Přejít k hlavnímu obsahu

Fukov ustoupil hraničnímu pásmu, dnes ho připomíná dřevěný kříž

Obcí, které z nejrůznějších důvodů zanikly, je v Česku nepočítaně. V pohraničních oblastech se tak dělo zejména z důvodu odsunu Němců a nedosídlení nebo kvůli pozdějšímu vyhrazení hraničního pásma. Jednou z takových obcí byl třeba Fukov ve Šluknovském výběžku.

Místo, které dodnes vzbuzuje emoce

Výběžek ve výběžku. Fukovský ve Šluknovském. Vztyčený prst nebo taky vykřičník za minulostí, vybíhající čtyři kilometry do sousedního Saska. Oblast bývalého Fukova dodnes vzbuzuje emoce. Mohl tu totiž klidně zůstat a nikomu by nevadil. Nacházíme na samém severu Čech.

Fukovský výběžek je čtyři kilometry dlouhý a vybíhá do Svobodného státu Sasko.
Zdroj: redakce, Google Maps

O Fukově se uvažovalo jako o možné součásti Německa, a to už v letech 1848 a 1919. V obou případech se ale obyvatelé nehodlali odpojit od území Čech, cítili se být Čechy. Došlo k tomu tedy až při zabrání Sudet na počátku druhé světové války.

Pestrá historie malé vísky na čáře

Jak to celé začalo

První písemná zmínka o Fukovu pochází z roku 1474, tehdy oblast skutečně patřila k Sasku, v 80. letech 17. století pro změnu náležela ke šluknovskému panství. Ještě před vypuknutím druhé světové války tu stálo asi 150 domů, v nichž dohromady žilo 700 osob. Součástí vesnice byl samozřejmě kostel, škola, údajně pět hospod a pošta.

Přes oblast Fukova dnes vede železniční trať, kterou využívají Německé dráhy jako součást trati mezi městy Drážďany a Žitava.
Zdroj: bit.ly/2BsU2yL

Konec války a s ním i brzký konec vsi

S koncem války už se pomalu přiblížil konec celé vsi. Většina obyvatel byla totiž odsunuta do Německa a ve svém bydlišti zůstalo téměř devadesát lidí, a to včetně dosídlenců, kteří v 50. letech do pohraničí chodili žít dobrovolně kvůli slibovaným výhodám a podporám, ale i za trest.

Zajímavé je například to, že se spousta původních obyvatel Fukova odebrala jen na druhou stranu říčky Sprévy, kde je dnes saské město Oppach. Zůstali tak jen téměř co by kamenem dohodil od svých domovů. Jiní šli samozřejmě dál.

Šedesát tisíc vojáků ve Fukově
Zní to až neuvěřitelně, nicméně se to skutečně stalo. V roce 1813 se ve Fukově a blízkém okolí utábořilo na 60 tisíc ruských vojáků, kteří s generálem Langeronem pronásledovali Napoleonova vojska. 

Další zajímavostí je to, že na přelomu 50. a 60. let měl výběžek znovu připadnout Německu, a to výměnou za okolí nedaleké obce Studánka (u Varnsdorfu). K výměně ale nakonec nedošlo. Fukov to měl spočítané kvůli „lepší ostraze hranic“. V září 1960 zlikvidovali dělníci poslední dvě budovy, které v obci zbyly – školu a kostel.

Na místě kostela dnes stojí kříž

Ačkoli Fukov zmizel z mapy už skoro před 60 lety, snad všichni obyvatelé Šluknovského výběžku dobře vědí, kde ho hledat a co z něj bylo, alespoň z fotografií. Z původního kostela sv. Václava, který stával v severozápadní části vsi od roku 1788, zbyly jen hromady suti, hojně porostlé náletovými dřevinami. V roce 2000 byl na zbořeništi vztyčen dřevěný kříž, jenž jeho existenci připomíná.

Dřevěný kříž byl ve Fukově vztyčen v roce 2000. Letopočty udávají stavbu a zboření kostela sv. Václava.
Zdroj: bit.ly/2kge6Ba

V blízkosti kostela se nacházel hřbitov, dodnes se dochovaly zbytky zdi a několik hrobů bez náhrobních kamenů. Najít se dá i vodárna, několik pobořených křížků a železnice, kterou dnes využívají Německé dráhy pro přepravu cestujících na trase Žitava-Drážďany

 
 

Místo

51° 2' 34.1628", 14° 29' 57.4512"
Rubrika:
Aktivity:

Poznání

Autor:
Petra Malá

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Fukov ustoupil hraničnímu pásmu, dnes ho připomíná dřevěný kříž