Saint-Antoine-l’Abbaye úvodní
Spěcháme, neustále se za něčím ženeme a takřka nemáme čas na to nejdůležitější – na sebe a na život v přítomnosti. Saint-Antoine-l’Abbaye vás z toho vytáhne.
Aspoň tedy na chvilku, protože svým každodenním povinnostem samozřejmě neuniknete. Vrátí se, jen co skončí dovolená. Za předpokladu, že ještě do té doby nevyhrajete v loterii. Tohle zastavení ve vesnici, ze které dodneška dýchá středověk, vám ale určitě „bodne“.
Mimochodem – vesnice se v roce 2009 zařadila na seznam nejkrásnějších vesnic Francie a v roce 2025 si ji Francouzi dokonce zvolili za svou vůbec nejoblíbenější!
Když se budete toulat jihovýchodní Francií, udělejte si malou zajížďku, která vám nabídne velký zážitek. Vesnice, o které je řeč, se nachází asi 120 kilometrů jižně od Lyonu a 65 kilometrů západně od Grenoblu.
Z hlediska cestovního ruchu je výhodou vesnice třeba i to, že je součástí jedné z tras do města Santiago de Compostela. Pro poutníky představuje jedno z opravdu důležitých zastavení, a tak tu o návštěvníky není nouze.
Teď už se pojďme podívat, co je na vesnici tak obdivuhodné. Turisty sem táhne hlavně autentická středověká atmosféra. Projdete se úzkými dlážděnými uličkami, podél hrázděných domů, omrknete fasády s dělenými okny i historickou tržnici s nezaměnitelným geniem loci.
Dovzdělat se tu můžete v místním muzeu, které se věnuje historii řádu antonitů, léčebným parfémům a historii zdejších zahrad.
A pokud si rádi užíváte noční atmosféru, můžete se připojit ke speciální noční prohlídce vesnice s průvodcem. Je to kouzelné!
Absolutním must-see je ale gotické opatství sv. Antonína. Historie samotného místa se začala psát už v roce 1070, kdy sem šlechtic Geilin přivezl z tehdejší Konstantinopole ostatky sv. Antonína. Ty byly v roce 1088 za dohledu benediktinů uloženy do základů kostela.
Tyhle ostatky měly údajně moc léčit tzv. oheň svatého Antonína, což je jedna z forem ergotismu (otrava toxiny plísně paličkovice nachové, která se bohužel dostávala do mouky), dneska bychom nemoc označili za mykotoxikózu. Oheň se jí říkalo proto, že se projevovala bolestí a intenzivním pálením v končetinách.
Zajímavé je, že vesnice se tehdy nazývala La Motte aux Bois a pak dostala jméno po svatém Antonínovi, které nese dodneška.
Na místo se kromě poutníků začali vydávat i nemocní, proto tu vznikl špitál, kde se o ně starali bratři a sestry. Špitál prosperoval a získával vliv. Právě sestry a bratři měli čím dál větší spory se zdejšími benediktiny, kteří odsud nakonec v roce 1297 úplně, i když nedobrovolně odešli.
Ze špitálu se potom stal klášter s vlastním řádem – Hospitálským řádem sv. Antonína, zkráceně šlo o antonity. Mimo jiné se tu rozvíjelo taky sochařství, zlatnictví a architektura.
Během 14. a 15. století dosáhlo opatství svého absolutního vrcholu. Řád spravoval přes 370 komend a špitálů po celé Evropě a v samotné vesnici vyrostl velkolepý kostel chráněný hradbami.
Právě z téhle doby je podoba kostela, jak ho dneska známe. Jeho součástí je 17 kaplí, monumentální hlavní oltář s relikviářem a přehlédnout nejde vzácné ořechové lavice. Světlo dovnitř proniká 45 okny, která byla dřív zdobena vitrážemi.
V 16. století bylo opatství vypleněno a poničeno během náboženských bojů. Rekonstrukce v 17. století ale přinesla novou podobu stavby. V 17. a 18. století získalo Velké nádvoří svou dnešní klasicistní podobu s elegantními fasádami a v roce 1711 přibylo velkolepé schodiště vedoucí ke kostelu.
Jenže úpadek byl nevyhnutelný. Ergotismus postupně vymizel a antonité přestávali mít takový vliv. Mezi lety 1775 a 1777 přešel majetek na řád svatého Jana Jeruzalémského.
V roce 1840 ale přišel klíčový zlom – tehdy nechal spisovatel a památkář Prosper Mérimée opatství zapsat na seznam historických památek. Díky tomu získala stavba ochranu a dodneška se jí můžete kochat.
Můžete tu spatřit Poklad antonitů (Trésor des Antonins), který je údajně druhým nejvýznamnějším relikviářem ve Francii, hned po bazilice v Toulouse. V bývalých hospodářských budovách a na nádvoří dneska tvoří umělci, je tu taky restaurace a muzeum, které se historii místa zevrubně věnuje.
Vesnice ožívá hlavně v létě, a to i díky každoročně konanému festivalu La Médiévale, během něhož se obec zaplní obchodníky, akrobaty a trubadúry. Hluk, který absolutně ničím nepřipomíná ten moderní, zanese návštěvníky do středověku, i kdyby snad nechtěli.
Kromě toho se tu občas konávají koncerty, divadelní představení v neobvyklých kulisách nebo výstavy.
Pokud budete mít na místě čas a za předpokladu, že máte rádi hory, udělejte si taky výlet do přírodního parku Vercors s dechberoucím vápencovým masivem. Úžasné na tomhle místě je, že tu platí absolutní zákaz zásahu člověka do přírody, proto tu nenajdete ani jednu horskou chatu a žádný nepořádek.
Jestli tudy projíždíte s dětmi a chcete jim dopřát zábavu podle jejich gusta, vypravte se do Miripili L'Ile Aux Pirates – zábavního parku, který vás zavede do imaginárního světa Petra Pana.
Ještě jednou ve zkratce, pro rychlou orientaci:
Znáte nějakou vesnici podobnou Saint-Antoine-l'Abbaye, kterou by měli ostatní vidět? Napište nám svůj tip do diskuze pod článkem!
Použité zdroje: