Přejít k hlavnímu obsahu

Čurající chlapeček v Belgii denně vyplýtval pitnou vodu pro deset domácností

Nejbizarnější atrakce Bruselu - Manneken pis, chcete-li čurající chlapeček, čelil v nedávné době skandálu a vážnému obvinění. Technik kontrolující spotřebu pitné vody – jistý Régis Callens nainstaloval na 61 centimetrů vysokou sošku vodoměr v naději, že jde o uzavřený okruh, který vodu nijak nespotřebovává.

2 000 litrů vyplýtvané pitné vody denně

Jeho zjištění ho ale přesvědčilo o opaku. Chlapeček "čural" čistou pitnou vodu, která bez užitku odtéká do kanálu. Podle propočtů denně vymočil 1 000–2 000 l pitné vody, která by stačila pro deset běžných belgických domácností. Úředníci se proto dali do práce a panáčkovi přimontovali kanálek, který má zachytávat vymočenou vodu, a ta se pak bude vracet zpátky do sošky.

Později bude uzavřený okruh propojený s touto fontánkou upraven v souladu s její polohou na dlážděné ulici nedaleko Velkého náměstí ve středověkém centru belgického hlavního města. Společně s tímto nelichotivým objevem hodlají úředníci městské rady zkontrolovat i další fontány a učinit případné opatření, pokud by došlo u některé z nich ke stejné situaci.

Čurá celá rodinka

Panáček, který více než 400 let močil čerstvou pitnou vodu, je jednou z nejbizarnějších památek světa. Věděli jste ale, že  Manneken pis má také svou družku – čurající holčičku a dokonce i pejska? Ale nepředbíhejme a pojďme se na tuhle bizarní postavičku podívat maličko zblízka.

Od malička jsme nabádáni k tomu, že močení na veřejnosti je nevhodné a nedůstojné a když to na nás zkrátka přijde, je potřeba vyhledat toalety anebo se alespoň ukrýt někam do ústraní. Pak se ale jednoho dne rozhodneme pro výlet do Belgie. A naše moralizování vezme za své. Jakmile si to totiž budeme štrádovat po proslulém bruselském náměstí Grande Place, JEMU se nemáme šanci vyhnout.

Košík, výbušniny a nepřátelé

Manneken pis zcela bezostyšně močí do kašny a pózuje profesionálním fotografům i nadšeným turistům z celého světa. Být z masa a kostí, pravděpodobně by dostal pár facek anebo na holou. Protože je ale z bronzu a stojí tady už od 14. století, je za opravdovou superstar. Jak tahle soška vznikla? Existují dvě teorie.

První kamenná verze panáčka tady pravděpodobně stála už někdy ve 14. století, a to na počest malému hrdinovi. Podle první legendy dvouletý vévoda Godfried II. Brabantský podporoval své vojáky tak, že byl zavěšený v košíku na stromě a čural na hlavu nepřátelům. Díky této „pomoci“ prý nakonec vyhrály brabantské jednotky třeskutý boj proti Berthoutům.  

Druhá legenda praví, že při útoku na Brusel vymysleli uzurpátoři plán, jehož součástí bylo umístit výbušniny u městských hradeb. Naštěstí neměli ponětí o tom, že je špehuje malý chlapec, který se chytře vyčural na zápalnou šňůru. Díky němu tak město nelehlo popelem.

Jedna dvě, zloděj jde

Bronzová socha se stala už několikrát cílem lapků a nenechavců. Například v roce 1745 sošku ukradli Angličané, o dva roky později se jí pak zmocnila Francie. Potřetí byla soška odcizena v roce 1817 nenechavým zlodějíčkem. Z původního čurajícího panáčka zůstaly jen úlomky, z nichž byla vyrobena dnešní soška.  V současné době chlapeček lapky nezajímá. Nebo alespoň prozatím.

Zajímavostí také je panáčkův šatník, který čítá více než 800 různých kostýmů. Dříve mohl panáček nosit pouze kostýmy, které mu darovali králové, královny nebo bruselští úředníci. Dnes může sošce darovat obleček prakticky kdokoli. Panáček byl už oblečený jako samuraj, toreador, vlámský katolický skaut, Mickey Mouse, Elvis Presley i pilot RAF. Aktuální sbírku oblečků najdete v nedalekém muzeu.

Studený problém a kámoška „za rohem“

Napadlo vás, jak náš čurající chlapeček vykonává potřebu v zimě? Odpověď je jasná – jednoduše nevykonává. Pokud teploty klesnou pod bod mrazu, je fontána zastavena. Zmrzlá voda by totiž mohla sošku roztrhnout a to by byla přeci jen škoda. Tenhle unikát totiž jezdí obdivovat turisté z celého světa. A ani Česko není výjimkou

V úvodu jsme se zmínili také o čurající holčičce. Jaenneke pis najdete asi 200 metrů od zmíněného náměstí Grande Place. Konkrétně jde o slepou uličku Impasse de la Fidélité/Getrouwheidsgan, nedaleko proslulého podniku Délirium Café. Takhle necudná kráska byla vyrobena z vápence jistým Denisem-Adrienem Debouvrierem v roce 1985. O dva roky později se stala právoplatnou součástí čurající rodinky. Protože se ale v uličce často pořádají rozlučky se svobodou, bývá na noc opatřena mříží.

Pejsek uzavírá čurající trojku

Močící holčička si vysloužila skoro takovou slávu jako její kolega – symbol Bruselu. Málokdo ale ví, že do téhle podivné rodinky patří také pejsek, který sice není tryskající fontánou, přesto je každému jasné, že je zachycen v pozici, kdy plánuje vykonávat potřebu.

Zinneke pis je umístěn na rohu ulic Rue des Chartreux/Kartuizersstraat a Rue du Vieux-Marché/Oude Graanmarkt od roku 1998. Drtivá většina turistů se s močícími soškami nadšeně fotí, některé puritány však sochy pohoršují. Takovým nezbyde nic jiného, než omezit návštěvu Bruselu na Atomium a park miniatur.

Místo

50° 50' 41.9892", 4° 20' 59.9604"
Rubrika:
Aktivity:

Poznání

Autor:
Vendula Vrablová

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Čurající chlapeček v Belgii denně vyplýtval pitnou vodu pro deset domácností