pistácie, které souhru chutí vyladí k dokonalosti. Když se totiž smísí slanost sýra se sladkostí těsta a ke všemu je to celé čerstvé, je to něco naprosto neuvěřitelného!

Lahůdka nejspíš z 10. století

Kanafeh není žádná novinka, o to víc ale chutná. Tohle jídlo má prostě svou duši. Jeho původ se datuje do 10.–15. století (jeho domovinou má být Umajjovská říše nebo Egypt) a původní výraz chnafah odkazuje na barvu části těla ptáčka zvaného bulbul. Ta je oranžová, což je důvod, proč se těsto při přípravě dezertu i obarvuje. 

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4