skládka mramorové suspenze Kišangarh
Když je něco pěkné a skvěle to vypadá na fotkách, lidi moc neřeší rizika, i když si na místě můžou vykoledovat pěkně nepříjemné onemocnění.
Skládku mramoru na okraji města Kišangarh v indickém státě Rádžhastán si nenechá ujít snad žádný turista, který náhodou jede kolem. Každý, kdo sem jede cíleně, pak jen žasne. Tenhle netradiční cíl ale není tak skvělým místem, jak by se mohlo zdát. Vypadá sice nevšedně a krásně, ale…
Je to okouzlující. Vypadá to jako ledovec nebo zasněžené vrcholky hor. Jenže jde o skládku mramorové suspenze.
Město Kišangarh platí za jedno z největších center zpracování mramoru v celé Indii. V jeho okolí je nemálo lomů a továren, které zásobují tuzemský i zahraniční trh. Při řezání a leštění mramoru ale vzniká obrovské množství jemného prachu smíchaného s vodou.
Tuhle suspenzi tu postupně ukládali na okraji města, protože šlo o nejjednodušší a nejlevnější řešení, jak se odpadu zbavit. Jenže z původně nenápadné skládky se během let stal rozlehlý bílý útvar, který svou velikostí i barvou připomíná zasněženou krajinu.
Zrada je v tom, že materiál tu nebyl systematicky zpracováván ani bezpečně likvidován, prostě se jen hromadil – dneska už zaujímá asi 33 hektarů. Povrch se tedy postupem času zpevnil a vytvořily nejrůznější útvary. Právě ty dneska působí tak fotogenicky.
Nejde tedy primárně o turistický cíl, na druhou stranu „prachy jsou prachy“, a tak za návštěvu ještě zaplatíte vstupné (zdroje se rozchází, údajně jde o 100–200 rupií, tedy cca 23–46 Kč). Otevíračka je od 10 do 17 hodin.
Už padlo výš, že návštěva téhle skládky nemusí být jen tak. Mramorová suspenze obsahuje jemné částice, které se uvolňují do ovzduší a snadno se dostanou do vašeho dýchacího ústrojí. Dlouhodobé vdechování, které může způsobit až silikózu (nezvratné plicní onemocnění), vám nejspíš nehrozí, i tak se ale doporučuje vzít si na prohlídku respirátor.
Součástí objektu je i voda, která krajině dodává na romantičnosti a pestrosti. Je ale kontaminovaná, tak se jí rozhodně ani nedotýkejte – hrozí kožní potíže.
Přesně jak se to stalo spoustě míst na světě, i tahle skládka si získala ohromnou popularitu díky (nebo kvůli) sociálním sítím. Světlé plochy, ostré linie a kontrast s modří vody jako by byly přímo stvořené k fotografování a natáčení efektních videí, se kterými jejich tvůrci „strhají čísla“. Rizika návštěvy buď zlehčují, nebo úplně ignorují a nemluví o nich.
Lepší by ale bylo, kdyby tu skládka mramorové suspenze vůbec nebyla. Zatímco turisti si užijí chvíli v nevšedním prostředí, místní v něm žijí dlouhodobě a na jejich zdraví to nepůsobí nejlíp.
To, jak líbivý obsah se na sociálních sítích objevuje, vytváří v tomhle případě s realitou extrémní kontrast. Sociální sítě tak (nikoli poprvé a bohužel ani naposledy) přispívají k popularizaci místa, které by si zasloužilo spíš praktické řešení než jakýkoli obdiv, byť jsou z něj příjmy do zdejší kasu.
Použité zdroje: